Jak jsem v bavorském Mnichově objevil čínskou věž

Poslyšte, co jsem objevil při svých nedávných toulkách Mnichovem, mé první cestě po dlouhém období, kdy se v Česku nemohlo cestovat ani z okresu do okresu, natož do ciziny.

Stalo se tak minulý týden, kdy jsem zavítal do bavorské metropole na pozvání centrály Bavorské turistiky, která organizovala setkání profesionálů v cestovním ruchu, aby se pochlubila novinkami, které pro turisty připravila. Po celodenním workshopu, dnes oblíbené slovo pro pracovní seminář nebo tvůrčí dílnu, jsme se vydali poznávat krásy méně známé části Mnichova. Letní počasí nabádalo k cestování otevřeným dopravním prostředkem - turistickou cyklorikšou, kterou řídil a zároveň byl naším skvělým průvodcem mladý charismatický muž jménem Thomas, který pilně šlapal do pedálů, pravda v rovinaté krajině bavorské metropole to zase neznamenalo takové úsilí, aby nás zároveň informoval o všem zajímavém okolo nás. A že se bylo na co dívat!

Charismatický průvodce Thomas

Naší hlavní zastávkou se stala Anglická zahrada (Englischer Garten), obrovský park, který se táhne podél řeky Isar, vlastně hned vedle historického centra města; svou plochou 370 hektarů je jedním z největších veřejných parků na světě a strčí do kapsy třeba proslulý londýnský Hyde Park nebo newyorský Central Park. Vznikl z iniciativy velkého bavorského vévody a falckého kurfiřta Karla Teodora v roce 1789 s cílem přeměnit bývalou loveckou oblast za městem na rekreační plochu pro rodící se německou buržoazii, ve které se mladící rádi ukazovali za obdivu prostého lidu, který sem měl rovněž přístup; park byl jedním z prvních veřejných míst, do kterého mohl kdokoliv vstoupit.

Čínská věž v Anglické zahradě

Náhle jsme se zastavili u něčeho, co jsme tady vůbec nečekali – před námi se objevila Čínská věž! Dvacet pět metrů vysoká dřevěná konstrukce evokuje čínský chrám s pěti podlažími, jejíž předlohou se stala dvakrát tak vysoká Velká pagoda v zahradách královského paláce v Kew Gardens v Londýně. Ostatně ta sama vycházela z majolikové pagody v zahradách čínského císaře umístěná v parku Xiangsham (nebo také Ťing-šan, záleží na přepisu) v Pekingu. Dolní přízemní patro věže má průměr 19 metrů, zatímco směrem vzhůru se zužuje na pouhých metrů šest. Vnější strana každého patra je pokryta šindelovou střechou, zatímco v rozích se houpají pozlacené zvony. Uvnitř věže se vine spirálovité dřevěné schodiště až do nejvyššího patra.

Pro veřejnost byla otevřena jako vyhlídková plošina hned tři roky po založení parku. Tehdejší doba přála všemu exotickému a Čínská věž nebyla ojedinělou stavbou v Evropě – o dvou stavbách v Česku, ve Vlašimi a v Praze, jsme nedávno psali v jiném příspěvku, https://czech.cri.cn/travel/3885/20210225/625807.html.Okolní stromy totiž podle tradice nebyly vyšší než dvě patra věže. Dnes tomu již dávno není, koruny stromů v jejím okolí se tyčí mnoho metrů nad konstrukcí věže, ale přesto je Čínská věž i dnes výrazným mezníkem v anglické zahradě, i když s jinou funkcí – stala se totiž „srdcem anglické zahrady“ a gastronomickým orientačním bodem Mnichova.

