Doufáme, že nás Evropa nenechá napospas a pomůže nám

R: Kolik dní jste již v Praze?

U: Jsme již čtvrtý den v Praze, přijely jsme s dětmi z Ivanofrankivské oblasti, která leží v jihozápadní části naší země.

R: Jaká je nyní situace na Ukrajině?

U: Velice špatná. Hrozná.

R: Vaši muži zřejmě zůstali na Ukrajině?

U: Ano, zůstali tam a bojují. A my jsme tady s našimi dětmi.

R: Jak jste přijely do České republiky? Autobusem?

U: Jely jsme napřed autem a hraniční přechod jsme přešly s dětmi pěšky. Byla tam nekonečná, mnohakilometrová fronta lidí, prchající před válkou.

R: Hranice jste překročily přes přechod, který má Ukrajina se Slovenskem?

U: Ne, přešly jsme z Ukrajiny do Polska.

R: Jak jste se dopravily z Polska do České republiky? Jely jste do Prahy autem, nebo autobusem?

U: V Polsku na nás čekal můj bratr, který už pět let žije a pracuje v České republice. Ten na nás čekal s autem a dovezl nás do Prahy. Takže bydlíme v Praze u bratra.

R: Co si myslíte o té válce?

U: Je to hrozné. Nemorální. Odsouzeníhodné.

R: V Čechách tu válku sledujeme v televizi, ale vy jste přijely přímo z Ukrajiny, z místa bojů.

U: Je to strašné. Vždyť nad hlavami nám létala letadla, rakety. Bylo to hrozné. Lidé se schovávali před bombami v krytech. Bála jsem se i zvuků, když padaly bomby. Nebo zvuků sirén, bylo to hrozné.

R: Jak to snášely děti?

U: Pořád plakaly. Děti, které tam zůstaly, stále pláčou, navíc je tam pořád velká zima. Hodně dětí je nemocných a bojí se.

R: Jak to podle vás bude v budoucnosti?

U: Doufáme, že Evropa nás přijme, nenechá nás napospas a pomůže nám.

R: Přeji vám všechno dobré v Praze.

U: Díky

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze