Nemá-li svět hladovět, musí spolupracovat, ne hrát hry o dominanci

Illustration: Chen Xia/Global Times

S příchodem pandemie COVID-19, s rozvratem dodavatelských řetězců s tím spojeným, zhoršením finanční situace prakticky celého, zvláště rozvojového světa a poklesem příjmů, obzvláště těch nejchudších se výrazně v globálním měřítku zhoršila potravinová bezpečnost. Avšak teď v době zotavování z této krize přišla pro světovou ekonomiku další rána navazující na Ukrajinskou krizi. Ta je sice sama o sobě velice nepříjemná, to však není nic proti tomu, co vyvolali ti, kdo se rozhodli využít ji k rozdmýchání globálního ekonomického konfliktu.

Washington a ty Západní kruhy, které se nechaly vtáhnout do jeho her, snahami o embarga na ruské komodity zatím poškodili vlastní ekonomiky i globální trhy nárůsty cen a nedostatky energie, hnojiv a potravin, kdy Rusko spíše na nárůstu cen vydělává. USA ve svých snahách přimět země mimo Západ, aby se připojily k jejich embargu, silně pohořely, což jeden jejich diplomat komentoval slovy: „Africké země upřednostnily hlad před demokracií.“ Tím rozvojové země znechucené imperiálními hrami rádoby pánů světa sice zabránily nejhoršímu, ale dopady těchto mocenských her na světovou ekonomiku a potravinovou bezpečnost planety přesto nejsou malé.

Každý to vidíme na cenách veškerého, zejména potravinářského zboží. Už pět měsíců bez přestávky rostou světové ceny obilovin. V rozvinutých zemích Západu se rozběhla silná stagflace jak před 50 lety, kdy ekonomický růst skomírá a inflace je šílená. Ovšem v rozvinutějších zemích třeba Asie, které se do sankcí nezapojily, inflace atp. moc vysoká není.

Potíže, aby se dostatečně nasytili, začínají mít chudé vrstvy i na Západě a v rozvojových zemích situace nabírá čím dál katastrofálnějších proporcí. To však pořád ale ještě prý nic není proti tomu, co nás čeká, jestli svět nezačne na řešení situace spolupracovat, místo aby se spolupráce obětovala mocenským hrám, protože nastává krize nedostatku hnojiv, která se plně promítne do následné bídy z nedostatku potravin až příští rok.

I blahobytná Amerika zachvácená epidemií otylosti postihující nejvíce tamní chudinu začíná mít potíže a potravinová pomoc chudým domácnost a provozování těch asi 200 tamních potravinových bank pro chudé se v zemi stává prioritou. Ovšem na nárůst cen potravin, energií a paliv, které tam v posledních generacích bývaly nízké, překvapeně zírají i ti bohatší.

Ta situace se začíná stupňovat. Např. více než 30 zemí a regionů světa vyhlásilo restrikce na vlastní vývoz potravin, aby pro domácí obyvatelstvo udržely ceny přijatelné a zabránily podvýživě. Nicméně na světové trhy, globální ceny potravin a dostupnost jídla v chudých zemích to má hrozný dopad.

Za celé pololetí roku 2022 ještě nejsou čísla k dispozici, ale za první čtvrtletí vyrostly světové ceny zrnin o asi 20 procent a dále rostou. Těch 20 procent ale nejenže se promítne do nadproporcionálně většího nárůstu cen potravin v regálech našich obchodů, ale podle Světové banky znamená každý nárůst cen o procento asi 10 milionů dalších lidi, kteří na světovém trhu upadnou do podvýživy.

Podle Organizace pro potraviny a zemědělství OSN (FAO) počty podvyživených ve světě od roku 2019 do letoška narostly z 640 milionů na 810 milionů. Nezabránit zhoršování takovéto situace a zkoušet halit hry o hegemonii vějičkou „ušlechtilého“ upřednostňování „vznešené demokracie“ před „přízemním“ hladem, je tedy činem, který snese srovnání s holocaustem, protože počty obětí mohou klidně být i vyšší.

V květnu generální tajemník OSN Antonio Guterres mluvil v New Yorku na ministerské konferenci o globálním hladu, kde říkal, že počet lidí se „závažně nízkou potravinovou bezpečností“ (podvyživených) se za dva roky zvětšil ze 135 milionů před pandemií na více než dvojnásobek 276 milionů, přes půl milionu jich v podstatě umírá hladem. Počet hladovějících od roku 2016 prý narostl o 500 procent. Guterres vyzýval všechny vlády k naléhavému společnému a solidárnímu jednání, kdy se něco udělá se zhoršujícím se nedostatkem potravin. Jen před pár dny na Berlínské konferenci Guterres svět vyzval, ať něco udělá, aby se dostal k potravinám a hnojivům z Ukrajiny a z Ruska, což by mělo mít vyšší prioritu než politikaření, jinak se rozvíjí globální katastrofa.

Ale všechny činy s charakterem sankcí atp. zafungují jako shození karty v domečku z karet. Nastávají rozvraty celých logistických řetězců, finančních systémů, tržní paniky včetně zběsilých nákupů bohatými, takže na chudé už nic nezbyde, vyžene jim to ceny a hrozí to státními bankroty v rozvojovém světě.

Hrát si v takovéto situaci se sankcemi je hra s ohněm, který spálí do velké míry ty nevinné někde na globálním jihu a nepříjemné horko zažijí i bohaté země. Kdy ty sankce, i když jde třeba o finanční sankce, a nejen sankce třeba na ruská hnojiva, se nakonec promítnou do hladovějících dětí na globálním jihu.

Ukrajina s Ruskem produkují skoro třetinu pšenice a ječmene světa a polovinu slunečnicového oleje. Přes 50 zemí z Ukrajiny a Ruska dováží přes 30 procent pšenice. Rusko a Bělorusko jsou druhý a třetí největší producent potaše, bez níž by se zhroutila produkce hnojiv s katastrofálními následky.

Zatím se ale za podmínek, kdy spíše funguje vzájemné poštvávání zemí proti svým nepřátelům, moc nastolit mezinárodní spolupráci na řešení těchto problémů nedaří a i ty země, které by mohly se situací pomoci, raději uvalují omezení na vlastní vývozy obilovin.

Řada zemí se ocitá v situaci, na kterou není vůbec připravená. S odolností k této situaci je to spíše tak zřídkavé, jako to bylo s odolností k rozvratu logistických řetězců za pandemie. Ovšem zemí, která tehdy vykázala neskutečnou odolnost k situaci, byla Čína. Nemělo by tedy překvapit, že s odolností vůči potravinové krizi je na tom podobně.

Čína se už řadu let usilovně snaží o vysokou míru potravinové soběstačnosti a rovněž si prozíravě drží vysoce nadstandardně vysoké potravinové rezervy. V posledních letech vždy sklízí přes 650 miliardy kilogramů obilovin. Potravinová soběstačnost Číny je v posledním desetiletí přes 95 procent. Ani teď tam na rozdíl třeba od Evropy závratně ceny potravin nerostou.

Čína sice disponuje necelými 9 procenty orné půdy světa, ale krmí s ní skoro pětinu světové populace tvořící její obyvatelstvo.

Zatímco třeba USA „vznešeně“ upřednostňují „demokracii a lidská práva před hladem“ (čti hegemonii před životy) tak Čína „přízemně“ klade vrcholnou prioritu do potravinové bezpečnosti svých 1,4 miliardy obyvatel, kterým prý upírá lidská práva, zatímco Washington za „demokracii a lidská práva“ rád obětuje možná miliony životů chudých lidí po celém světě.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze