Mistrovská adaptace románu o Pekingské opeře v letech 1924 až 1977 s intimním pohledem na široké osudy dvou hlavních představitelů - krále a jeho konkubíny. Pekingská opera je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmu je zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik století. Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou TuX-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic, přes čínsko-japonskou válku (1937-45), která dočasně sjednotila pravicovou Čínskou národní stranu (Kuomintang) a komunisty, dále přes následnou občanskou válku (1946-49) a vítězství komunistů, až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-76). Nabízejí přitom v mnohém odlišný pohled na minulost své země. Bohatstvím barevných odstínů, nápadným líčením a kostýmními převleky vyniká v Cannes vyznamenaný film Chena Kaigeho Sbohem, má konkubíno (Čína/Hongkong, 1993). I když dílo zachycuje období let 1925-1977, poměry v Číně se za tu dobu natolik změnily, že Kaigeho hrdinové mají problémy se jim vůbec přizpůsobit. Osud dvou hlavních hrdinů pekingské opery poznamená postupně válka, útlak Japonců. Opera sice zůstává, ale proměňuje se publikum, a to si žádá, aby herci náležitě zřetelně vyznávali jeho ideály. Tradiční hra o konkubíně a jejím králi je leitmotivem filmu i jeho vyústěním. Ostatně herec představující konkubínu nikdy nebyl nikým jiným než od dětství studovanou divadelní postavou (jedná se o téma komplikované identity). Pevný vztah mezi muži, utužený společně sdíleným mnohaletým tvrdým výcvikem v operní škole, naruší až dívka, která se stane ženou jednoho z nich. Mezi sebou jsou si ochotni tolerovat mnohé, ale přítomnost ženy překryje jejich spojenectví trvale stínem zrady. Pak už je pouze otázkou času, kdy se slova, pronesená na jevišti, stanou skutkem, a "konkubína" zemře pro svého "krále".
Dějištěm snímku čínského režiséra Čchena Kchaj-ke Sbohem, má konkubíno je velmi specifické prostředí Pekingské opery, která je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmu je zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět, zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik staletí (autory této verze jsou herci Mei Lan-fang a Jang Siao-lou). Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou Ťü-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin.
