Magnetem „botanky“ v Pekingu je rozlehlý tropický pavilon

Žít v hektickém Pekingu a chtít se občas na chvíli zastavit a jen tak se kochat přírodou, je třeba o jarním víkendu určitě dobrý nápad. Já před časem bydlel v severozápadní části této metropole a za pouhou hodinku jízdy metrem a poté tramvají jsem několikrát zavítal do místní rozlehlé botanické zahrady, která jednoznačně stojí za návštěvu! Je možné se v ní procházet mezi rozkvetlými záhony třeba čínských růží, dýchat právě tam čerstvý vzduch, pozorovat rodiny s dětmi na výletě a nasávat poklidnou atmosféru čínské společnosti.

Úplně první „botanka“ v Pekingu byla založena již v roce 1925, a stála nedaleko zdejší zoologické zahrady. Na velkoryse rozlehlé místo, kde se nyní nachází, byla přestěhována v druhé polovině 50. let, kde vznikla botanická zahrada na ohromné ploše, která je větší než 500 hektarů. Tato oáza klidu a míru se nachází nedaleko známého Letního císařského paláce, přímo na úbočí turisty hojně navštěvovaných Voňavých hor (Fragnant Hills), které jsem pochopitelně také navštívil, ale o tom až jindy.

Později byla „botanka“ rozdělena na dvě části; menší náleží zdejší akademii věd a ta větší patří městu. Procházet se dá v obou zahradách, což jsem s oblibou a rád kdykoliv ve volném čase prováděl. Právě tam jsem dokonale relaxoval.

Když jsem do pekingské botanické zahrady cestoval poprvé, byl jsem příjemně překvapen, když jsem zjistil, že se do ní dostanu tramvají, protože jsem do té doby netušil, že v Pekingu tramvaje jezdí. Dá se na ně přestoupit na periferii města, konkrétně na stanici metra Bagou a jet s ní prakticky až do Voňavých hor, což vám zabere zhruba půlhodinu. Vy ale vystoupíte na předposlední tramvajové zastávce jménem Botanická zahrada, jejíž označení je kromě čínských znaků pochopitelně i v angličtině a budete na místě určení. Zaplatíte vstupné, které dělá pouhých 10 yuanů, což je lehce nad 30 korun a můžete jít vstříc kráse přírody, klidu a zajímavostem.

Je zbytečné popisovat nejrůznější druhy květin, stromy a keře, které je možné tam shlédnout. Pokud nejste zrovna vášnivým botanikem, který se v určování druhů rostlin skutečně vyzná, a nevládnete čínštinou, nevadí to. Drtivá většina rostlin má na svých štítcích odpovídající latinský název anebo jméno psané anglicky. Všudypřítomné plány cest a nejrůznější ukazatele směru jsou kromě čínských znaků také v angličtině, takže rozhodně nezabloudíte.

Každopádně části zahrady jsou chráněným územím, ve kterém rostou vzácné křovinaté porosty a nízká kleč, venkovní plochy jsou vkusně parkově řešené a obsahují expozice růží, okrasných mandloní a broskvoní, dřevitých pivoněk, okrasných magnólií, jabloní, bambusů nebo trvalek, jak můžete vidět na fotografiích. Návštěvník ocení také romanticky působící panoramata obrovských jezer. V další části nekonečné zahrady je vysázený třeba les z metasekvojí a tak dále. Nezapomíná se ani na dětské atrakce, nejrůznější stánky s občerstvením a nealko nápoji.

Ačkoliv se v celém areálu „botanky“ alkoholické nápoje neprodávají, atmosféra bývá právě tam rozevlátá a někdy i bohémsky laděná. To když jsem občas míjel rodiny s dětmi, které se v odlehlém koutě zahrady nerozpakovali roztáhnout deku a třeba celý den jen tak polehávat, nebo se oddávat pořádání rodinného pikniku, hrát na kytaru a nejrůznějšími způsoby si užívat volného víkendu.

Ale nejenom to. Jednou jsem tam potkal doslova houf profesionálních fotografů, kteří v areálu „botanky“ fotili začínající mladičké čínské modelky. Co na tom, že jedna z usmívajících se krásek neměla potřebnou výšku? Hbitá asistentka přistavila zahradní žebřík a sličná modelka vystoupala na první příčku, asistentka závojem tuto „pomůcku“ zahalila a s ostatním si již vyhrají fotografové a poté dozajista šikovní grafici ve studiu. Heslem show must go on se řídí i tady. Sem tam jej doplní neméně známým sloganem, totiž, že improvizaci a chytré vynalézavosti se meze nekladou.

Apropos, pokud jste milovníci historie, věřte, že ve zmíněné „botance“ se nacházejí také historické objekty, kterými se můžete kochat, například chrám spícího Buddhy, hrobky dynastie Liang, proslulý chrám Wofo a mnoho starobylých, strategicky správně rozmístěných věží. V jejich stínu se můžete skrýt před ostrým sluncem, které koncem jara a v létě v Pekingu nepochybně pálí, pokud není zrovna zahaleno smogem. Pěkné počasí musíte zkrátka právě tady jednoduše vychytat. Nikde jinde na světě jsem nesledoval předpověď počasí tak často, jako právě tady.

Na závěr bych zmínil jeden z největších magnetů této botanické zahrady, na který nesmíte zapomenout - moderní tropický pavilon, který byl otevřen v roce 2000, a to na velkorysé ploše 9800 metrů čtverečních. Nejmenuje se Fata Morgana jako u nás v Praze, ale Tropical conservatory. Jedná se o ohromný pavilon tropické zahrady, kde je možno poslouchat zklidňující čínské melodie a kochat se přitom nádhernými orchidejemi, vousatými kaktusy nebo třeba tesanými dřevěnými totemy prastarých indiánských kultur.

Pokud budete v Pekingu v zimě – a třeba takový leden a únor je tady extrémně suchý a chladný, doporučuji návštěvu právě tohoto obrovského tropického skleníku. Strávíte v něm klidně celé odpoledne a ještě se zahřejete jeho vlhkým tropickým klimatem. Bude vás to stát 50 yuanů (zhruba 150 korun), protože právě do Tropical conservatory je nutno mít zvláštní vstupenku, kterou si můžete koupit přímo pod majestátně působící palmou, při samotném vstupu do skleníku.

Jedno je tedy jisté. Musíme vyčkat konce pandemie a věřit, že se svět poté navrátí do alespoň trochu normálních kolejí. A že lidé budou moci opět plnohodnotně žít a třeba cestovat, pokud zrovna po tom touží. Stojí za to vydržet! Vždyť ona opojná vůně již brzy kvetoucích mandloní, pivoněk, nebo třeba šeříků je dostatečnou motivací v těžkých časech!

Radovan Rybák