Stále více dračích lodí sviští po hladinách českých řek

Poprvé jsem se závodů dračích lodí zúčastnil jako divák - na břehu řeky Vltava, kousek od Hluboké nad Vltavou, konkrétně v jihočeské vorařské vesnici Purkarec, a to v první polovině července 2018, doslova pár dnů před mým odletem do daleké Číny. Bral jsem to tehdy jako jakýsi symbol, že se na čas loučím s domovem v České republice právě za zvuků bubnů, na které v rychlém rytmu bubnovali paličkami bubeníci, kteří tímto způsobem povzbuzovali posádky dračích lodí a hnali je k vítězství. A proč to byl pro mě symbol? Jednoduše proto, že dračí loď se poprvé objevila před více než 2000 lety v Číně, tedy v zemi, do které jsem směřoval žít a pracovat.

Posádka dračí lodě v jihočeském Purkarci v roce 2018.

Právě z Číny pochází typická dračí hlava na špici lodě i její celkové zbarvení. Její novodobá zmínka se datuje k roku 1976, kdy se uskutečnil první festival dračích lodí v Hongkongu. Podle pamětníků se právě odtud dračí lodě jako sportovní odvětví rychle rozšířily do celého světa.

Právě tyto lodě, které jsou v České republice stále populárnější, mají velkorysé rozměry i technické parametry. Jsou dlouhé 12,5 metrů, bez posádky váží zhruba 250 kilogramů a mají tvar otevřené kánoe s barevnou dračí hlavou na špici a dračím ocasem na zádi. Posádku tvoří maximálně 20 sedících a pádlujících závodníků, nejlépe 10 nalevo a 10 napravo a bubeník, který sedí na špičce lodi čelem k posádce a udává rytmus temperamentními údery do bubnu plus kormidelník, který stojí na zádi a řídí směr lodi. Loď s plnou posádkou může vážit i dvě tuny, někdy i více.

Posádka dračí lodě trénuje v létě 2021 na Vltavě v Praze.

Tyto zajímavě stavěné bárky si nyní občas prohlížím opět na řece Vltavě, tentokrát však v Praze, a to v rámci tréninků sportovních oddílů dračích lodí, které na hladině Vltavy drilem pilují svůj styl jízdy a zvyšují tak svou rychlost. V samotné Praze je stále více těchto sportovních oddílů, oblibu si získávají především u vysokoškolských studentů, ale i dalších sportsmanů. Posádky dračích lodí sviští po hladině Vltavy a sem tam i blízké Berounky především odpoledne, v letních měsících téměř každodenně, protože trénují na závody, které se čas od času konají na některé z řek České republiky.

Konkrétně v Praze jsem se těchto temperamentně laděných závodů bohužel nikdy nezúčastnil, i když jsem to měl již delší dobu v plánu. Poprvé jsem tedy zmíněné závody spatřil v jihočeském Purkarci, který se pyšní také originálním Muzeem voroplavby a první zářijový víkend tohoto roku jsem si atmosféru těchto závodů připomněl znovu, protože jsem navštívil již 16. ročník závodů Berounského draka v kempu Na hrázi ve středočeském Berouně. Jak název města napovídá, sportovní akce se konala na řece Berounce. A právě tam si dali dostaveníčko všichni milovníci dračích lodí, ať už samotní závodníci, nebo diváci, kteří své týmy hnali k vítězství a trávili tímto způsobem víkendové odpoledne.

V září tohoto roku se uskutečnily závody v Berouně.

Překvapil mě zájem fanoušků této vodácké události, kteří v hojném počtu za „babího léta“ fandili na břehu řeky a povzbuzovali závodníky k větší rychlosti. V rozlehlém berounském kempu byly toho víkendu k vidění i nejrůznější atrakce pro děti, například řetízkové kolotoče, dovednostní soutěže a k mání byla i další lunaparková nabídka.

Dospělí se mnohdy s kelímkem točeného piva kochali rychlou jízdou hbitě se pohybujících štíhlých lodí, ve kterých pádlovalo dvacet snaživců, na kterých bylo znát, že podlehli oné magii souhry pádel, doprovázené rytmickými údery na buben, jehož paličky držely v rukou, jak jsem toho sobotního odpoledne postřehl, většinou půvabné a dominantně působící mladé ženy. Celkovou, možná až pouťovou atmosféru doplňovaly stánky s předvolebními politickými programy několika politických stran, protože parlamentní volby v České republice se kvapem blíží. Uskuteční se již 8. a 9. října tohoto roku. Každopádně bylo znát, že přítomné zajímala politická agitka mnohem méně, než samotné závody dračích lodí. I to je signál toho, že o dračí lodě je u veřejnosti spontánní zájem a jejich závody jsou u nás skutečně na vzestupu.

Posádka dračí lodě na řece Berounka koncem léta tohoto roku.

Je zřejmé, že se z těchto závodů stává postupem času společenská záležitost, protože se k ní vážou ještě i další akce, jako je například velký ohňostroj a pálení čínského draka na hranici ještě před samotnými závody (v Purkarci roku 2018), nebo třeba dračí after party s vyhlášením výsledků, na kterých se pije specifický nápoj s názvem Dračí krev (v Třeboni na rybníku Svět v roce 2019) a podobně.

Zájem o dračí lodě se postupem času probouzí i u českých školáků, například před dvěma lety se známý Knížecí rybník u Tábora proměnil v centrum krotitelů dračích lodí, kteří tam tehdy závodili. Bylo to už podruhé v historii, kdy se v rámci tohoto dvoudenního sportovního programu na zmíněném rybníku chopili pádel také školáci ze základních a studenti ze středních škol v tomto regionu. V každé kategorii se ponořilo do víru závodu pět škol a nejenom přátelská atmosféra, ale i jistá prestiž samotných vzájemných klání se postaraly o příjemně strávené chvíle na této vodácké akci.

Závody dračích lodí proběhly v roce 2018 také na Vltavě v Purkarci.

Závěrem bych rád zmínil zajímavost, že na letních olympijských hrách v Tokiu se v roce 2020 uskutečnil závod dračích lodí a právě tímto způsobem tam bylo tehdy světu prostřednictvím médií představeno starověké čínské sportovní zápolení i čínská kultura. Diváci sledující tehdejší olympiádu měli možnost zhlédnout desetiminutové jízdy dračích lodí, což mimo jiné odstartovalo další možnosti pro zařazení těchto závodů do sportovních disciplín v rámci olympijských her. Prostřednictvím pestrosti samotných závodů lze také veřejnost přitáhnout nejenom ke sledování, ale třeba i k následování tohoto zajímavého sportu.

Radovan Rybák, zvláštní zpravodaj CMG v Praze