Jan Campbell: Hodnotím vliv summitů G7 a NATO na BRICS jako labutí píseň

Jan Campbell: Hodnotím vliv summitů G7 a NATO na BRICS jako labutí píseň

Na obou summitech shodně zaznělo obvinění Číny z toho, že se pokouší agresivně měnit světový pořádek. Vše spojené s Čínou se interpretuje geopoliticky, protože úspěchy Číny jsou prohrou Západu.

Neblahým výsledkem obou summitů je, že Washingtonu se daří zatahovat své asymetrické spojence do strategických her proti Číně a učit je, co je americký zájem v indo-pacifickém regionu. Z toho vyplývá, že konfrontační způsob NATO pravděpodobně přetrvá, nehledě na potřebu jakoukoliv konfrontaci zaměnit dialogem. To mj. i proto, aby se alespoň zabránilo přímé konfrontaci NATO s Ruskem.

Vyhlídky na takový dialog závisí především na vývoji speciální vojenské operace na Ukrajině, na možnosti jednání a konfiguraci vojenských sil NATO v blízkosti a na hranicích s Ruskou federací a reakci sil Ruské Federace na ni. Neexistuje žádná záruka míru, stejně jako neexistuje žádná záruka, že se eskalace zastaví.

Když však analyzuji inscenované poplácávání po zádech, vstřícnosti a sebeoslavování v Madridu, mohu zjistit, že jednota aliance je kilometry široká, ale pouhých několik centimetrů hluboká a kolektivní smysl pro cíl je stejně různorodý jako jejích 30 členů.

Z toho prakticky vyplývá, že celá G7 a EU jako hospodářská divize NATO, není schopna podporovat delší dobu vojenská dobrodružství USA a neobejde se bez přírodních a lidských zdrojů BRICS, které jsou nutné pro technologický vývoj G7. Ve střednědobé perspektivě hodnotím vliv obou summitů na BRICS jako labutí píseň.