Mapa světa v „očích“ USA je taková

V těchto dvou dnech je v Bidenově administrativě rušno, po 28 letech se ve Spojených státech opět konal Summit Ameriky, kterému, jak se zdá, přikládá velký význam. Jak se říká, „vzdálený příbuzný není lepší než blízký soused“. Proč nyní Spojené státy myslí na svého souseda doma? Pojďme si dnes promluvit o logice „přátelství“ ve Spojených státech.

Podívejme se, jak si Biden získával přátele od svého nástupu do úřadu. V Asii nejprve založil čtyřstranný mechanismus „USA, Japonsko, Indie a Austrálie“, poté založil „AUKUS“ (trilaterální bezpečnostní partnerství mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Austrálií) a letos vypracoval „Indo-pacifický ekonomický rámec“. V asijsko-pacifickém regionu je jeho cíl zřejmý – obklíčení.

Na druhou stranu nezahálí a neustále chce rozšiřovat NATO. Z tohoto pohledu je cílem Spojených států při „vytváření kruhů“ v Evropě izolace. Kdo je cíl? Netřeba říkat. Dokonce i Spojené státy chtějí otevřít tyto dva kruhy a pozvat Japonsko, aby se poprvé účastnilo summitu NATO. A ať se Korejská republika připojí k organizaci síťové obrany NATO. Na summit G7 byli povoláni i zástupci asijsko-pacifických zemí.

Jižní polovina Ameriky je z těchto kruhů zcela vyloučena. Přestože je Latinská Amerika u dveří Spojených států, je v očích Spojených států příliš daleko od „konkurentů“ a „není kvalifikována“ být „přítelem“.

Spojené státy ji však nemohou „ignorovat“, nechat její země stát se „přáteli“ ani je přestat omezovat.

Přestože se „Latinská Amerika“ dělí na 33 zemí, většinu z nich tvořily v minulosti kolonie Španělska a Portugalska. Jazyky, kterými se zde mluví, jsou všechny latinské a byl zde zaveden katolicismus, aby si celý region lépe porozuměl. To je velmi odlišné od Spojených států a Kanady na severu, které mluvily anglicky a zavedly protestantismus.

Přestože síla žádné z těchto zemí s podobnými historickými zkušenostmi nemůže pro Spojené státy představovat hrozbu, Spojené státy stále nechtějí, aby země s odlišnými jazyky, kulturami a historií stály doma pohromadě.

Proto je logikou Spojených států pro „přátelství“ v tomto regionu rozdělení.

Většině lidí nemůže být jasné, jak Spojené státy rozdělily Latinskou Ameriku.

V Latinské Americe tvoří suroviny, nerostné suroviny a ropa největší podíl na celkové vývozní ceně zboží. Mezi největšími těžařskými společnostmi zde však nejvíce akcií drží nadace ovládané Spojenými státy a akcionáři největších ropných společností jsou také Spojené státy americké.

Zatímco monopolizují zdroje, také omezují obchod mezi latinskoamerickými zeměmi a jinými zeměmi a brzdí základy jednoty latinskoamerických zemí.

Od roku 2000 jsou Spojené státy podezřelé z účasti na převratech v Latinské Americe. Spojené státy také poskytly finanční prostředky venezuelské opozici, aby lobbovala za odsouzení Venezuely v multilaterálních organizacích.

Před Summitem Ameriky, který tvrdí, že vytváří „inkluzivní“ prostředí, Spojené státy odmítly účast Kuby, Venezuely a Nikaraguy na summitu, čímž se Summit Ameriky stal projevem odcizení.

Proti tomu se ale nečekaně postavilo najednou 25 zemí a 10 zemí dokonce vydalo společné prohlášení, v němž veřejně obvinily Spojené státy za toto vyloučení.

Cílem amerického „pohledu na přátelství“ je „konfrontace“. Tento „koncept navazování přátelství“ již není aktuálním trendem. Spojené státy by se měly rychle naučit, co znamená slovo „přátelství“ a přestat chytračit s cílem obohatit se. (Kl)