Kormoráni v Číně, dříve součást tradičního rybolovu, dnes turistická show

2021-03-23 15:59:48
Sdílej:

„Co moře zpívá, pod křídly kormoránů, o tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea…“ zpívá Waldemar Matuška ve slavné písničce a vzdává hold poetickým snům o kormoránech.

Ale ve skutečnosti tito ptáci děsí rybáře v nočních snech. „V posledních letech se totiž jejich počet mnohonásobně zvýšil a v hejnech pořádají nálety na chovné rybníky, které „vyloví“ a způsobují rybářům a ochranářům nedozírné škody - hejna kormoránů dokáží zdecimovat jejich chov ryb až na polovinu a stačí jim k tomu málo“, říká Ladislav Schwaller ze společnosti Chov ryb Jistebník, pronajímatel chovných rybníků v Poodří. Nálety desítek ptáků připomínají nálety žravých kobylek – za pár hodin dokáží „vyčistit“ systematicky celý rybník, po kterém zůstane jen mrtvá hladina bez života, a třeba i deset tun ryb zmizí v jejich nenažraných útrobách. Úhyn ryb tímto způsobem dosahuje jen v Česku sto milionů korun a má pochopitelně vliv i na neustále narůstající cenu vánočního kapra.

V Evropě jsou však kormoráni chráněni. Díky tomu se za posledních několik desítek let přemnožili z počtu několika desítek tisíc na miliony kusů a jejich počty neustále stoupají. Zatímco dříve obývali hlavně pobřeží severních moří a jezer - například Mazurská jezera v Polsku, Pomořanská jezera v bývalé NDR a žili podél Dunaje v Maďarsku a přes naše území jen přelétli při své trase do Středomoří, dnes do svého cíle často ani nedoletí a v české krajině zůstávají. Přemnožení kormoráni se vyskytují prakticky všude, kde žijí ve vodě velké ryby. Navíc jim chybí přirozený nepřítel, třeba orel mořský, který se u nás prakticky nevyskytuje. A kormorán není žádný diblík, denně spotřebuje i několik větších ryb a že se jich v českých řekách díky umělé výsadbě vyskytuje velké množství. Můžete jej potkat třeba i při procházce po pražském Karlově mostě.

A při tom by vlastně stačilo málo. Zatímco kormoráni trápí české rybáře, v odlehlém koutě čínského venkova můžete dodnes spatřit mizející tradici rybolovu s cvičenými kormorány, které tady dodnes živí celé rodiny domorodců.

Kormoráni jsou rybožravá stvoření, jejich dlouhý štíhlý zobák zakončený pilovitým okrajem s hákovitě zakončenou špičkou je dokonale stvořený pro smrtící zásah. Jméno dostal podle těla vzdáleně připomínající havrana – zkomolenina latinského corvus marinus – mořský havran. Za kořistí se potápí do hloubky i deseti metů a ve vodě vydrží asi jednu minutu. S křídly přiloženými k tělu „vesluje“ nohama opatřenými blánou a přitom si ke kroužení pomáhá širokým ocasem. Orientuje se i dobrým sluchem, takže je schopen lovit i v kalných vodách. V zajetí vyrůstá po boku svého pána od narození a v tomto prostředí se dožívá někdy až 20 let. Výcvik trvá i několik let, než je z něj dokonalý a věrný posluhovač.

Li-ťiang je ikonická čínská řeka v provincii Kuang-si v jižní Číně – na čínské poměry docela malá oblast, vždyť v ní žije „pouhých“ padesát milionů obyvatel na ploše asi tří českých republik. Délkou připomíná českou ikonickou řeku Vltavu. Krajina v okolí řeky byla pro svou jedinečnost zvěčněna i na 20jüanové bankovce s výjevem postavy rybáře, klidně rozrážejícího bambusovou holí vodní hladinu jedné z nejčistších řek Číny. Její břehy lemují osamocení skalní obři, siluety kuželovitých kopců z vápence nebo mramoru, příkrých skalních stěn se zaoblenými vrcholy - mogoty, které často ukrývají zdánlivě nekonečné jeskyně.

Příběh rybáře

Každé ráno zpravidla před soumrakem nebo za svítání vyráží Yúmín (v čínštině označuje rybáře) na svou každodenní trasu s lodí osvětlenou jen malou lucernou. V této době jsou totiž kormoráni nejvíce hladoví a ryby nejméně ostražité. Yúmín bydlí s celou rozvětvenou rodinou a dvacítkou kormoránů v hausbótu zakotveném u břehu, ptáci tráví noc zavěšeni na tyči pod střechou. O své opeřence nemusí mít strach – vypiplal je z vajec, několik let je cvičil, bral na vodu, aby se od starších ptáků naučili lovit, dokud nedosáhnou lovecké bravurnosti a neporozumějí trikům a duši vůdce hejna, na kterého se pasuje.

Plácnutí veslem o kovový bok pramice je pro kormorány znamením, aby se slétli a posnídali svou ranní porci drobných rybek. Nesmí jich být však mnoho, aby neztratili zájem o lov. A již o několik minut později se vzduch zaplní plácání křídel a plovoucích blan u nohou, jak se vzrušení kormoráni rozeběhnou po vodní hladině za vzdalující se loďkou na svůj ranní lov. Aby je Yúmín povzbudil k činu, rozhoupá svůj vor jakýmsi klátivým tancem, který doprovází burcujícími výkřiky, občas kormorány pošťouchne tyčí. Dvacítka hladových krků to pochopí, hbitě se potopí, aby se v nich pod vodou nastartoval přirozený lovecký instinkt a stávají se z nich opravdoví vodní dravci. Pod vlnkami zčeřené hladiny řeky se začnou míhat jejich temné siluety, které jako stříbřitá torpéda rozrážejí vodu. Pracují jako sehraný tým – nejzkušenější ptáci hledají ryby, zahánějí je hlasitým plácáním křídel na mělčinu, a to již je signál pro mladší „kolegy“, kteří ryby uloví do svých hrdel.

Ulovená ryba se do žaludku kormorána však nikdy nedostane – stačí k tomu jednoduchý fígl, podvázat mu krk tenkým obojkem z konopného provazu nebo nasadit kovový kroužek. Yúmín zaťuká veslem o bok lodi, kormoráni se zvednou z hladiny a vrhnou se mu do náruče. Scéna tak navenek připomíná nešťastníka z Hitchcockova hororu Ptáci. Stačí však pár naučených rybářových chvatů, aby vylovil z hrdla každého kormorána až šest ryb. Když je hotovo, odmění Yúmín své týmové hráče malými živými rybami, které má ukryté v dutinách svého voru. Yúmín má tak jistotu, že mu ptáci neuletí, pro jistotu jim však během výcviku přistřihne křídla.

Během jednoho rána dokáže dvacítka kormoránů ulovit desítky pořádných ryb. Okolo poledne se Yúmín vrací k hausbótu s lodí obtěžkanou pěkným úlovkem. Jeho žena z nich připraví čerstvou rybí polévku; část ryb prodají, aby získali peníze pro skrovnou obživu. Jeden kormorán však dokáže nakrmit i celou rodinu – ptáci se tak berou za téměř rovnoprávné členy rodiny. Po práci kormoráni usednou na svá bidýlka, kde odpočívají, schovají zobáky pod křídla a spokojeně usnou.

Kořeny rybolovu s využitím vášně kormoránů pro rybaření ve svůj prospěch sahají až do 7. století našeho letopočtu a údajně pochází z Japonska. Jiné zdroje přičítají tuto tradici Číně. I do Evropy se exotická podívaná dostala, a to hned dvěma cestami – jednak s karavanami obchodníků putujícími po hedvábné stezce, a také na lodích holandských námořníků. Ostatně i obraz italského malíře Vittore Carpaccia Lov na laguně ukazuje na skupinu veslařů a lukostřelců, kteří rybaří pomocí kormoránů v renesančních Benátkách. Obraz můžete obdivovat v Muzeu J.Paula Gettyho v L.A. Svého času to býval i oblíbený sport v Nizozemí, Angllii nebo Francii, cvičení ptáci však sloužili výhradně k zábavě.

Dnes už je tento druh tradičního rybaření i v Číně na ústupu, ptáci nemohou konkurovat moderním sítím a rychlým člunům s běsnícími motory. Jak ubývá ryb v řece, ubývá i kormoránů a rybářů, kteří se tímto způsobem živí. Ti co zůstali, však nabízejí své uměním turistům. Muži v typických širokých bambusových kloboucích přijíždějí pod terasy hotelových restaurací, aby před zraky turistů inscenovali na bambusových vorech dramatickou noční scénu lovu, kterou podtrhují pochodně a lampy umístěné na bocích lodí, jimi lákají ryby. Smyslem noční show není ani tak vlastní rybolov, jako pobavit turisty lačnící po exotickém zážitku.

Miroslav Hrdlička