Rámec oddlužení skupiny G20 je významným přínosem pro globální stabilitu

Poznámka redaktora: Hannan Hussain je zahraničním komentátorem a autorem. Je příjemcem Fulbrightova stipendia na University of Maryland (2020–2022) a bývalým asistentem výzkumného pracovníka Islamabad Policy Research Institute (IPRI). Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Ministři financí členských zemí G20 a guvernéři centrálních bank historicky poprvé 13. listopadu podpořili společný rámec zaměřený na restrukturalizaci dluhu zemí s nízkými příjmy zasažených pandemií COVID-19.

Plán povzbuzuje všechny bilaterální věřitele s pohledávkami za dlužnou zemí, aby společně usilovali o ošetření dluhu v dané zemi, postupovali případ od případu ke zranitelnosti při zacházení s dluhem v jednotlivých zemích a uplatnili kolektivní dohled věřitelů, aby naplnili vnitrostátní schvalovací postupy dané země.

„Vzhledem k rozsahu krize COVID-19, výrazným zranitelnostem dluhu a zhoršujícímu se výhledu v mnoha zemích s nízkými příjmy podporujeme společný rámec pro řešení dluhů nad rámec DSSI (iniciativa pro pozastavení dluhové služby),“ potvrdili ministři financí ve společném prohlášení, které bude po měsících projednávání schváleno na 15. summitu G20 příští týden.

Využití „široké účasti věřitelů“ k posílení včasného a řádného zacházení s dluhy rozvojových zemí je v souladu s pandemií vyvolanou naléhavostí mnoha světových ekonomik. Například 73 zemí s nejnižšími příjmy na světě dluží čtvrtinu svého zahraničního dluhu soukromým věřitelům a více než 140 milionů lidí je na pokraji extrémní chudoby – veskrze na pozadí mizivých vyhlídek na růst a nezaměstnanosti vyvolané dluhem.

Navzdory tomu, že se dluhy v tvrdé měně dostávají také do rozvojových ekonomik, většina z nich čelí zrychlení trendu budoucího půjčování, zatímco ostatní se snaží vyhnout bezprecedentnímu selhání státního dluhu.

Při této naléhavosti historický rámec oddlužení skupiny G20 vychází z nuancí kritického snižování dluhu a jeho splátkového kalendáře v rozvojových zemích. Upřednostňuje vyhlídky na spravedlivou úlevu tím, že navrhuje, aby bylo zacházení s dluhy „zahájeno na žádost dlužnické země“, na rozdíl od uvážení věřitelů.

Každá taková žádost musí být navíc v souladu s vnitrostátními právními předpisy a vnitřními mechanismy, jimiž se řídí svrchované zájmy dané země.

To představuje důležitý posun v politické iniciativě pro některé z nejmenších ekonomik světa, vzhledem k tomu, že v probíhající pandemii neustále chybí nezávislý mechanismus pro přezkoumání dluhu rozvojových zemí, zejména dluhu vůči soukromému sektoru.

Příkladem je Afrika, která je na cestě k mezerám ve financování na přelomu roku 2023 ve výši 345 miliard USD. Část této mezery je způsobena neochotou soukromých věřitelů podílet se na úsilí o oddlužení, což v květnu omezilo postup. Úspěch skupiny G20 v zapojení soukromých věřitelů do nového společného rámce proto ilustruje nezbytnost jednomyslného budování konsensu pro vyhlídky na globální stabilitu.

Je zajímavé, že společný rámec by také mohl nechat otevřené dveře pro integraci zemí se středními příjmy i menších ostrovních států. Tato volnost odráží trojí kritérium G20 pro koordinované zacházení s dluhy: od prodloužení doby obsluhování dluhu po změnu v dluhové službě v daném období.

Skupina G20 potvrzuje, že tyto parametry budou součástí „právně nezávazného dokumentu… podepsaného všemi zúčastněnými věřiteli a dlužnickou zemí.“ Všimněte si, že aliance nikde v závazku nevylučuje dlouhodobá jednání o úlevě pro země se středními příjmy, zvláště když mnoho z těchto ekonomik čelí drtivým dluhům podobných rozměrů jako jejich protějšky s nízkými příjmy.

Skupina G20 má rovněž pravdu, když nejprve testuje svůj rámec pro oddlužení v rozvojových zemích, aby mohla lépe posoudit účinnost obsluhy dluhů před změnou měřítka. „Spoléhám na to, že konstruktivní duch každého zajistí rychlé a kooperativní provádění společného rámce, přičemž několik zemí již požaduje obsluhu dluhu, zejména v Africe,“ uvedl francouzský ministr financí Bruno Le Maire během páteční schůzky.

Tento nekompromisní přístup k rychlé spolupráci při oddlužení – sdílený multilaterálními spojenci skupiny G20 a uplatňovaný Pekingem – může učinit přítrž obavám mezi desítkami těžce zasažených zemí, že by mohly přijít o preferenční zacházení, přestože splnily kritéria způsobilosti pro oddlužení.

Dalo by se namítnout, že schopnost skupiny G20 zvyšovat své výdaje tak, aby to vyhovovalo těžce zasaženým ekonomikám, může narazit na potenciální výzvy. Začátkem roku panoval určitý stupeň nejistoty, zda by mezinárodní finanční instituce měly využívat alternativní nástroje pro poskytování pomoci na pomoc rozvojovým zemím.

Co dodává výrazný optimismus současnému a budoucímu utrácení výdajů skupiny G20 je podíl jejich výdajů jako procento z celkového HDP. Již v dubnu přijaly ekonomiky skupiny G20 pandemii a nashromážděné příjmy, které byly „vyšší než stimul během globální finanční krize, která začala v roce 2008.“

Je pravděpodobné, že tato částka poroste ještě dále, protože nový rámec pro zacházení s dluhy se vztahuje na soukromé sektory a přináší jednu z největších skupin bilaterálních věřitelů na podporu nejchudších na světě.