Čína je zase lokomotivou globálního zotavení táhnoucí svět

2022-07-12 22:21:00
Sdílej:

Čína je zase lokomotivou globálního zotavení táhnoucí svět průchodnou cestou k růstu

Přístav Yantian v Shenzhen v jihočínské provincii Guangdong. Photo: VCG

Přístav Yantian v Shenzhen v jihočínské provincii Guangdong. Photo: VCG

V poslední době se už třetí rok za sebou v tomto světě pořád z něčeho ekonomicky zotavujeme. Když už to vypadalo slibně, že se globální ekonomika vylíže z marasmu vrcholu pandemické krize, přišel americký pokus udělat z Ukrajinského vývoje řízenou globální ekonomickou krizi, pomocí které hráčům světové ekonomiky znovu rozdá karty Washington tak, jak je podle své zvůle namíchá, takže je tu nová ekonomická studená válka, která sice nedosahuje kýžených geopolitických cílů, ale v rozvratu světové ekonomiky je stejně „úspěšná“ jako smrtonosný virus. Mezi ty, kdo sankčními politikami Washingtonu utrpěli nejvíce, přitom v teatrální ukázce toho, jak takové v USA oblíbené sankční politiky dovedou vybuchovat do tváře, patří sankcemi poškozené vyspělé Západní ekonomiky zapletené do washingtonských mocenských kruhů. Takže např. Německo – tradiční lokomotiva evropského růstu - má poprvé po 30 letech obchodní deficit a ani k tomu nepotřebuje sloučení s Východním Německem.

Jiné tradiční lokomotivě růstu - Číně, se ale její úlohu plnit daří a svět k zotavení táhne i přes veškerý rozvrat patologickými viry i hegemonií posedlými politiky. Její obchodní přebytek byl v květnu 78,76 miliardy $ a za prvních letošních pět měsíců 300 miliard $, což byl také jeden z důvodů, proč se USA nepodařilo svět uvrhnout do řízené super-krize, v níž bude zotavení jen „na příděl“ od Washingtonu, ale naopak spojenci Washingtonu zažívají dost výrazný ekonomický propad, pokles vlastní konkurenceschopnosti a vyklízejí tržní pozice pro jiné.

Např. francouzský deficit v obchodu se zbožím dosáhl v květnu nových rekordů 13,1 miliardy euro (13,34 miliardy $), hlavně kvůli energetickým potížím. I třetí největší národní ekonomika světa Japonsko měla v květnu největší měsíční obchodní deficit za osm let spolu s rostoucími cenami a propadajícím se kurzem jenu, když nedostatek ruských energií a surovin ukazuje zuby.

Německo mělo v květnu poprvé od roku 1991 miliardu eur deficitu, kdy sami dobře víme, co s ekonomikami střední Evropy dělají sankce, potíže s ruskými zdroji energie i celkový rozvrat globálních dodavatelských řetězců navrch s některými dost ideologicky pojatými politikami, do kterých technici a ekonomové nemají co mluvit.

Projevuje se to i ve skutečnosti, že sem už nesměřuje příliš mnoho zahraničních investic do výrobních sektorů, naopak podniky odsud stěhují průmyslovou výrobu do Asie aj., kde se ekonomika řídí zdravým selským rozumem. Nelze pochybovat, že současná krize bude znamenat určité ekonomické přeskupení, kdy řada zemí, které měly značný podíl na světových trzích, o část svého podílu přijde na úkor těch, kdo během současných těžkostí projevili vysokou odolnost, zvládli zotavení a vytáhli za sebou k růstu ostatní.

Skutečnost, že v současnosti Rusko výrazně přesměrovává své exporty i importy na Asii, zatímco EU rostou obchodní deficity a klesají podíly na světových trzích, není jen projevem zuřícího ekonomického konfliktu vyhlášeného Washingtonem, ale i probíhajícího posuvu globálních tržních pozic od bývalých lokomotiv růstu, které však už svou roli tolik nezvládají, k novým lokomotivám světového růstu táhnoucím svět tím směrem, kde lze čekat prosperitu.

Tak prudký pokles relativní konkurenceschopnosti Západ už dlouho nezažil. A je to velice logické. Šílené nárůsty cen energií všude na Západě, jsou ve skutečnosti šílenými propady potenciální produktivity výrobních faktorů. Jsou tím vymazány roky růstu produktivity přinášené technologickými a procesními inovacemi a anulováno úsilí o vybudování konkurenceschopnosti a tržních pozic i domácí prosperity a zdravého rozvoje společnosti.

Např. čínský ekonomický expert Mei tvrdí, že: „Po Ukrajinském konfliktu se na globálním trhu nejspíš zhroutí tržní pozice EU v jejích tradičních vysoce konkurenčních průmyslech jako je automobilový a chemický průmysl.“

Ovšem bylo by poněkud zkratovité svádět na tyto faktory jako účast v ekonomickém konfliktu s jeho sankcemi všechno. Poslední roky přinesly ohromnou zátěž pro adaptabilitu dodavatelských řetězců a logistiky i odolnost a adaptabilitu finančních systémů zmítaných inflací, měnovými krizemi apod. Kdo to zvládá a je proti tomu dost odolný, je předurčen stát se lokomotivou zotavení a vydobýt si v přetvářejícím se světě výrazně silnější pozici. Je v podstatě jednou z funkcí ekonomických krizí, aby odklidily z trhů to méně adaptabilní a vyčistily hřiště pro ty, kdo ví, jak jít na budoucnost. A vývoje obchodních bilancí, inflací a dalších ukazatelů nám předvádějí, že krize v tomto smyslu asi opravdu úspěšně pracuje. A ukazuje se, kdo razil cestu k průchodné budoucnosti a kdo šel jen za vysněnými utopickými iluzemi.

Čínský nárůst zahraničních obchodů v květnu meziročně obnášel 11,1 procenta, přičemž obchodní přebytek 78,76 miliardy $ představoval meziroční skok o 82,3 procenta, ač samozřejmě i Čína se nachází v situaci, kdy se musí potýkat s těžkostmi včetně celosvětového nárůstu cen komodit a s poklesem zahraniční poptávky, kvůli krizi a inflaci ve světě, a ty nárůsty jsou do velké míry díky ústupu těch méně úspěšných – jako EU – z tržních pozic.

Ovšem všichni víme, že během posledních let si atlantičtí jestřábi dělali iluze, že provedou jakousi reformu globálního obchodního systému, kdy se zajistí opětovná dominance USA s privilegovaným postavením jejich stoupenců a s dotlačením takových jako Čína do nižšího podřízeného postavení pomocí všelijakých politik ohrazování či až sankcí. Ukrajinská krize je jakýmsi okamžikem eskalace tohoto konfliktu s pokusem o vítěznou ofenzivu Washingtonu a jeho spřízněnců.

Na uvedených číslech však do očí bijícím způsobem vidíme prozatímní selhání těchto strategií. Samozřejmě, že teď se tedy začínají šířit obavy, aby v dalších, sice k nezdaru odsouzených, ale ekonomickou zkázu přinášejících krocích, Západní jestřábi náhodou nechtěli začít prosazovat větší ohrazování Číny a uzavírání se před jejím zbožím, jehož je Evropa a Severní Amerika jedním z největších odběratelů.

Byl by to ale dost zoufalý tah. Díky tomu, že Čína je momentálně největší lokomotivou zotavení světové ekonomiky, dokonce prudce poklesl tlak na omezování přístupu čínského zboží na americký trh, neboť čínské zboží je jedním z hlavních záchranných lan před americkou inflací. Dokonce jsou silné tlaky na odstranění veškerých speciálních tarifů na čínské zboží.

Nicméně čínská situace není také moc snadná. Závisí se na tom, jestli udrží své příznivé ceny i za podmínek celosvětově rostoucích cen surovin aj. vstupů. Prozatím ale platí, že kdo se zapojuje do washingtonských politik sankcí a tržních restrikcí, ten si spolehlivě zaručuje menší odolnost proti rozvratu globální logistiky a proti vzestupu cen výrobních vstupů, a k tomu se Čína svést nenechala.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze