Je depolitizace sociálních médií odpovědí na řešení dezinformací?

Poznámka redakce: Bradley Blankenship je pražský americký novinář, politický analytik a nezávislý reportér. Článek odráží názory autora, nikoli nutně názory CGTN.

Po událostech z 6. ledna, kdy radikalizovaní stoupenci bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa zaútočili na americký Kapitol ve snaze zvrátit výsledky listopadových prezidentských voleb nad očividně falešnými obviněními z podvodu, musely platformy sociálních médií činit tvrdá rozhodnutí o tom, jak spravovat svůj obsah k zajištění veřejné bezpečnosti.

Například Twitter se rozhodl odstranit desítky tisíc radikálních pravicových spiknutí a dokonce zakázal přístup Trumpovi, když byl ještě prezidentem. To odhalilo naprostou moc, kterou mají obři sociálních médií, a zpochybnilo to, zda by jim mělo být umožněno jednostranně tuto moc uplatňovat, zvláště když se používá pouze v některých případech, a ne v jiných.

Přední vládní orgány po celém světě, od Senátu USA až po Evropskou komisi, varovaly před nebezpečími, která sociální média a jejich obchodní model představuje pro základní instituce. Bylo to dokonce předmětem knih a dokumentů pro širokou veřejnost. S tolika řečmi a zkušenostmi nyní v USA panuje téměř jednomyslný dvou-stranický konsenzus a silný mezinárodní multilaterální základ pro vedení Big Tech k zodpovědnosti za důsledky v reálném světě.

Jak již bylo vidět u kontroverzních kroků Twitteru proti Trumpovi a jeho příznivcům, obři sociálních médií se místo toho rozhodují pro samoregulaci z obav ze zásahů vlády a úderem na jejich spodní mez.

Ve výzvě k výdělku ve čtvrtém čtvrtletí Facebooku jeho generální ředitel Mark Zuckerberg uvedl, že gigant v sociálních médiích začne snižovat množství politického obsahu na své platformě, a to tak dalece, že bude existovat několik skupin, které na Facebooku nechce „dokonce i když neporušují zásady [Facebooku].“

Zuckerberg dodal, že „jednou z nejlepších zpětných vazeb, které nyní od naší komunity slyšíme, je to, že lidé nechtějí, aby jejich zkušenosti s našimi službami převzala politika a boje.“

Ačkoli Facebook veřejně prohlásil, že za poskytování platformy pro konverzace o organizování pochodu na Kapitol byly z velké části zodpovědné jiné platformy než Facebook, ze široce známých veřejných příspěvků - včetně přímých přenosů - je patrné, že toto prohlášení je nepřesné. Podle květnové zprávy Wall Street Journal Facebook dlouhodobě profituje z masové spolupráce s pochybným obsahem a vrcholoví manažeři dokonce odmítají studie zaměřené na snížení rozpolcení na platformě.

I když je každému jasné, že je třeba něco udělat, je naprostý opak, tj. úplná depolitizace, skutečně odpovědí?

Za prvé, Zuckerberg již přesně prozradil, jak by to fungovalo s Facebookem, když v podstatě řekl, že na zásadách platformy nebude záležet při rozhodování, jaký obsah stáhnout. Jasně to ukazuje, že nová norma pro posuzování co je a co není politické bude jeho preference, což by ho v zásadě udělalo jedním z nejmocnějších politických rozhodčích na světě.

Facebook, stejně jako mateřská společnost Google Alphabet, má strukturu sdílení dvojí třídy, která umožňuje vedoucím pracovníkům společnosti přístup k akciím „třídy B“, z nichž každý má 10 hlasů. Samotný Zuckerberg vlastní téměř 90 procent těchto akcií, což mu dává účinnou kontrolu nad celou společností a jejími redakčními rozhodnutími.

I když by bylo skvělé věřit, že Zuckerberg nebo jakýkoli jiný technický pracovník může vědět, co je pro svět nejlepší, je to prostě nemožné a dokonce i pokus o vložení takové moci do rukou několika lidí by byl protikladem západních liberálních hodnot.

Internet má jistě svou temnou stránku, ale vedl k neodmyslitelně demokratickému rysu moderní společnosti, konkrétně ke skutečnosti, že vytvořil bezprecedentní odpovědnost pro vlády a korporace. Nyní je nesmírně obtížné, aby korupce nebo úřední kroky zůstaly bez povšimnutí, když jsou lidé na celém světě stále více propojeni. Například internet byl jedním z největších tahounů záležitosti Black Lives Matter.

Lidé také přicházejí do přímého kontaktu s informacemi z první ruky o místech, která by nikdy nemohli zvládnout ani prostřednictvím sociálních médií, což zmírňuje některé problémy spojené s redakčními kontrolami v tradičních médiích. Bylo by například mnohem těžší mít další scénář studené války v 21. století, když by globální netizené mohli do značné míry volně komunikovat a sdílet zkušenosti, kdykoli se rozhodnou.

V zásadě existuje vážný potenciál pro průměrné lidi rozvíjet společnost pomocí sociálních médií. Srovnávat to s dezinformačními kampaněmi a nenávistným obsahem, který vede k pravicovému násilí, je prostě falešné srovnání a znamenalo by to vylití dítěte i s vodou z vaničky. Nemůžeme dopustit, aby se QAnon a skutečná intelektuální difúze dostaly do jednoho „politického“ koše, jen abychom zachránili Big Tech před velmi zaslouženou regulací.