Ludwig van Beethoven: odkaz hudebního génia dnešku

Letos slavíme čtvrt tisíciletí od narození největšího světového velikána klasické hudby, německého skladatele a bravurního pianisty, Ludwiga van Beethovena.

O Beethovenově životě, stejně tak díle, bylo napsáno bezpočet publikací, proto jím jen běžně zalistujme a věnujme se jeho dodnes platnému hudebnímu odkazu.

Skladatelův tvůrčí život jeho znalci tradičně dělí na rané, střední a pozdní období.

Rané období, ve kterém vytříbil své umění, končí rokem 1802, střední období, někdy charakterizované jako „heroické“, vykazující tvůrčí přerod od „klasického“ stylu Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta, zahrnuje roky 1802 až 1812, během nichž stále více trpěl hluchotou. V pozdním období od roku 1812 do své smrti v roce 1827 rozšířil své inovace v hudební formě a výrazu.

Zatímco v profesionálním životě Beethoven stoupal neustále nahoru a psal stále skvělejší skladby, v soukromí nebyl šťastný. Díky jeho výbušné až paranoidní povaze nevedl žádný jeho vztah s ženami k oltáři, neměl ani žádné potomky. Z jeho obrazu, který neoplýval vnějšími půvaby na nás hřímá lví hříva, tvář bez úsměvu a k tomu hřmící dynamika jeho symfonií, kterou většinou již neslyšel.

Přesto se několikrát do žen bláznivě zamiloval a napsal pro ně spousty milostných dopisů, mj. dodnes zastřený tajemstvím a nikdy neodeslaný „dopis Nesmrtelné milence“ z roku 1812.

Po roce 1810 Beethoven kvůli své hluchotě postupně omezoval společenský život; v tomto období složil řadu ze svých nejobdivovanějších děl, včetně pozdějších symfonií a komorních a klavírních sonát, které však již nikdy neslyšel. Nedůtklivý a nesnášenlivý Mistr však ve své hluchotě vyčaroval pro náš svět tóny, aby nám přinesl radost!

Zůstalo po něm úctyhodné dílo 130 skladeb: z nejvýznamnějších jmenujme devět dokončených symfonií, pět klavírních koncertů, mši, operu Fidelio, 32 klavírních sonát, smyčcové kvartety a mnoho dalších skladeb.

Nejhmatatelnější důkaz Mistrovy geniality hledejme v jeho poslední dokončené symfonii č. 9 se závěrečnou Ódou na radost, kdy ve čtvrté větě použil v té době naprosto neobvyklý sborový zpěv - jako předlohu použil části básně svého přítele Friedricha Schillera z roku 1785, její zpívaná část se v roce 1985 stala hymnou Evropského společenství, následně i Evropské unie; je používána při slavnostních příležitostech i formálních aktech podepisování mezinárodních smluv.

A tady se v našem příběhu zastavme.

Již 30 let před oficiálním přijetím Ódy na radost za hymnu EU ji navrhl rakouský šlechtic s československým občanstvím Richard Mikuláš hrabě Coudenhove-Kalergi, spisovatel a spoluzakladatel Panevropské unie, pravděpodobně nejstaršího hnutí za sjednocení Evropy. Vizionářskou ideu hrabě začal formulovat na svém panství v západočeských Poběžovicích na Domažlicku již začátkem 20. let minulého století, když mu bylo pouhých 28 let v reakci na hrůzy a utrpení první světové války, ale také jako hospodářskou a kulturní protiváhu USA, Ruska nebo Asie. Členy hnutí Paneuropa-Union byli mnozí velikáni té doby: Albert Einstein, Thoman Mann, Konrad Adenauer, mezi přátele hraběte patřil i Tomáš Masaryk, oba spolu diskutovali témata o evropské budoucnosti. Pro svoji myšlenku získal po druhé světové válce i Winstona Churchilla, který ve svém curyšském projevu v roce 1946 navrhl založení Spojených států evropských.

