Další neúspěšný test hypersonické zbraně v USA

Druhá polovina 20. století bývala časem, kdy ve špičkových technologiích své doby byly jedničkou vždy USA a zbytek světa se je snažil dohánět a snil, že je předežene. Ovšem vždy, když je v něčem Rusko, Japonsko nebo někdo ze Západní Evropy dohnal, vytáhla Amerika vždy nové „vývojové eso z rukávu“, přišla s něčím, co nikdo neměl a závody se mohly rozeběhnout znovu. Tak tomu – s určitými výjimkami jako rozběh sovětského kosmického programu – bývalo skoro vždy.

Ale časy se změnily. Během posledních generací se americký technologický rozvoj prudce zpomalil. Země se začala spíše de-industrializovat a v 21. století nastal prudký rozvoj tzv. vynořujících se ekonomik, zejména Číny, která poté, co se stala nejdříve dílnou světa, se přetvořila v tahouna technologického rozvoje v řadě oborů, v nichž už je světovou jedničkou.

Nová situace se do očí bijícím způsobem promítá i do zbraňových technologií a vyzbrojování předních velmocí. USA byly vždy posedlé představou, že se vyzbrojí tak dokonale, že i v časech jaderných zbraní a jejich transkontinentálních nosičů získají převahu, kdy si budou moci jadernou válku dovolit, aniž by odvetný úder byl příliš zničující.

Jejich jestřábi si tedy vysnili situaci, kdy mají takové protiraketové systémy, které je zaštítí před balistickými střelami, a oni si pak budou moci díky těmto „obranným“ zbraním dovolit útočnou válku proti jaderným mocnostem beze strachu z účinné odvety. A takovouto výzbroj si proto vytkli jako svůj cíl. Tento záměr se líbil nejen snílkům o americké neohrožené hegemonii, v níž si podmaní svět stejně, jako si jejich předci se střelnými zbraněmi podmanili Americký kontinent, ale také vojenskoprůmyslovému komplexu, protože takovéto zbraně jsou nesmírně drahé.

Na nákladnost takovéhoto typu zbrojení se ovšem podívaly i protistrany, které chtějí mít sice účinnou, ale pokud možno levnou obranu a omezené vojenské rozpočty, které neohrožují jejich národní ekonomický rozvoj. Např. ruští analytici dospěli k závěru, že ty americké obranné systémy jsou neúnosně drahé. Že s nižšími náklady lze vybudovat útočné kapacity, které je natolik přehltí, že nemají šanci svůj cíl splnit. Ale ještě účinnější proti nim by byly hypersonické střely, tj. raketou vynesený a urychlený nosič, který pak pokračuje rychlostí mnohonásobně převyšující zvuk k cíli, přičemž nevyzpytatelně mění trajektorii a ještě si ji tak přesně upraví, že cíl zasáhne s dokonalou přesností. Takové střely jsou těžko zjistitelné, nelze předvídat, kam přesně letí, a za letu je nelze sestřelit.

Z amerických protiraketových systémů činí vlastně zbytečnost a zároveň mají i řadu dalších funkčností. Lze jich použít i jako tzv. proti-průnikových zbraní, tj. jsou schopny třeba hluboko na moři na tisíce kilometrů daleko zničit každou loď naprosto přesným zásahem. Americká strategie vedení zámořských válek pomocí letadlových lodí a raketových plavidel, i zajištění jejich invazních armád neuvěřitelným objemem zásobování pomocí jejich námořní logistiky, proti takovým zbraním už nemůže fungovat. A tak Čína s Ruskem do právě takových zbraní vysoce investovaly, obě země je už dávno zavedly do své výzbroje, kdy je dovedou střílet jak ze země, tak z vojenských plavidel, a jejich děsivou účinnost dokládají i chirurgicky přesné údery na současné Ukrajině.

