Báseň „Morušové stromy u cesty" má tři části. První část popisuje hlavně krásu dívky Qin Luofu. Druhá část pojednává o místním úředníkovi, který jde kolem a prahne po kráse dívky Qin Luofu. Vroucně si přeje, aby se s ní seznámil a aby se měli rádi. To však bylo zamítnuto. Třetí část popisuje, jak dívka Qin Luofu před úředníkem vychvaluje svého fiktivního manžela, čímž chce úplně zničit jeho hříšné přání a způsobit, aby se cítil potupen svým lehkým jednáním. Tato báseň úspěšně zobrazila vesnickou dívčí postavu, která je krásná, chytrá, životaschopná, milá a přitom má dobrou morálku.
Pokud jde o způsob psaní, nejcennější je využívání pozadí z vedlejší strany. Uvedeme příklad. První odstavec básně se zabývá krásou dívky Qin Luofu, k čemuž autor využil popisu nepřímého, popisu dynamického a tichého obrazu, což naráží na krásu postavy. Vidíme především neobyčejný nástroj na sbírání listů morušového stromu a ošacení dívky Qin Luofu. Z toho je kladen větší důraz na její ošacení. Autor to popsal v šesti verších, ale ani jedno slovo se netýká osobnosti. Její krása je zobrazena popisem jejího ošacení a dekorativních předmětů. Podivuhodné je to, že představa o její kráse je výrazně umocňována jednáním kolemjdoucích. Když vidí Luofu nosiči, položí náklad a rukama si pročesávají vousy. Když vidí Luofu mladí, sundají čepice z hlavy a uspořádají své šátky. Ti, kdo ořou půdu, zapomenou pluh. Ti, kdo kypří půdu, zapomenou motyky. Doma se perou protože zameškali polní práci pozorováním Luofu. Tito muži byli přitahováni krásou Luofu, aniž by si uvědomili, že se jim Luofu líbí. Popisem jejich pohledu mohou čtenáři na vlastní oči viděli tvář a postavu dívky Luofu, čímž se zesílila umělecká přitažlivost.
Humor je dalším rysem básně „Morušové stromy u cesty." Jakmile kolemjdoucí lidé spatřili Luofu, začali se chovat zvláštně. Někteří se chovali dokonce i směšně, ale všechno to je jen přirozený projev obyčejných lidí. Když Luofu mluvila o svém věku, řekla: „Ještě mi není dvacet let, ale mám víc než patnáct let." Mluvila chytře a trošku rozpustile. Když Luofu chválí svého manžela, mohou si čtenáři představovat, jak je tento úředník nesvůj. Celá báseň využívá běžného vypravovacího způsobu lidové písně, její slova jsou živá a vytříbená a proto je oblíbená po tisíc let.