Hrabě Coudenhove-Kalergi navrhl - byť neúspěšně - i první vlajku EU.

Hymna se vzhledem k velkému počtu používaných jazyků v EU hraje při oficiálních příležitostech pouze v instrumentální podobě, přestože existují verze v úředních jazycích jednotlivých členských států, ale také v latině a esperantu. Její kompozici, a to hned ve třech verzích – klavírní, pro dechové nástroje a pro orchestr se ujal jeden z největších dirigentů 20. století Herbert von Karajan. Hymna nenahrazuje státní hymny jednotlivých členů EU, ale vyzdvihuje její společně sdílené hodnoty, ideály sjednocené Evropy, svobodu, mír a solidaritu.

Mistrova velká tvůrčí období zachytil ve svém díle francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu Romain Rolland, když ve své pětidílné monografii Beethoven, les grandes époques créatrices postihl Mistrovu tvůrčí velikost v jeho životních okamžicích a významných dílech.

Beethoven opakovaně navštívil i české země, v Praze se prezentoval jako klavírista, v Teplicích se setkal s Goethem, v Karlových Varech se pokoušel léčit svoji nedoslýchavost.

Slavný skladatel zemřel na selhání jater v roce 1827, po několika měsících, kdy ho nemoc upoutala na lůžko. Na rozdíl od Mozarta měl velkolepý pohřeb, kterého se ve Vídni zúčastnilo odhadem 10 000 lidí; mezi nosiči rakve nechyběl třeba hudební skladatel Franz Schubert, zazněla pohřební řeč od básníka Franze Grillparzera.

Byl pohřben na hřbitově ve Währingu na okraji Vídeňského Lesa, dnes součástí Vídně. V roce 1863 byly skladatelovy ostatky exhumovány k prozkoumání, v roce 1888 přeneseny na vídeňský Zentralfriedhof a uloženy do hrobu sousedícího s hrobem právě svého obdivovatele Franze Schuberta. Podle rakouských lékařských expertů byl Beethoven otráven vlastním lékařem, který mu otoky uvnitř břišní dutiny, kterými Mistr trpěl, léčil tím, že otok propíchl a na ránu přikládal obklady napuštěné balzámem obsahujícím olovo.

Nedávno provedl britský časopis BBC Music Magazine průzkum mezi 151 nejvýznamnějšími světovými dirigenty, ve kterém zvítězila Beethovenova 3. symfonie Es dur Eroica, původně věnovaná oslavě Napoleonovi v době, kdy ještě vyhrával bitvy ve jménu Velké francouzské revoluce. Později, když se nechal korunovat a začal dobývat Evropu, Beethoven věnování seškrtal a symfonii věnoval oslavě hrdinů.

I druhé místo pomyslného žebříčku patří Beethovenovi a právě jeho 9. symfonii.

Podle některých historiků tvořily dějiny přelomu 18. a 19. století především tři velké osobnosti: Beethoven, Goethe a Napoleon. Ve svých úvahách pokračují: pokud by Goethe měl větší pochopení pro Beethovena, mohl svět spatřit možná největší umělecké dílo všech dob – Beethovenem zhudebněného Fausta!… a třeba by to pochopil i Napoleon a obraz Evropy té doby mohl mít jinou tvář.

Rodný Beethovenův dům (Beethoven-Haus) můžete navštívit v Bonnu, v ulici Bonngasse 21 v samotném centru města. Má otevřeno prakticky denně. Kromě stálé výstavy umístěné ve 12 místnostech muzea s více než 100 originálními exponáty, které odrážejí Mistrovy emoce a myšlenky, se v objektu konají dočasné výstavy. Aplikace pro chytré telefony jsou ke stažení (zdarma) i v čínštině, stejně tak půjčovny různých infomateriálů.

Více na https://www.beethoven.de.

Miroslav Hrdlička