Čínská věž

Věž během své existence několikrát shořela nebo byla vážně poškozena, naposledy během druhé světové války, kdy vyhořela následkem požáru způsobeném náletem spojenců na Mnichov 13. července 1944. Již v roce 1952 však byla pro veřejnost znovu otevřena, avšak z bezpečnostních důvodů ji v 70. letech minulého století uzavřeli. Její páté patro však od této doby pravidelně navštěvují hudebníci, kteří tady vyhrávají směsici bavorské dechovky a světových evergreenů – a mají pro koho! V okolí věže se totiž rozprostírá druhá největší pivní zahrada v Mnichově s neuvěřitelnými 7000 místy v samoobslužném prostoru a dalšími 500 místy v restauraci Chinesischer Turm!

Nejen o víkendech letních měsíců bývají okolní park a restaurace plné návštěvníků a mladých studentů z nedaleké univerzit, kteří si rádi udělají přestávku mezi vyučováním, nebo dokonce během horkého letního dne vynechají výuku!

A co si dávají dobrého? To neuhodnete - pochopitelně že nechybí klasický Bratwurst, ale můžete ochutnat další typické bavorské speciality, mezi něž patří třeba Steckerlfisch – grilovaná ryba na jehle, případně Schweinshaxn – oblíbené pečené vepřové koleno, nebo u nás méně známá pikantní sýrová specialita Obatzda, 0´batzdn, jak říkají místní, nebo Auszogne, což jsou tradiční smažené koblihy, uprostřed velmi tenké, na okraji silné, které i bez náplně chutnají výborně. K pivu, pochopitelně, že se čepuje zdejší světlé pivo Hofbräu, které vám donesou v tradičních tuplácích, a k nim oblíbené preclíky - Brezen, Brez´n, správně Laugenbrezen. Zatímco jídlo si můžete donést i vlastní, všechny nápoje je nutné si zakoupit ve zdejším baru. Pokud již nemůžete pozřít ani další sousto, můžete se svést vyhlídkovým fiakrem tažený koňmi, který vás naloží hned vedle věže.

U čínské věže se pravidelně konají různé slavnosti, z nichž nejznámější je tzv. Kocherball, slavnost mnichovských kuchařů a služebnictva šlechtických rodin 19. století, kteří se tady scházeli v letních měsících již před 140 roky v počtu i několika tisíc osob, aby si v krojích zatančili lidové tance a valčíky před začátkem svých prací. Nástup na slavnost byl již okolo čtvrté hodiny ranní – to víte příprava čerstvého pečiva nepočká. Od roku 1989 se slavnost odehrává třetí červencovou neděli (pokud je zrovna nepříznivé počasí, tak o týden později), podle tradice opět v brzkých ranních hodinách. Událost v přírodě pochopitelně přitahuje četné návštěvníky, z nichž mnozí přicházejí v historických nebo bavorských krojích.

Kromě letních slavností se okolo věže konají v době adventu oblíbené vánoční trhy, které jsou považovány za trh nápadů, kde naleznete zaručeně originální kousky na vánoční ozdobu vašeho obydlí. Samozřejmostí je bohatý doprovodný program.

Autor před Čínskou věží

Naše putování Anglickým parkem končí k lokalitě Eisbachwelle; Eisbach, levé rameno řeky Isar, vytváří poblíž stejnojmenného mostu umělou stojatou vlnu, asi půl metru vysokou, kterou používají kanoisté a říční surfaři, aby zde předvedli před zraky dychtivých diváků své majstrštyky. Na vlnu si troufnou jen opravdoví profíci z asi 2000 členů mnichovského sdružení. Nalevo i napravo čekají surfaři ve svých neoprénových oblecích, až jejich předchůdce spadne z vlny a je řada na nich. Následuje skok na studenou vodní hladinu a jízda na vlně. Teplota není nikterak vysoká i v parných dnech léta dosahuje max. 15 o C. „Surfuje se tady už nejméně 40 let“, říká Thomas a v jeho očích vidíme zářící plamínky z prožitého mládí, kdy i on sám sjížděl největší říční vlnu v Evropě.

Jízda na říční vlně Eisbachwelle

Je čas se vrátit z výletu, načerpat nové síly, čeká nás přece toho ještě tolik zajímavého!

Miroslav Hrdlička