80 let od operace Anthropoid – pietní vzpomínková akce v Praze

Pietním aktem u chrámu svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici si v sobotu 18. června stovky přítomných připomněly československé výsadkáře, kteří v těchto místech po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha před 80ti lety zemřeli po boji s nacistickou přesilou.

Smuteční akci doprovázel vzpomínkový program na nedalekém Karlově náměstí, kde se návštěvníkům předváděla vojenská výstroj z 2. světové války a nechyběla ani vojenská polní kuchyně. Právě tam jsem položil pár otázek Radku Marcínovi z Klubu vojenské historie z Českých Budějovic.

Jak vnímáte operaci Anthropoid v roce 2022?

RM: Jednalo se o hrdinský čin našich zahraničních vojáků ze západu. Myslím si, že bez tohoto činu (atentát na Heydricha) bychom si dnes a tady ani nepovídali česky.

Domníváte se, že by česká země byla poněmčena?

RM: Určitě. Hitler a Heydrich počítali s konečným řešením pro Čechy a další slovanské národy.

Myslíte si, že hrdinský čin operace Anthropoid je aktuální díky té odvaze i dnes, v roce 2022?

RM: Je nutné to připomínat. Přímých účastníků zahraničního odboje je čím dál tím míň. Snažíme se lidem vysvětlovat, co se dělo a proč se to dělo. Plno mladých dnes ani neví, co se za 2. světové války událo. Proto připomínáme tyto události touto přímou historií, jak vidíte. Měl jsem tu čest hovořit s přímými účastníky zahraničního odboje a jejich osudy byly opravdu zajímavé. V dnešní době je nemyslitelné, aby sedmnáctiletý kluk odešel od maminky a šel třeba na Dálný východ bojovat za vlast, která v té době ani neexistovala.

Máte na mysli sedmnáctiletého „mamánka“, který doma všechno má a kouká se do chytrého telefonu. Kde informace sice existují i o operaci Anthropoid, otázkou zůstává, jestli si je přečte?

RM: Informace sice má, ale já si myslím, že vymizelo opravdu to vlastenecké cítění. V podstatě teď jsme tady všichni Češi, ale nemáme národní povědomí, jak bych to nazval. Takže, proč bych někam chodil a za někoho bojoval? Sedím doma na gauči a je mi fajn.

To je smutný přístup, viďte?

RM: Samozřejmě.

Děkuji za rozhovor i dnešní vzpomínkovou akci.

RM: Není zač.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze