Český Krumlov bez turistů přitahuje filmaře

Patří k dobrému vkusu každého milovníka české historie čas od času navštívit skutečnou perlu jižních Čech – starobylý a pověstmi opředený Český Krumlov. Já měl v životě to štěstí, že jsem v tomto kouzelném městě ležícím v zákrutě řeky Vltavy v minulosti navíc prožil dva studentské roky svého života. O to více mě to tam táhlo i koncem tohoto měsíce. Byl jsem překvapený z toho, jak liduprázdně, ale přitom stále romanticky a zádumčivě Český Krumlov dnes působí. Jen žádný cizí jazyk jsem v těch dlážděných ulicích neslyšel, až na pár německých slovíček, ale to bylo spíš ze stereotypu. Kde jsou ty doby, kdy v ulicích zněla angličtina, španělština, mandarínština nebo korejština! A to nejenom v Českém Krumlově, ale pochopitelně i v Praze a v dalších městech v Čechách a na Moravě.

Jen pro zajímavost, již v roce 2017 se na první místo návštěvnosti u nás z cizinců dostali turisté z Asie, konkrétně Číňané, kterých se tehdy ve zmíněném kraji ubytovalo 101 tisíc, meziročně to byl o 62 procent větší nárůst. Na dalších pozicích byli toho roku návštěvníci z Tchaj-wanu a dále z Jižní Koreje. Ale zpátky do reality.

Po davech zvídavých turistů z nejrůznějších koutů světa není kvůli světové pandemii ani vidu, ani slechu a až na pár domorodců, kteří brouzdají ulicemi a smutně sledují lákadla poněkud vybledlých reklamních tabulí zdejších restaurací, které zejí naprostou prázdnotou, tvrdohlavě nabízející lehký český oběd za skutečně evropské peníze, kde nic, tu nic. Až na prastarém Lazebnickém mostě, který spojuje Latrán se Starým Městem, jsem narazil na rozevlátý a početný štáb českých filmařů, kteří šikovně využívají liduprázdných ulic tohoto městečka náležejícího do kulturního dědictví UNESCO a v časech světové pandemie právě tam natáčejí historický seriál jménem Krčín.

Není se čemu divit, historické kulisy nerušily davy tlačících se turistů a režisér seriálu Josef Pecl si v klidu počkal na to, až z mraků vyšlo slunce a tím správným světlem osvítilo herce v dobových kostýmech, promenádující se za zvuků melodií tehdejších časů přes Lazebnický most. Na place byla cítit filmařská pohoda a možná i vzácná schopnost otočit každou nevýhodu prostřednictvím pozitivního pohledu na věc na výhodu, což je zvláště v dnešní podivné době filozofie života doslova k nezaplacení. Na place jsem jako divák strávil celé dopoledne a o historickém seriálu o proslulém jihočeském rybníkáři Jakubu Krčínovi se mi podařilo získat zajímavé poznatky.

První klapka seriálu padla již v létě 2019, a to na věži jménem Jakobínka, u státního hradu Rožmberk, nedaleko Českého Krumlova. Na samotný děj seriálu, který je zasazen do druhé poloviny 16. století, se tvůrci společně s odborníky z řad historiků chystali celé dva roky. Příběh zajímavým způsobem sleduje nejslavnějšího rybníkáře Jakuba Krčína, a to od jeho nástupu na rožmberský dvůr, až do jeho odchodu ze služeb Rožmberků. Počítá se dokonce s deseti padesátiminutovými díly seriálu.

Autorem scénáře je spisovatel, novinář a muzikant Jan Matěj Krnínský, který šel v podstatě cestou ověřené historie, na kterou pak zručně navazoval paralelní příběhy, které mají z velké části také oporu ve skutečných historických událostech tehdejší doby.

Natáčení mělo být u konce již v roce 2020, ale známé události světové pandemie samotné natáčení protáhly až do letošního roku. Podle režiséra Josefa Pelcla si tvůrci nemohou dovolit chybovat, protože Krčín je bezesporu známou ikonou, a to nejen v jižních Čechách. Takové téma chce pochopitelně dostatek času na filmové zpracování. A to proto, že Jakub Krčín z Jelčan je legendární historickou postavou, kterou znají dobře všichni, kdo někdy navštívili jižní Čechy. Například pro Viléma z Rožmberka v 16. století právě Krčín postavil nejznámější rybníky, které dodnes slouží k chovu vyhlášených kaprů, které poté končí na českých stolech o vánočních svátcích. Jeho razantní zásahy podstatně ovlivnily i samotnou kulturně-historickou podobu jihočeské krajiny.

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan v rybníkářství, přesněji řečeno v chovu kaprů, vycítil velkou obchodní příležitost své doby. Pod jeho dohledem museli dělníci pouze s lopatami a rýči v krátkém čase vybudovat na tu dobu neuvěřitelné vodní stavby. Krčína provázela pověst tvrdého, bezohledného a dravého stavitele, kterému záleželo mnohem víc na jeho díle, než na obyčejných lidech. Jako správce rožmberského majetku byl ale tehdy úspěšný. První výlov rybníka Svět v roce 1574 byl podle historických zdrojů znamenitý. Český kapr se vyvážel do celé Evropy a rybníkářství se hned po pivovarnictví stalo druhým nejlukrativnějším hospodářským odvětvím.

Už za bouřlivého Krčínova života se začaly mezi lidmi vyprávět tajemné historky a mnohdy ničím nepodložené fámy. Když potom na sklonku života odešel na sedlčanské panství, které dostal od Rožmberků jako vděk za své dílo, po Třeboňsku se začalo vyprávět, že si ho odnesli čerti do pekla pod Rožmberským rybníkem. Dodnes se na základě těchto pověstí v jižních Čechách tradují historky o tom, jak se Krčín za neklidných nocí prohání po rožmberské hrázi na pekelném voze, nebo jak je při velkých mrazech slyšet, kterak ďábel s Krčínem zapřaženým do pluhu přeorává zmrzlou půdu, kterou nemilosrdně zabral poddaným pro stavbu rybníka Svět.

Úsměvnou teorii o tom, že si Krčína odnesli čerti, dnes podporuje fakt, že se zatím nepodařilo zjistit, kdy zemřel a kde je uloženo jeho tělo. Náhrobní desku si nechal Krčín sám zhotovit ještě za svého života, poněvadž se údajně strachoval, že po jeho smrti už by to nikdo neudělal. Výzkum jeho hrobky v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích však ukázal, že hrob je prázdný.

Přestože se tělo Jakuba Krčína nikdy nenašlo a jeho šest rozmarných dcer, jak už to tak bývá, o zděděný majetek rychle přišlo, zanechal po sobě úctyhodné dílo. Naprosto změnil tvář jihočeské krajiny a významně se podílel na vybudování jedinečného vodního systému, který přispěl k zapsání třeboňského kraje do seznamu Biosférických rezervací, tedy velkoplošně chráněného území, vyhlášeného v rámci mezinárodního programu UNESCO.

Podle zpráv od hlavních protagonistů zmíněného filmového díla se historický seriál pomalu, ale jistě chýlí se svému závěru. Nechám se překvapit, kdy v Českém Krumlově padne poslední klapka. Jisté je v tuto chvíli jedno. Určitě to bude stále ještě bez davů turistů, bez cizojazyčných výkladů jejich všetečných průvodců a bez přeplněných restaurací. Filmaři točí, a to je v pořádku. Ale všichni ostatní, kteří cestovní ruch potřebují jako sůl, jsou bez práce.

Radovan Rybák