Unikátní rýžová pole kulturní krajiny v prefektuře Chung-che

Pěstování rýže v Číně se datuje do období 8 000 -13 000 let, počátek výstavby terasovitých rýžových polí sahá do období dynastie Jüan ve 13. století.

Pěstování rýže patří k součásti čínské kultury, zaměstnává celé rodiny, ba i vesnice, od konce zimy až do říjnové sklizně. Pracuje se úplně celý den - ručně, modernější způsob, jak obdělávat rýžová pole, zatím nebyl nalezen, tradiční způsob obdělávání pole se promítl i do života mnoha farmářů.

Již samotné vybudování vodorovných rýžových polí – teras v často kopcovitém terénu je náročné, Jednotlivé terasy se skládají z políček často menších než jedno mu (tradiční měrná čínská jednotka, dnes pod označením šimu = cca 0,16 ha). Setba rýže probíhá po etapách; poté, co si půda odpočinula pod sněhovou pokrývkou se koncem zimy rozorá pomocí dřevěných rádel, často však ručně – žena táhne rádlo a muž za ní vytváří brázdy. Bohatší rodiny, kteří vlastní vodního buvola, to mají jednoduší. V dubnu se zasejí sazeničky zhruba na jedné čtvrtině obdělávané plochy, další plochy jsou připravované pro přesazování. Sazenice rostou několik týdnů až dosáhnou výšky cca 10 centimetrů nad hladinou vody. To je moment, kdy se vytrhávají, svážou do trsů a znovu zasadí dále od sebe do dalšího políčka. Stejný postup se opakuje ještě dvakrát, až ve čtvrtém poli se nechá rýže růst do finální sklizně. Někde je díky příhodnému podnebí možné sklízet rýži i dvakrát ročně.

Po úspěšné sklizni následuje svátek, vaří se totiž tradiční rýžové knedlíky, které se zabalují do listů, děti si je nosí do školy a vzájemně si je porovnávají a zjišťují, kdo má větší knedlík. Zároveň je to znak bohatosti a úspěšnosti rodiny. Není možné zapomenout ani na horské bohy, kteří drží nad terasami ochranou ruku a pole díky nim prosperují.

Práce na rýžových polích je však namáhavá, a ne všichni farmáři se pěstováním rýže uživí; proto si často přivydělávají chovem buvolů, dobytka, kachen, které zároveň dodávají polím přirozené hnojivo. V okolí polí se proto pěstují i další základní potraviny – červené chilli papričky, kukuřice, sladké brambory, paprika, dýně nebo sójové boby. Specialitou je tzv. mastný čaj, kdy se lístky čaje opraží v oleji a následně se vaří smíchané s rýží, sójovými boby, až vznikne hustá slaná polévka.

Jiní farmáři hledají cestu k jednodušším ziskům, a jedním z nich jsou turisté, kteří se na konci minulého století na terasovitých polích objevili v touze po exotickém zážitku. Cestovatele totiž přitahují rýžová pole obklopená mystickými horami a průsmyky. Již cesta k nim bývá zpravidla obtížná, obvykle nebývají na hlavních turistických trasách, ale jsou obklopena horami a průsmyky, někde je rozděluje řeka. Výsledek často celodenní námahy však stojí za to. Před cestovateli se náhle objeví neopakovatelné kouzlo v podobě terasovitě umístěných zrcadel vodní plochy, která při správném a neustále se měnícím slunečním nasvícení vytváří úchvatné obrazce a tím i pastvu pro oči. Ideální doba pro návštěvu podle turistického portálu China Highlights je období od ledna do konce dubna, kdy v okolí polí roste spousta lučního kvítí, rozkvetlé broskvoně dotvářejí krajině neuvěřitelnou mozaiku barev a celé podívané dodávají romantický nádech. Pohled na scenérii rýžových polí je však úchvatný v kteroukoliv roční dobu: hustý koberec zelených stébel odráží jarní slunce, stébla postupně zlátnou v podzimním slunci, kdy se krajina halí do tradičních ohnivých, rudých a žlutých odstínů.

A víte, kde hledat největší uměle vybudovaná terasovitá políčka pěstování rýže? Chanijské rýžové terasy v prefektuře Chung-che naleznete v jižní části Číny poblíž hranic s Vietnamem. Vznikly již před více než 1 300 lety, od roku 2013 je naleznete na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jejich rozloha 166 kilometrů čtverečních by pokryla plochu o velikosti levobřežní Prahy; jen si o představte tu nádheru - rýžová pole na terasách od Malé Strany na Hradčany, ale třeba také i na svazích Bílé Hory! Národ Chaniů, po kterém je celá oblast pojmenovaná, vybudoval již před více než tisícovkou let kaskádu a soustavu kanálů svážejících dešťovou vodu stékající ze zalesněných horských vrcholků na rýžové plantáže. Díky tradičnímu komplexnímu hospodaření založeném na skloubení lesa, teras, hospodaření s vodou, chovu buvolů, dobytka, kachen a ryb, které Chaniové souběžně chovají, má rýže přirozené hnojivo. Na některých místech tak vzniklo mezi vrcholy hor až 3000 teras.

Jiné rýžové terasy Lung-šeng Lung-ťi, v překladu dračí hřbet, se klikatí na zvlněném terénu, který bájné zvíře připomíná do výšky až 1 200 metrů nad mořem. V zimě je rýžové pole pokryté povlakem sněhové pokrývky, která vypadá jako dračí hřbet (Longsheng), odtud název místních.

A jak zní tip na opravdovou specialitu – domácí rýži pečenou v bambusu?

„Omytá rýže se smíchá se zeleninou, oříšky, bambusem a někdy i masem a pak se napěchuje do 35 cm dlouhých dutých bambusových tyčí, které mají na jedné straně vyřezaný malý držák. Bambus se potom vloží do ohně a peče se asi 45 minut. Poté se bambusová tyč rozlomí a upečená rýže se vyjídá lžící. Další delikatesou této oblasti je vynikající uzené maso. Smaží se společně s bambusem a chilli papričkami a spojení těchto ingrediencí je dokonalé“, uvádí Pavla Schauerová pro cestovatelský měsíčník Lidé a Země.

Miroslav Hrdlička, zvláštní korespondent CMG v Praze