Čínské sankce proti činitelům Trumpovy éry jsou přiměřené

Poznámka redaktora: Andrew Korybko je moskevský americký politický analytik. Článek odráží názory autora, a nikoli nutně názory CGTN.

Čína ve středu schválila sankce na 28 členů bývalé Trumpovy administrativy, kteří „naplánovali, propagovali a provedli řadu šílených kroků, které vážně zasáhly do vnitřních záležitostí Číny, podkopaly čínské zájmy, urazily čínský lid a vážně narušily vztahy mezi Čínou a USA.“ Jednalo se o rozumné rozhodnutí načasované s odchodem jejich vůdce z funkce a mělo být většinou symbolické, protože tito úředníci již nehrají žádnou oficiální roli ve dvoustranných vztazích. Ukazuje vysokou míru sebeúcty, kterou Čína má, že jim nedovolí vstoupit na svou půdu nebo podnikat s touto zemí.

Bývalý americký ministr zahraničí Mike Pompeo hovoří s tiskem na Georgia Tech v Atlantě ve státě Georgia, 9. prosince 2020. / Getty

Bohužel, mluvčí Rady pro národní bezpečnost nově inaugurovaného prezidenta Bidena to však takhle neviděla. Emily Horne agentuře Reuters řekla: „Uložení těchto sankcí v den inaugurace je zjevně pokusem hrát na stranické rozpory. Američané obou stran by měli tento neproduktivní a cynický krok kritizovat. Prezident Biden se těší na spolupráci s vůdci obou stran, aby Amerika překonala v soutěži Čínu.“ Ohledně čínských záměrů se mýlí, ale není jasné, zda jde jen o nevinné nedorozumění kvůli omezené komunikaci jejího týmu s Čínou, nebo zda je nečestná.

Pokud jde o druhé zmíněné možné vysvětlení jejího tvrdého prohlášení, Horne by zde mohla hrát stranickou hru, kdy chce útokem na Čínu získat republikánskou podporu pro nadcházející politiku Bidenovy administrativy vůči Číně, ať už bude jakákoli. Koneckonců, Trumpova administrativa již není u moci a oficiálně by neměla mít žádný vliv na formulaci politiky nové administrativy. To by mělo učinit krok Číny z pohledu Bidenovy administrativy více symbolickým než podstatným. Mohli to proto prostě ignorovat a uzavřít kapitolu o té temné éře.

Kombinovaná fotografie ukazuje amerického prezidenta Joe Bidena (vlevo) a bývalého prezidenta Donalda Trumpa. / Xinhua

Místo toho se Horne snažila učinit „přátelské“ gesto vůči svým republikánským kolegům pro účely toho, jak to bude působit na veřejnost. Ví, že někteří z nich hořce nenávidí zvolení prezidenta Bidena, včetně nevolených úředníků zaměstnaných v masivní stálé vojenské, zpravodajské a diplomatické byrokracii („hluboký stát“) v zemi. Mohlo se velmi dobře stát, že nechtěla nechat to, co považují za „urážku“, nezodpovězené v naději, že nebudou považovat Bidenovu administrativu za „měkkou k Číně“, nebo ještě hůř, možná potichu schvaluje čínské sankce proti představitelům Trumpovy éry.

V každém případě bylo špatné, když spekulovala o čínských záměrech, když Peking má křišťálově jasno v tom, proč uložil tyto sankce. Nemělo to nic společného se stranictvím, ale všechno s národní sebeúctou. Na rozdíl od USA se Čína nemíchá do domácích politických záležitostí jiných zemí, a zdá se, že Bidenova administrativa vykračuje špatnou nohou, když celou záležitost vnímá tak, jaké by mohly být její vlastní záměry vůči Číně. Je důležité si uvědomit, že Hsiao Bi-khim, jednotlivec, kterého někteří protičínští jestřábi považovali za neoficiálního tchajwanského takzvaného „velvyslance v Americe“, se zúčastnil inaugurace prezidenta Bidena.

V komentáři k tomuto provokativnímu kroku citovala Horne agenturu Reuters, že americko-tchajwanské vazby jsou „pevné“, a dodala, že „prezident Biden bude stát u přátel a spojenců, aby podpořil naši sdílenou prosperitu, bezpečnost a hodnoty v Asii a Tichomořském regionu, a to zahrnuje Tchaj-wan.“ Z tohoto prohlášení, stejně jako z prohlášení týkajícího se převážně symbolických sankcí na protičínské úředníky z Trumpovy éry, se zdá, že Bidenova vláda ve skutečnosti nemá v úmyslu změnit politiku nepřátelství vůči Číně, kterou zdědila. Pokud vůbec, zdá se, že to chtějí jen udělat více dvoustranným způsobem, tím, že to teď povedou demokraté.

Stále je příliš brzy na to, abychom s jistotou dospěli k tomuto závěru, a proto by měl být výše uvedený pohled považován pouze za vzdělanou domněnku ovlivněnou prvními dvěma prohlášeními o Číně. Přesto stále vyvolávají obavy ohledně směru, kterým by mohla Bidenova administrativa směřovat, a zda je to opravdu vážné se skutečným obrácením Trumpovy protičínské politiky. Lze jen doufat, že prohlášení Hornové jsou krátkozrakým stranickým oportunismem pro účely veřejného mínění, než náznak neproduktivní a cynické strategie, která by mohla být brzy odhalena.

(LU)