USA na tuto situaci samozřejmě reagovaly hlavně humbukem, že tyto zbraně jsou dokladem toho, jak Číňané a Rusové kradou americké technologie, protože to vynalezli vlastně v USA. Jenže jak roky plynuly a z těch „amerických“ technologií se stala v Číně a Rusku běžná rutina, chtělo se i v Americe, aby ty „své“ tak extrémně efektivní zbraně do výzbroje zavedla i země, ze které prý byly „ukradeny“, a aby v nich za svými rivaly nezaostávala.

Vývoj se tedy rozběhl i v USA a v posledních letech se provádí letové zkoušky, ale prakticky vždy dopadnou dost velkým fiaskem a ne jinak tomu bylo v posledních květnových dnech, kdy to na zkušebním polygonu na Havaji zase skončilo jako vždy „letovou anomálií“. Dvoustupňový booster, který má střelu urychlit na více než 5 Machů, se v druhé fázi ani nezapálil, což je jen další ze sérií neúspěšných zkoušek. Ač i tak nasbírali spoustu cenných dat pro další vývoj, je program už dávno ve velkém skluzu a americké zaostávání v těchto technologiích je do očí bijící.

„Ač ministerstvu obrany se nepodařilo posbírat data z celého plánovaného letového profilu, tak nám informace posbírané z této akce poskytnou kriticky důležitý vhled do věci,“ uvedl v prohlášení mluvčí Pentagonu kapitán-poručík Tim Gorman. Žádné konkrétní údaje však neuvedl. Jen ujistil, že údaje z havárie rakety se využijí ke zlepšení, aby budoucí testy této techniky, v Číně a v Rusku rutinně zavedené, dopadly už lépe.

Mluvčí je nadále přesvědčen, že společný program hypersonických zbraní vedený Armádou a Námořnictvem i přes „letové anomálie“ při všech zkušebních letech budou připraveny k bojovému nasazení v plánované době už někdy počátkem 20. let.

Při předchozích zkouškách dopadly ty „letové anomálie“ tak, že střela ani z odpalovací rampy neodletěla. Mají tedy v těch svých technologiích, které jim protivníci tak úspěšně „ukradli“ co dohánět, aby v hypersonických zbrojních závodech, když už nebudou před Číňany a Rusy, byli alespoň před Indií.

V USA není tento hypersonický program jediný. Americké letectvo má vlastní vývojový program mimo ten uvedený společný mezi Letectvem a Námořnictvem. Program Letectva je na tom o něco lépe. Sice mu několik letošních letových zkoušek skončilo havárií, ale nakonec v květnu v jižní Kalifornii provedli první úspěšný letový test.

Americký vojenský rozpočet je sice více-násobkem součtu čínského a ruského rozpočtu, ale za těmito zeměmi, které takové zbraně v různých variantách nasadily do běžné služby, daleko zaostávají.

USA nejenže se je pokouší dohnat a předehnat samy, ale také vývoj těchto zbraní zařadily do programu společné vojenské spolupráce v rámci partnerství AUKUS – tj. Austrálie, Velké Británie a Spojených států, kdy toto seskupení uzavřené i vůči méně oddaným spojencům, jako třeba Francie a Německo z NATO, chce vyvíjet i proti-hypersonické zbraně.

Jenže takové dohánění a předhánění jistě nebude snadné. Čínský program tzv. vysoce kvalitního rozvoje, tudíž rozvoje taženého zvyšováním produktivity pomocí inovací, už běží na plné obrátky a v podstatě ho i vyváží do světa mezi své partnery, kdy seskupení zemí BRICS si v tomto směru už natolik věří, že vyhlásilo iniciativu za rozběh nové průmyslové revoluce, neboť s dosavadním tempem technologického rozvoje nejsou země BRICS spokojeny, když nárůsty produktivity od konce Druhé průmyslové revoluce v 70. letech už zdaleka nedosahují tempa růstu potenciální produktivity z časů klasické průmyslové éry.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze