Teď, když turisté cestují do Šanghaje, mají kromě procházky v ulicích Nan Jing a Wai Tan ještě jinou možnost - navštíví staré budovy z 19tého a 20tého století, které až do dneška uplatňují svoji funkci.
Jatka č. 10 na ulici Sha Jing jsou jedním z míst, která jsme zmínili. Tato čtyřposchoďová budova byla postavena v roce 1933 a tehdy to byly první vysoce modernizovaná jatka na Dálném východě. Celý komplex zahrnuje 4 domy a halou s cylindrovým tvarem. Více než 70 let uplynulo, funkce této budovy se změnila několikrát, ale stále si zachovává původní vzhled.
V roce 2006 rekonstruovala šanghajská společnost Chuang Yi jatka a změnila je na moderní kulturní prostředí s názvem „Staré místo 1933". V současné době se zde nachází mnoho kaváren, restaurací a malých obchodů s módní konfekcí. Některé módní časopisy založily vlastní studia v této oblasti. Pracovnice Zhou Jieyan novináři řekla:
„orgán ochrany kulturních pamětihodností nás požádal, abychom přesně dodržovali příslušná ustanovení a zachovali celkovou strukturu. Proto jsme v procesu rekonstrukce provedli jenom lokální změny uvnitř budově."
Na počátku rekonstrukce společnost Chuang Yi celkem investovala finance v hodnotě více než 100 milionů juanů. Provozovatelé také využili výhody plynoucí z ochrany zvláštností staré průmyslové základny. Většina návštěvníků se vyslovila v tom smyslu, že toto místo je speciální a je úplně jiné než ostatní kulturního zařízení. Jsou velmi ochotni přijet na toto místo ještě jednou. Současně někteří uveřejnili články a fotografie na internetu, aby doporučili toto módní místo.
V Šanghaji stojí v současné době asi 300 starých průmyslových základen podobných „Starému místu 1933". Všestranný průzkum průmyslového dědictví je hlavní cíl práce šanghajských orgánů ochrany kulturních pamětihodností. Opětovné používání průmyslového dědictví hlavně zahrnuje tři způsoby, tj. rekonstrukce na módním náměstí, oblasti kulturního dědictví nebo zachovávání původního vzhledu a funkce.
Šanghajská vodárna Yang Shu Pu je vzorem zachovávání původního vzhledu a funkce. V uplynulých 100 letech tato vodárna, která byla založena v roce 1883 Brity, stále fungovala. Na konci 30tých let minulého století denně zásobovala vodou o objemu 400 tisíc krychlových metrů. Byla velkou vodárnou na Dálném východě s nejdelší historií a nejlepším zařízením. Až do dneška celá vodárna ještě zachovává britskou tradiční gotickou architekturu a je velmi krásná. Stojí za pozornost, že v současné době každý den zásobuje pitnou vodou více než 2 miliony lidí v 5 šanghajských obvodech. Pracovník Jiang Honglin řekl:
„od založení v roce 1883 vodárna stále funguje a postupně se rozvíjí. Teď zaujímá denní zásoba pitné vodě už čtvrtinu šanghajských zásob. Kromě některých vnitřních strukturních změn se vzhled nikdy nezměnil."
V Pekingu se některé staré průmyslové základny také změnily na lidové umělecké oblasti. Známá umělecká zóna 798 a nová umělecká zóna 751 jsou jejich reprezentanty. Sídlo umělecké zóny 798 bylo původně státní továrna na výrobu elektronických součástek. V posledních letech někteří umělci přestěhovali vlastní studia do těchto zpustlých starých továrních budov. Tak se tato oblast postupně stala známou lidovou uměleckou zónou. V roce 2008 bylo studio zařazena do seznamu turistických pamětihodností pekingské olympijské kultury.
Když zóna 798 dosáhla vysokého věhlasu, sousední haly očíslované jako 751 se také začaly rozvíjet. Haly 751 původně byly plynárnou, kterou postavily společně Čína a někdejší Východní Německo v 50. a 60. letech minulého století. Až do dneška tady můžeme vidět plynárenské zařízení, strojařské zařízení a tovární budovy z červených cihel. Mnoho známých módních návrhářů a více než stovka módních společností tady založily vlastní kanceláře a studia. Na náměstí zóny 751 se často konají módní přehlídky.
Inženýr pekingského průmyslového úřadu Chen Shijie, který se zúčastnil tvorby návrhu na rekonstrukci továrny 751, se domnívá, že recyklované používání průmyslových zdrojů v zahraničí zaznamenalo mnoho úspěchů. Ale jenom v posledních několika letech Čína začala poznávat hodnoty průmyslového dědictví. Lidé přemýšleli o tom, jestli není jednoduché bourání plýtváním.
„v poslední době se domníváme, že jednoduché bourání je plýtvání zdrojů. Módní průmysl začal používat pro své potřeby tyto staré tovární budovy a zachovává starou průmyslovou kulturu. To je opodstatněná ochrana a rozvoj průmyslového dědictví."
Rozvoj a recyklované používání průmyslových základen ocenili také dělníci, kteří mají vztah ke starým továrnám. Pekiňan Liu Qingzhi nastoupil do továrny jako dělník v 70. letech minulého století. Řekl, že kromě mladých lidí si i mnoho starých dělníků stejně jako on vybralo návštěvu bývalých průmyslových základen.
„chceme vidět změny těchto starých továrních budov v módní oblasti. Po návštěvě se domníváme, že taková změna představuje velký úspěch. Doufáme, že prostřednictvím návštěvy mohou dnešní mladí lidé lépe poznat naši rozvojovou cestou a prožitky. "
