V tom, jak působí na lidi, se ledovcové štíty, vysočina, tibetský buddhismus…, zkrátka tyto všechny mystické věci, staly speciálními kulturními znaky Tibetu. Spisovatel A Lai, který pochází z Tibetské národnostní menšiny, na základě svého více než 30 letého života v tibetské oblasti čtenářům vypráví magické, čisté a mystické příběhy.

A Lai se narodil ve vesnici s názvem „Ma Tang", v okrese Ma-er-kang, v tibetské oblasti provincie Sichuan. Jeho matka pochází z Tibetské národnostní menšiny. Jeho otec je původem z národnostní menšiny Chui.

Okres Ma-er-kang leží na Sichuansko – tibetské vysočině, na níž žijí z generace na generaci obyvatelé Tibetské národnostní menšiny. Skoro všichni obyvatelé tam jsou pastevci a zemědělci. Když byl A Lai malý, stejně, jako ostatní děti v jeho vesnici, chodil naboso do kopců pást ovce a dobytek. Značně velký prostor a ticho na vysočině mu přinášely velmi zvláštní pocity. Měl vrozený blízký vztah s přírodou.

Jak sdělil A Lai našemu novináři, protože bylo velmi málo lidí, mluvil s každým stromem a travou. A Lai doslova uvedl: „Když jsem byl malý, naše rodina bydlela na kopci. Kromě členů rodiny, jsme se po 4 až 5 dnů nemohli setkat s dalším člověkem. Bylo tam velmi málo lidí. Proto jsem mluvil s ovcemi, s kameny, s ptáky, se stromy atd. Pozvolna jsem začal pociťovat, že příroda je duchovní, je živá. Příroda předává informace. Příroda má pocity."

A Lai postupně vyrůstal v této vesnici obklopen originální tibetskou kulturou a náboženstvím, které mu poskytovaly nepřetržité inspirace pro psaní.

Když A Lai vzpomínal na minulost, řekl, že jednou seděl u okna, díval se na zelený les bílých bříz venku a poslouchal kukání kukaček… Uvědomil si, že všechny materiály, které nasbíral v uplynulých letech, se pomalu shromáždily v jeho hlavě. Pak zapnul počítač a napsal první řádku písmen pro své reprezentativní dílo s názvem „Chen-ai Luo ding (podle přepisu do pinyinu)."

A Lai se domnívá, že kniha s názvem „Chen-ai Luo ding" je jeho nejtypičtějším dílem, protože je to souhrn části historie Tibetu.

Tato kniha z hlediska „hloupého syna" kmenového vůdce Tibetské národnostní menšiny ukázala čtenářům život tibetských kmenů ve staré Číně. Všestranně také ukázala vývoj historie tibetské národnostní menšiny v moderní době. V roce 2000 tato kniha získala nejvyšší cenu pro ságy v Číně - Kulturní cenu Mao Duna (jméno velmi známého čínského spisovatele). A Lai se tím stal jediným spisovatelem Tibetské národnostní menšiny, který v Číně získal tuto cenu. V současnosti kniha „Chen-ai Luo ding" už byla přeložena do 16 cizích jazyků.

A Lai se snaží ve svém díle prostřednictvím vyprávění historií, legend a popisu obyčejného života tibetského lidu ukázat čtenářům vývoj Tibetu v posledních sto letech. Nedomníval se však nikdy, že by jeho díla mohla reprezentovat všechen tibetský lid. A Lai řekl, že chce prostřednictvím svých děl pouze pomoci čtenářům při poznávání Tibetu a dále také podporovat porozumění mezi Tibeťany a dalšími lidmi.

A Lai má velmi bohaté životní zkušenosti. Nejdříve byl zemědělcem. Pak byl zaměstnán jako pracovník vodohospodářského průmyslu. Byl také traktoristou. Po obnovení státních přijímacích zkoušek v Číně se A Lai stal studentem učitelského institutu a po jeho absolvování pracoval jako učitel na venkově. Do roku 1997 působil mimo svůj domov, a to po více než 30 let. Začal vyvíjet činnost ve městě Čchengdu, kde pracoval jako editor časopisu „Vědeckofantastický svět". V dalších 10 letech A Lai postupně povýšil do funkce hlavního editora a šéfa kanceláře tohoto časopisu. V současnosti časopis „Vědeckofantastický svět" patří k časopisům tohoto druhu s největším nákladem na světě.

V roce 2009 bylo publikováno jeho další dílo s názvem „Král Gesar." Od 80. let minulého století A Lai celkem vytvořil jen sbírku poezie "Řeky Suo-mo" a dlouhé romány "Chen-ai Luo ding", "Prázdná hora", "Král Gesar". Ve srovnání s dalšími spisovateli svého věku nemá tedy rozsáhlejší publikační činnost, ale skoro každé jeho dílo se dá považovat za "vynikající".

V současné době je A Lai předsedou Sdružení spisovatelů provincie Sichuan. Ve většině času stále cestuje po tibetské oblasti. Velmi často se vrací do svého domova a navštěvuje své příbuzné i spoluobčany z Tibetské národnostní menšiny. Přitom také hledá a shromažďuje podklady pro své další knihy.