Vzácné historické památky provincie Henan

Rozmary počasí vyústily během letošního léta na mnoha místech světa v celou řadu dramatických a ve svém důsledku tragických událostí. Celý svět v ustrnutí sledoval pustošení tornáda, které se silou, jež ve střední Evropě nemá obdoby, udeřilo v Česku, v několika obcích na jihu Moravy. Jen o něco později zasáhly kruté a nebývalé záplavy Německo, kde nejvíce postiženými městy byla sídla ve spolkové zemi Porýní-Falc a Vestfálsko. Bleskové záplavy pronikly do metra v New Yorku. Extrémním jevům počasí nezůstala ušetřena během tohoto léta ani Čína. Jakkoli oblasti kolem velkých řek (zejména v povodí řeky Jang-c'-ťiang a Žluté řeky) bývají pravidelně, zejména v jarních měsících, postiženy lokálními povodněmi, to, co přinesl letošní červenec, bylo naprosto nečekané a mimořádné. Přívalové deště ve střední Číně způsobily rozsáhlé povodně, které meteorologové označili za nejsilnější za tisíc let. Ve správním středisku provincie Henan, v metropoli Zhegzhou, voda zaplavila metro, valila se hlavními ulicemi a strhávala vše, co jí stálo v cestě. Korytem velkých ulic se hnala vozidla, trosky domů, uhynulá zvířata… Co však na těchto událostech bylo nejtragičtější – zahynulo při nich mnoho lidí.

Meteorologové a klimatologové si nyní kladou intenzivní otázky: dochází ke globální proměně klimatu? Lze tyto neblahé jevy předvídat a ochránit tak lépe lidské životy a materiální hodnoty?

Zřetel za záchranu lidských životů je v těchto souvislostech nepochybně na prvním místě.

Na tento aspekt přírodní katastrofy ve střední Číně kladl důraz i čínský prezident Xi Jinping, který ve středu 21. července označil záchranu života lidí za nevyšší prioritu v boji proti povodním.“ (viz https://czech.cri.cn/chinanews/3883/20210721/690217.html).

Mezi zprávami ze zasažené oblasti v povodí Žluté řeky v provincii Henan byla uvedena i tato: Přehrada u sedmimilionového města Luo-jang hrozila protržením, armáda ji proto odstřelila tak, aby odvedla vodu a město ochránila.

Zmínka o městu Luo-jang ve mně probudila osobní vzpomínky na cestu do této oblasti, kterou jsem před řadou let podnikl jako člen novinářské delegace složené z redaktorů China Radio International. Navštívili jsme tehdy s kolegy celou řadu významných památek, které patří mezi ojedinělé unikáty čínského kulturního odkazu.

Zvlášť hrozivě zněla tato informace: Existují obavy, že výška hladiny řeky Yi představuje nebezpečí pro jeskyně Longmen, které jsou na seznamu světového dědictví UNESCO.

Jeskyně Longmen

Připomeňme si, o jakou památku se jedná. Komplex jeskyní Longmen (v překladu znamená Dračí brána) se nachází na břehu už zmíněné řeky Yi asi 12 kilometrů jižně od města Luo-jang. (Celá tato oblast leží asi sto padesát kilometrů západně od hlavního města Henanu Zhengzhou.) První z jeskyní Longman byly už v pátém století našeho letopočtu vytesány do skalního masivu poblíž řeky. Jedná se o množství mělčích, či hlubších otvorů ve skále, které byly osazeny nádhernými buddhistickými sochami. Jestliže uvádím „byly osazeny“, chci tím naznačit, že zdaleka všechny sochy se do dnešní doby nezachovaly. Některé zmizely v důsledku krádeží a vandalismu, jiné byly poničeny vlivem eroze a kyselých dešťů, které vznikají jako nevítaný produkt nedaleké průmyslové výroby. Celá řada soch je však dodnes v dobrém stavu a vydávají svědectví o uměleckých kvalitách sochařů z doby vlády dynastií Severní Wej až dynastie Tchang, což je období počínající rokem 493 našeho letopočtu a trvající po čtyři století. V té době byl totiž Luo-jang hlavním městem provincie a jakýmsi neoficiálním centrem buddhismu v celé Číně. Za toto období bylo do vápencových skal vytesáno přes dva tisíce jeskyní a výklenků. V nich se nacházelo na sto tisíc soch zobrazujících Buddhu a jeho následovníky. A to ve všech možných velikostech. Kromě soch se na skalách nachází velké množství nápisů a reliéfů, které jsou vzácným svědectvím o náboženství, ale také o dobových zvycích, o odívání a dalších okolnostech dávného života. Celý komplex tak získal název „kamenné muzeum umění“. V listopadu roku 2000 byla celá tato oblast zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Centrální i místní vláda se důsledně starají o uchování této vzácné památky. V plánu je přemístění příjezdové komunikace, která způsobuje nežádoucí vibrace a sochám hrozí poškození.

Věřím, že se v posledních týdnech podařilo uchránit jeskyně Longmen před ničivými povodněmi, jež celou tuto oblast zachvátily.

Chrám Bílého koně

Druhou cennou uměleckou památku, již jsem měl možnost v Luo-jangu při své cestě navštívit, památkou, která připomíná dlouhou tradici existence buddhismu v Číně, byl chrám Bílého koně. Už samotný příchod k branám chrámu je působivý. Vítají vás při něm zvuky bubnů, které se linou z malé bubnové věže, umístěné – a tak je tomu v buddhistických chrámech pravidlem – vlevo od vchodu. Vpravo je pak symetricky umístěna zvonice.

Historie chrámu je ještě starší, nežli je tomu v případě jeskyní Longmen. Datuje se do doby začátku našeho letopočtu. Byl založen v roce 68 po Kristu, za vlády císaře Minga z dynastie Východní Chan. Existence chrámu tedy trvá už více než dvě tisíciletí. Chrám Bílého koně představuje první buddhistickou chrámovou stavbu v Číně. Je ovšem třeba zmínit, že v průběhu oněch dvou tisíc let doznal chrám několika přestaveb. Jeho současná podoba pochází z doby vlády dynastií Ming a Čing.

Poblíž chrámu se nachází krásná třináctipatrová pagoda, postavená v roce 1175. Podle legendy přijeli kdysi do těchto míst dva buddhističtí mniši z Indie. Oba jeli na bílých koních a přivezli do Luo-jangu posvátné buddhistické texty. Chrám, který zde později vznikl, dostal tedy jméno podle bílých koní obou mnichů.

Chrám Bílého koně, v čínštině Paima Ši, patří k těm buddhistickým chrámům, ve kterých žije a své náboženské obřady praktikuje početná komunita buddhistických mnichů. Je jich dnes více než stovka. Měli jsme s kolegy možnost účastnit se velmi působivého obřadu. Chrám je častým cílem cest mnoha návštěvníků, a to jak z Číny, tak ze zahraničí.

To byly zmínky pouze o dvou z mnoha kulturních památek, jež se nacházejí v provincii Hanan. Na závěr chci parafrázovat slova uvedená v jednom z turistických průvodců: „Pokud chcete poznat dějiny Číny za posledních sto let, navštivte Šanghaj. Chcete-li ale poznat dějiny Číny za posledních tisíc let, jeďte do Pekingu. A když se chystáte poznat dějiny Číny za poslední tři tisíce let, vydejte se Henanu.“ Udělejte to!

Doufejme, že katastrofální záplavy z letošního léta památky provincie Hanan příliš nepoškodily.

Jiří Hubička, zvláštní zpravodaj CMG v Praze