Na proslulou Wang-fu-ťing za nákupy, jídlem i dobrou knihou

Pokud budete v Pekingu jen na skok a tudíž nebudete mít čas na delší výlety spojené s dopravou do vzdálenějších míst této několikamilionové metropole, navštivte pověstmi a legendami opředenou širokou obchodní třídu Wang-fu-ťing. Dostanete se tam pohodlně moderním pekingským metrem, a to linkou číslo 1. Vystoupíte na stejnojmenné zastávce podzemní dráhy a poté se můžete jen tak procházet širokým bulvárem lemovaným z obou stran nejmodernějšími obchody světových značek, nabízející doslova cokoliv. No, a protože je tato věhlasná třída v samotném srdci Pekingu (relativně blízko od Zakázaného města), připravte se, že luxusní zboží bude pořádně drahé. Ostatně, jako kdekoliv jinde ve světě. V Praze máme proslulou a drahou Pařížskou ulici blízko Staroměstského náměstí, plnou luxusních obchodů a restaurací. V Pekingu je pojmem Wang-fu-ťing, a to z úplně stejného důvodu.

Přiznám se, že já byl při svém téměř dvouletém pracovním pobytu v Pekingu právě na této třídě relativně často, protože jsem tam navštěvoval moderní několikapatrovou budovu plnou knížek, a to různých žánrů a jazyků. Toto knihkupectví, pochopitelně vybavené klimatizací, je hned na začátku zmíněné třídy, kousek od výstupu z metra. Strávil jsem tam doslova několik víkendů, obklopen knihami, často pozorujíc vášnivé čtenářky a čtenáře cizojazyčné literatury, především té anglické, jak si knihy vybírají, čtou si v nich a mnohdy ztrácí pojem o čase. Právě v tomto knihkupectví je dovoleno si číst a zvažovat mezi řádky, zdali novou knihu zakoupit či nikoliv. Tuto moderní budovu plnou knih jsem měl na Wang-fu-ťing nejradši, protože v ní byla znát a cítit ona touha po vzdělání, zvídavost a hledání těch správných životních cest. Jak by ne, vždyť obrovské knihkupectví bylo zaplněno především mladými studenty ze zdejších univerzit. Nechci turistům křivdit, ale ti byli většinou kousek dál v jiných obchodech.

Každopádně, až nasytíte svou duši duchovnem a moudrostí ukrytou v knihách, vydejte se do ulic této třídy, protože je v ní možno nakoupit také nejrůznější suvenýry, zlaté sochy Buddhy a podobně. Na této věhlasné třídě se nachází zhruba 280 obchodů s různým zbožím. Na mnoha místech najdete obchody s kvalitním čínským čajem nebo můžete nakoupit bonboniéry, ve kterých ale nejsou k mání klasické čokoládové sladkosti, jak je známe z Evropy. Drtivá většina sladkostí jsou v podstatě ořechy upravené do nejrůznějších forem.

Kromě typických kamenných obchodů se v jedné části ulice nachází velká tržnice, kterou jsem také s oblibou a rád navštěvoval, protože se v ní smlouvalo. To znamená, že prodavači tam mají malé kalkulačky, na kterých ukážou cenu zboží, které chcete zakoupit. Potom dají kalkulačku kupujícímu, který na ní napíše, kolik je ochoten zaplatit. Často se na takové tržnici kroutí hlavou, směje se tam a gestikuluje, ale pravdou zůstává, že se na ní nakonec všechny zúčastněné strany obchodu domluví. Někdy to trvá krátce, někdy déle, ale právě to je obchod. Často jsem s úžasem, ale i pochopením pozoroval, jak smlouvání o ceně doslova baví jak samotného prodejce, tak i kupujícího. A vzhledem k tomu, že se dá usmlouvat podstatně nižší částka za tu kterou věc, byla na tržnici cítit jednoduše vášeň pro smlouvání o ceně.

Na tržnici a v přilehlých uličkách objevíte však také jídla, která jsou pro nás opravdu hodně exotická. Naprosto zajímavé, až šokující jsou například špejle, na kterých se hýbou ještě živí štíři, které si jako místní pochoutku můžete zakoupit a sníst, pokud budete mít odvahu! Prodavač tyto mrštné štíry usmrtí a osmaží a turisti nebo místní je potom jí ze špejle podobně jako špíz. Prodávají se i nejrůznější druhy hmyzu či mořských plodů na dřevěné špejli, pochopitelně také čerstvé a chutné ovoce, mnohdy potažené cukrem, aby bylo ještě chutnější. Jedná se o Tanghulu nebo se nazývá také Bingtanghulu, je to tradiční čínská sladkost, připravovaná navlékáním ovoce na bambusové špejle délky alespoň 20 centimetrů, které se ponoří do rozehřátého karamelu. Je to vhodný dezert doslova pro všechny věkové kategorie a i na pohled se jedná o symetricky laděnou sladkost.

Apropos, čínská legenda praví, že královská konkubína v dynastii Song kdysi onemocněla záhadnou nemocí. Její lékař, který věděl o léčivých vlastnostech hlohových bobulí, jí poradil, aby před každým jídlem snědla pět až deset kusů zmíněných bobulí. Nicméně jediný způsob, jak vůbec mohla konkubína pozřít tyto bobule, byl ten, že se potáhly horkou cukrovou vodou, aby byly chutnější. Tento sladký lék nakonec způsobil uzdravení a zotavení konkubíny. Měšťané tehdy zaslechli zvěsti o tomto novém zázračném léku a od toho dne jedli kandovaný hloh na dlouhých špejlích jako svou svačinu. Chytré prameny uvádí, že během dynastie Qing byl Tanghulu populární v různých částech Číny a prodávali jej například v čajovnách, v divadlech, nebo přímo na ulici. Stal se tak tradičním pokrmem v Číně a já na Wang-fu-ťing na vlastní oči viděl, že chutná i dnešním turistům, promenádujícím se nejznámější obchodní třídou celé Číny.

Pokud budete právě tam a budete mít chuť navštívit luxusní restauraci, dejte pozor na to, že čínské restaurace v Číně jsou velmi odlišné od asijských restaurací, jak je známe třeba v Evropě. Nicméně na této třídě se dají nalézt i restaurace pro turisty a také rychlá občerstvení, kam chodí převážně místní. Při mých toulkách touto třídou jsem narazil dokonce na venkovní zahrádku, kde si bylo možno vychutnat točené pivo! Pro Čecha je to pochopitelně důležité zjištění.

Ačkoli se na tuto ulici chodí především za nákupy a za dobrým jídlem, nachází se zde i několik památek. Zřejmě nejzajímavější je katolický kostel, který je zasvěcen svatému Josefovi. Byl postaven na počátku minulého století a jedná se o jeden ze čtyř římskokatolických kostelů v Pekingu a jediný v centru města. Původní kostel na tomto místě vybudovali misionáři v polovině 17. století, současná podoba je z roku 1904.

Tak vidíte, na ulici Wang-fu-ťing, která se ještě v minulém století dle záznamů na starých mapách jmenovala Morissonova, a to podle jistého rakouského novináře, si najde to své snad úplně každý. V mém případě to bylo zdejší knihkupectví zahraniční literatury. A co by se líbilo nejvíce vám?

Radovan Rybák