Chaos v Praze

Na ten špacír po Praze jsem se koncem října prostě vydat musel. Měl jsem jednoduše chuť nasát atmosféru velkoměsta, ať už bude jakákoliv. Byla to nálada smutná, místy skoro až pohřební. A sychravý říjen tuto náladu jen umocnil.

Procházku s nezbytnou rouškou na tváři a s fotoaparátem přes rameno jsem začal symbolicky U koně, tedy nahoře na Václavském náměstí, u sochy svatého Václava. Jindy bych se tlačil v davech turistů, nyní jsem byl na náměstí skoro sám, sem tam mě míjelo pár místních lidí, zřídka kdy turisté. Všichni pochopitelně měli tváře zahalené rouškami.

Podél uzavřených obchodů a hotelů jsem se vydal dolů přes Můstek na totálně vylidněné Staroměstské náměstí. U Orloje jsem narazil na pár místních starousedlíků a všudypřítomnou hlídku policie. Dorazil jsem pěšky na Karlův most, kde se procházelo několik spěchajících lidí, krátících si cestu do práce a udělal tam pár fotek. Poté jsem se dostal přes liduprázdné Malostranské náměstí do Sněmovní ulice, kde shodou okolností probíhala jakási demonstrace proti tvrdým opatřením, které zavedla česká vláda kvůli nechvalně známé pandemii, jejíž druhou vlnu se právě u nás nedaří zkrotit nebo alespoň dostat pod kontrolu. Jak už to na podobných demonstracích bývá, všude vládl chaos a zmatek, nad kterým se snažila dohlížet policie. Jak známo, tak ke zmatku a chaosu, ve kterém se koneckonců zmítá celá česká společnost, přispívají bohužel mnohdy naprosto protichůdné názory na probíhající pandemii, a to bohužel ze strany odborníků i samotných politiků. Posuďte sami.

Podle zpráv v českých médiích uvedl například nyní už exministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO), a to před poslanci Parlamentu ČR dne 22. října, že je téměř jisté, že koronavirus unikl z laboratoře v Číně, ale nebyl uměle vyroben. Na toto lehkomyslně použité tvrzení pochopitelně v tiskovém prohlášení vzápětí reagovala čínská ambasáda v ČR, která zdůraznila: „Pokud je příslušná zpráva pravdivá, tak je čínská strana z výroků ministra Prymuly velmi zmatená. Jako odborník v oblasti zdravotnictví by si měl být vědom toho, že výzkum původu koronaviru je složitou vědeckou otázkou a zatím neexistuje jednoznačná odpověď. Než se vyvodí závěry, tak je nutné předložit evidentní důkazy. Použití slov, jako jsou ‚téměř jisté‘, není ani rigorózní, ani odpovědné. Rozhodně oponujeme takovým výrokům,“ dodalo zmíněné velvyslanectví.

Je zřejmé, že Čína byla první zemí, která vznik epidemie oznámila, ale to ještě neznamená, že epidemie měla původ právě tam. Mnoho informací a průzkumů ukázalo, že výskyt viru byl zjištěn v mnoha zemích po celém světě a v několika z nich se objevil dříve než v samotné Číně. Úředníci Světové zdravotnické organizace (WHO) nedávno zdůraznili, že výzkum viru je stále se vyvíjející, nekončící proces, který může zahrnovat mnoho nejrůznějších zemí a regionů. Je zřejmé, že především solidarita, soudržnost a mezinárodní spolupráce, nikoliv lehkomyslné výroky, jsou nejsilnější zbraní mezinárodního společenství pro poražení této světové pandemie.

Bohužel v české společnosti, a to i kvůli nezodpovědného chování politiků, vládne chaos a jak jsem měl možnost vidět na zmíněné demonstraci proti vládním opatřením, i vzrůstající míra agresivity mezi lidmi.

Chaos v myšlení lidí pochopitelně vzniká i z toho důvodu, že o viru stále relativně málo víme. Je zřejmé, že v prostředí tento virus setrvává několikrát déle než například chřipkové viry. Nevíme ale, jaké zanechává vedlejší důsledky u jednou již vyléčených pacientů. Nevíme, kolikrát se může takovému pacientovi onemocnění vrátit. Nevíme, zda vůbec a na jak dlouho lze na něj získat imunitu. Také nemůžeme zatím vědět, jaké budou vedlejší důsledky případných očkovacích látek a nakolik budou spolehlivé. Víme jenom to, že na mnoha místech světa zemřelo už docela hodně lidí, kteří tuto hrozbu nebrali vážně nebo se jí dokonce nepokorně vysmívali.

Na české politické scéně se donekonečna rozebírá, jestli má premiér Babiš rád ministra zdravotnictví a proč je málo nebo příliš vidět, ať už on, nebo jiný politik. K obrovské míře chaosu dále přispívají také nejenom sociální sítě, které šíří často neuvěřitelné bludy, ale i někteří vědci a lékaři, kteří se jednoduše potřebují mediálně zviditelnit, dále mnohdy nekvalitní statistiky a často ničím nepodložená čísla. To vše způsobuje, že drtivá většina občanů je z tohoto mediálního koktejlu notně vystrašená.

Ke zklidnění situace pochopitelně nepřispívá fakt, že Česká republika je dlouhodobě politicky rozštěpená. Opozice například tvrdě kritizovala razantní vládní opatření z března a dubna 2020 a vyvíjela tlak na vládu, aby zmíněná omezení zrušila. Navíc uzavření hranic a povinnost nosit roušky bylo některými skupinami občanů považováno za porušování lidských práv. V ČR je podle názoru mnohých sociologů, politologů, spisovatelů, ale i samotných politiků, velmi obtížné prosadit dodržování zavedených omezení.

Například známý sociolog a bývalý europoslanec Jan Keller se nedávno v médiích vyjádřil, že neví, zdali budeme brzy znovu chodit do hospod, barů, posiloven a stýkat se s větším počtem lidí. Navíc se obává, že jsme uvízli ve slepé uličce. „Každý pokles počtu nakažených vede k uvolnění opatření, v důsledku toho je třeba opatření zase zpřísnit, což vede k poklesu nakažených, a tedy k novému uvolnění opatření a podobně. I když mám také nedůvěru vůči očkování něčím neověřeným, nedovedu si představit, jak jinak tento bludný kruh přerušit. Pohroma bude, pokud se ukáže, že očkování je třeba obnovovat v krátkých intervalech,“ vysvětlil Keller. Dodal, že v kapitalismu by to znamenalo, že budeme stále více vydělávat jenom na vakcínu.

Tohle všechno a mnohem víc se mi honilo hlavou, když jsem se toho dne procházel Prahou bez turistů, zato však plnou demonstrantů, tedy bouřící se částí české společnosti, odmítající opatření vlády, které jsou důležité ke zvládnutí druhé vlny zmíněné pandemie. Ten špacír po Praze jsem ale potřeboval podniknout. Právě na něm jsem si uvědomil, že naše společnost se musí jednoduše vzpamatovat, potlačit svojí nezdravou pýchu a bohorovnost. Musíme být alespoň v této době disciplinovaní a dobré bude pro nás všechny se navrátit nejenom svým myšlením, ale i konáním k matce přírodě a jejím zákonitostem. Jinak nečeká lidské společenství skutečně nic dobrého.

Radovan Rybák