Čtyři úsměvné cestovatelské příběhy mých kamarádů

I když doba aktuálně právě nepřeje cestování a dny se ještě k tomu povážlivě zkracují – není ideální čas zavzpomínat jaké to bylo cestovat tenkrát?

Nejsou to vlastně zase tak dávné doby.

Přináším vám k pobavení čtyři pohledy na cestování mých kamarádů a kolegů, jak je zachytilo mé cestovatelské pero v drobných příbězích.

Příběh první

Mám kamaráda Ondřeje, který si do svého dnes již historického autoatlasu Československa z 60. let minulého století ještě s obalem z plastu – jistě jej také ještě doma někde máte - červeně šrafoval plochu širokou zhruba jeden centimetr na každou stranu od silnice nebo železnice, kterou projel; pokoušel se tak zachytit území, které mohl z okna svého dopravního prostředku přehlédnout.

Do téhož autoatlasu zaznamenával i hraniční přechody, přes které cestoval a zmíněný jeden centimetr často přesahoval z území tehdejšího západního Německa nebo Rakouska přes hranici k nám do Česka, což bylo předmětem mé zvýšené závisti, protože moje vlastní pozorování naopak právě končila nejvýše několik kilometrů před zmiňovanou státní hranicí! Později v atlasu zachycoval i všechny železniční trasy, které projel, rybníky, ve kterých se vykoupal,…a když nastoupila spolupracovnice Zdena na vysněnou dovolenou na východoněmeckém ostrově Rujána, vedl si kamarád Ondřej každý den pečlivá pozorování o teplotě vzduchu na pobřeží Baltu, směru větru, množství spadlých srážek a jiných meteorologických jevech.

Po návratu Zdeny z dovolené býval obvyklý následující rozhovor:

Ondřej: Ahoj Zdeno, jak ses měla na dovolené?“

A Zdena líčila nejen kolikrát si dali neslané kuře s omáčkou, aintopf (pro později narozené - východoněmecká národní polévka, něco mezi ruským borščem a českou gulášovkou, ale zdaleka ne tak chutný), kolik vypili německých piv, kam podnikali výlety po ostrově, ale hlavně - jak se c e l ý t ý d e n nádherně opalovali na slunném Baltu!

Ondřej: „Kdepak“, přerušil ji, rázně povstal a jal se ji ukazovat ladnou křivku na grafu za sebou, která se propadala do modrých barev: „Ve středu a ve čtvrtek vám lilo jako z konve, v pátek teplota uprostřed dne klesla dokonce pod 15 oC a nastoupil severák“…

„Poslyš, odkud jsi celá bledá?

Příběh druhý

Můj profesní kolega geograf Honza - recesista má několik kamarádů a ti si při vysokoškolských studiích občas zašli na pivo, kde si - obrazně řečeno - rozdělili svět: zkrátka v některé z hospůdek v okolí pražského Albertova kolonizovali naši modrou planetu podle svých zájmů. Honza si vybral země jemu blízkého frankofonního světa, Frantovi připadly země Blízkého východu a větší část jižní polokoule, nejchytřejší Pepa si podrobil většinu evropského kontinentu…

A každý pak soustavně sledoval nejen to, co se děje na územích pod jeho správou, ale i novinky v regionech svých kamarádů.

Při vhodných příležitostech se častovali otázkami typu:

„Ty, Franto, jestlipak víš, že ti v Bahrajnu vytryskla nová ropa?“ ptal se Pepa

„Hmm, opravdu? Kde ses to dočetl?“ odtušil Franta a returnoval:

„A jak myslíš, že dopadnou ty nové pokusy Islandu o rozšíření pásma rybolovu na 50 námořních mil?“

S koloniemi se dalo obchodovat, vyměňovat si je; ale hlavně - kamarádi si tříbili své znalosti a při následné státnici z regionální geografie všichni uspěli na výtečnou!

Do recese pravidelně zatahovali dokonce i své půvabnější protějšky, když společné oslavy narozenin partnerky kamaráda korunovali věnem některého ze svých teritorií – ojedinělé nebyly rozhovory typu:

“Ale drahá, dnes ti nemohu koupit tvůj vysněný (v pořadí již pátý?) prstýnek, ale staneš se princeznou v Barbadosu, co říkáš?“

Jak partnerka s novým územím naložila se již kamarádi pochopitelně nezmiňovali, ale jisté je, že to ve svých zeměpisných znalostech a následně i v životě dotáhli díky své píli daleko.

Příběh třetí

Jiní kamarádi z jedné známé české cestovky založili rozdělením světa pevný rámec svého podnikání; tehdy však mnoho piva v hospodě prý rozhodně neteklo – šlo tenkrát opravdu o hodně, posuďte sami:

- budoucí společníci si postupně vylicitovali svá území, na kterých budou následně pod společným logem podnikat; každé území má pochopitelně z hlediska cestovního ruchu rozdílný předpoklad úspěchu! – snažte se do Súdánu nalákat takové množství turistů jako do sousedního Egypta? Ten, kdo ovládal Středomoří, na tom byl jistě lépe než jeho partner z jižního Tichomoří. Portfólio jednotlivých zemí bylo zkrátka třeba mít takové, aby vydělávalo.

Celý systém prý fungoval několik let, než se třeba majitel Egypta, Libye a Tuniska rozhodl cestu natáhnout až do Maroka a musel žádat svého kolegu o svolení o přechod území Alžírska. Protože takových cest přibývalo, majitelé postupně své kolonie pustili ve prospěch celku, cestovku přejmenovali a jejich cesty kvetou dál… necestovali jste s nimi již někdy?

Příběh čtvrtý:

Mí brněnští kolegové založili již v dobách dávných Zeměpisné a vlastivědné sdružení, spolek, který popularizuje poznávání České republiky a zahraničí prostřednictvím zájezdů, vycházek, exkurzí, vydává vlastní bulletin...

„Takových spolků u nás i ve světě existuje spousta,“ řeknete si a máte pravdu.

Nicméně přece jenom určitý rozdíl existuje. Sdružení totiž uděluje svým členům cestovatelské hodnosti v závislosti na počtu procestovaných zemí a světadílů: tak např. Cestovatel (píše si před své jméno cestovatelský titul „C.“ je člověk, který procestoval minimálně 35 zemí ve 2 světadílech, světový cestovatel (SC.) se již musí více snažit a procestovat minimálně 50 zemí ve 3 světadílech!

Na pomyslném vrcholu stojí Velmistr a Supervelmistr světových cest, (SVSC.), který procestoval nejméně 200 zemí v 6 světadílech… i tací jsou mezi námi! Zatímco počet světadílů je jasný, pokud jde o navštívené země, evidence je založena na politicko-geografickém principu státnosti územních celků: zkrátka, navštívíte-li Rusko (a že to je velká země!) získáte pouhý jeden bodík; hned body čtyři však získáte, když se vypravíte do nedalekého Berlína: počítejte se mnou – navštívili jste cestou saské Drážďany, cestou dále na sever jste se zastavili v motorestu na území Braniborska a cestu jste zakončili prohlídkou Berlína… a zároveň jste navštívili Německo.

Členové se při setkáních a v písemném styku pochopitelně svými tituly oslovují a celé to vede do báječné recese.

Podzimní pozdravy z pošmourné Prahy

Miroslav Hrdlička