Videorozhovor s Marinou Ćarnogurskou, významnou slovenskou sinoložkou

R: Jistě jste sledovala olympiádu v čínském Pekingu, viďte? Jak se vám líbila?

Č: Především jsem v průběhu mojí poslední cesty do Číny navštívila v Pekingu olympijské městečko, dokonce už byla dostavěná i vyhlídková věž, kterou v průběhu letní olympiády v Pekingu ještě postavená nebyla. Takže jsem díky mým přítelkyním vyšla i nahoru na vyhlídkovou věž a celý ten prostor, ve kterém se nyní z části odehrávala i zimní olympiáda, jsem odtud viděla. Takže jsem měla trošku i srdeční vztah k tomu místu.

Víte, nyní pracuji na přípravě velkého rukopisu mého překladu knihy Sen o Červeném pavilónu, jedná se o největší klenot klasické čínské beletrie. Takže nemám příliš mnoho času na to, abych seděla u televize a sledovala ji. Každopádně na olympiádu jsem si čas vyhradila, protože jsem se chtěla vrátit na ty místa, kde jsem osobně byla, tedy i na stadion Ptačí hnízdo. Sledovala jsem zahájení olympijských her a velmi sympatické bylo to, že celý zahajovací program měl v rukou špičkový čínský režisér (Čang I-mou), který natočil například film Klan létajících dýk (čínsky v českém přepisu Š' Mien Maj Fu, pchin-jinem Shí Miàn Mái Fú, znaky 十面埋伏) a všechny úžasné hrdiny císařství dynastie Tchang. Mile mě překvapilo, že se Čína k tomuto zahájení postavila tak optimisticky a objektivně, protože hlavní hrdinové v olympijském zahajovacím programu byly děti. Zlaté děti, třeba i budoucí olympijští vítězové. Byl to takový rozměr do budoucnosti v tom, že olympiáda není jen o momentálním střetnutí nejrůznějších sportovců světa, ale že má být řetězcem, jakoby jednou částí řetězce vzájemné světové spolupráce, pokaždé v jiném městě, ale vždy těch stejných národů, které si mají po společném zápolení rozdat medaile, bez toho, aby si ublížili a aby jeden druhého nějakým způsobem omezoval v možnosti vítězství jednoho nad druhým. Takže ten úvodní program jsem až do konce sledovala s nadšením a s pocitem, že jsem se v Číně nezklamala. Bylo to myšleno lidsky, vyzdvihnout ducha olympiády, v rámci vzájemného společného zápolení. Bez vzájemného ubližování, nebo ničení se.

R: Jak nahlížíte na politizaci olympiády? Na pokusy o bojkot olympiády ze strany některých politiků? Patří to tam?

Č: Absolutně ne. Myslím, že lidstvo nejpozději na začátku 20. století obnovilo myšlenky olympiády, která byla kdysi pořádána v antickém Řecku, kde se setkávali nejlepší sportovci, aby si vzájemně změřili své síly. Když se tedy státy rozhodly, že obnoví tuto myšlenku a že začnou znovu organizovat tyto světové hry, tak to musí všichni respektovat. Olympiáda nemá mít absolutně nic společného s politizací. Má to být opravdové zápolení lidstva a vzájemné střetávání se jednotlivých sportovců a států. Jsou jiná fóra, ve kterých se vyměňují politické názory, ale toto fórum by mělo být a já si myslím, že musí být - odpolitizované. Nebo jinak se nikdy nedokážeme vrátit zpět ke společné myšlence jednotného lidstva, o kterou nám na této planetě musí jít, protože nemáme kam utéct. Nemůžeme se vzájemně tak znepřátelit, aby jedni utekli před druhými, protože není kam! Nemáme kam utéct! Takže se musíme naučit společně žít, a to bez vzájemné nevraživosti a bez vzájemného odsuzování se.

R: Děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně zdraví a štěstí.

Č: Děkuji a doufám, že alespoň olympiády budou pokračovat v tom mírovém a přátelském duchu.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze