Poslední cesta v Číně

Autor: Erik Nilsson / Deník China Daily

Cestování z vesnice Abuluoha (A-pu-luo-cha) často znamenalo roztrhané kalhoty. Protože šlo o jedinou cestu z okresu v Butuo (Pu-tchuo) v prefektuře Liangshan (Liang-šan) národnostní menšiny Yi (I) v provincii Sichuan (S´-čchuan). Tato horská cesta byla plná volných kamenů, které s každým krokem padaly ze svahů.

A stejně tak vesničané někdy spadli ze svahů se sklonem 90 stupňů.

Tato nebezpečná cesta trvala osm hodin.

Abuluoha (A-pu-luo-cha) se stala poslední vesnicí Číny, která byla loni v létě připojena k silničnímu systému země. [Fotografie: Yin Gang (Jin Kang) / Deník China Daily]

Přebytek ořechů a dalších cenných plodin vypěstovaný v této vesnici shnil, protože místní obyvatelé ho nebyli schopni přepravit ven k prodeji. Místní vesničané se živí zemědělstvím, ale většinou mohou jíst jen hrubou kukuřici, která by jinde byla vyhrazena jako krmivo pro zvířata, protože ve skalnatých svazích s neplodnou půdou jiná základní plodina neroste.

„Když bylo sucho, nebyla žádná kukuřice. Trpěli jsme hladem,“ vzpomínal starosta vesnice Jilie Ziri (Ťi-lie C‘-ž‘).

V roce 2000 vesnice Abuluoha také ještě neměla tekoucí vodu. Takže nedostatek srážek působil problémy nad rámec špatné úrody.

Někteří vesničané si koupili auto a pracují jako řidiči, protože cesta byla zpevněna. [Fotografie: Erik Nilsson / Deník China Daily]

„Lampový olej byl velmi vzácný, než sem byla v roce 2013 zavedena elektřina,“ řekl starosta vesnice Jilie Ziri.

„To proto, že nikdo, kdo šel do nejbližšího města, si nemohl dovolit nést zpátky do vesnice víc, než nutně potřeboval. A někdy neunesl ani to,“ dodal Jilie Ziri.

To se změnilo v červnu roku 2020, kdy byla dokončena 3,8 kilometru dlouhá cesta, a Abuluoha se stala poslední vesnicí v Číně připojenou k silničnímu systému. Teď trvá pouhých 15 minut vyjet z vesnice, a do nejbližšího města jsou to asi dvě hodiny.

Abuluoha znamená v jazyce národa Yi „místo na konci hrbolaté cesty". Ale to už teď pro vesnici neplatí.

Ve vesnici žije 65 rodin národa Yi, které mají 253 lidí. Z toho 29 rodin se 187 lidmi trpělo do loňského roku extrémní chudobou.

Nová cesta umožňuje zemědělcům ve vzdálené horské vesnici v provincii Sichuan prodávat pomeranče a mango do vnějšího světa. [Fotografie: Erik Nilsson / Deník China Daily]

Nejnáročnější částí výstavby silnice byly dva tunely o délce 270 a 360 metrů.

Během stavby zemřeli dva pracovníci, když jejich bagr, který sem musel být dopraven pomocí vrtulníku MIL Mi-26, spadl ze svahu při sesuvy půdy. Vozidlo lze dosud vidět, částečně pohřbeno v sutinách.

Součástí silnice byla také stavba mostu, který překlenul řeku u vesnice, kterou zemědělci dříve překonávali pomocí lanovky, někdy s kozami a kuřaty přivázanými na jejich těla.

„Když se vesničané dozvěděli o plánech na vybudování silnice, nevěřili tomu, protože jim to připadalo nemožné. Žili tak dlouho v izolaci, že si nedokázali představit, že by mohli žít i jinak,“ vzpomínal Jilie Ziri .

„Lidé nevěřili svým očím, když viděli vrtulník, jak přiváží stroje pro stavbu,“ řekl Jilie Ziri.

Nejtěžší část při výstavbě silnice byly dva tunely přes hory v blízkosti vesnice. [Fotografie: Erik Nilsson / Deník China Daily]

Šestadvacetiletý starosta vesnice je první zdejší absolvent univerzity.

„Místní lidé mívali děti v mladém věku,“ řekl. „Většina dětí nestudovala, dokud nebyla ve vesnici postavena škola v roce 2005.“

Někteří žáci v prvním ročníku měli i 16 let.

„Jako děti, když jsme stoupali na horu, museli jsme si jen otřít slzy a pokračovat,“ vzpomínal Jilie Ziri.

Po dokončení studia se Jilie Ziri rozhodl vrátit do vesnice, aby využil své vyšší vzdělání k rozvoji svého rodného kraje.

Silnice vede podél hor. [Fotografie: Erik Nilsson / Deník China Daily]

Místní obyvatelé se také připravují na otevření svého prvního venkovského penzionu pro turisty.

Silnice se skutečně stala motorem prosperity.

Třicetiletý Qiesha Niuzinan (Čchie-ša Niou-c´-nan) koupil minibus a vozí vesničany ven a zpátky. Osmatřicetiletá Qiesha Zixia (Čchien-ša C´-sia) koupila motorizovanou tříkolku pro přepravu zboží do Abuluoha. Šestačtyřicetiletý Ada Dangge (Ata Tang-ke) otevřel malý obchod. Dvaatřicetiletý Qiesha Secong (Čchie-ša Se-cchung) prodal svého koně a koupil motocykl.

Obyvatelé vesnice Abuluoha souhlasí s tím, že silnice jim skutečně vydláždila cestu pro rozvoj a přinesla jim možnost rozhodovat o svém osudu.

D.