Kung-fu neboli wu-šu je v Číně značně rozšířeno, je velmi populární a lze jím dosáhnout pozoruhodných léčebných úspěchů. Kung-fu je založeno na myšlenkách taoistické filozofie: Jednat mírně, ale v případě potřeby zůstat tvrdý (voda přemůže kámen!) a vlastním úsilím dosáhnout vnitřní rovnováhy.

Největší mistr kung-fu Bruce Lee řekl o kung-fu takto:

„Kung-fu je zvláštní druh dovedností, spíš umění než jenom tělesné cvičení. Je to jemný způsob, jak vyjádřit podstatu ducha v souladu s technikou. Princip kung-fu se nedá naučit jako nějaký soubor faktů, musí v člověku vyrůst spontánně, nezatížený emocemi a přáními. Srdce principu kung-fu je Tao přirozenost vesmíru."

„Většina bojových systému vrcholí nesmyslným cvičením, které žáky svazuje, deformuje a odvádí je od skutečnosti boje, ta je jednoduchá a přímočará. Místo přímého útoku na jádro problému se prezentují umělé techniky a složité formy, které skutečný boj jen simulují. Místo boje dělají žáci něco, co s bojem jen souvisí."

„Cílem kung-fu je způsobit protivníkovi co největší škodu použitím co nejméně pohybů. Toho se dá dosáhnout koleny, lokty, prsty do očí a zásahů do zubů."

Wu-šu se dělí na početné disciplíny a tvoří je množství technik rukou, nohou i zbraní. Jako sport se provozuje jednotlivě nebo ve dvojicích, respektive útočník a obránce realisticky a na způsob boje se cvičí. Rozlišují se ofenzivní a defenzivní formy pohybu, vnitřní (plynulé pomalé) a vnější (energické, ovlivněné buddhismem) a také severní a jižní styly.

Zakladatelem „měkkého" směru kung-fu byl dle dostupných informací taoistický mnich Čang San-feng. Styly tohoto druhu, jako tchaj-ťi-čchuan (24 pohybů stínového boxu), pa-kua nebo sing-i mají svůj základ v principu jing/jang a učí uhýbat nebo se přizpůsobovat. Ostatní styly jsou založeny na pozorování přírody a zvířat nebo mytologických myšlenkách a zahrnují rovněž užití síly a houževnatý odpor.

Čína je nesmírně velká země a životní podmínky v různých krajích ovlivnily i vývoj bojových umění. V severní Číně (kde rovněž leží klášter Šao-lin) působí tento bojový styl dynamicky a impozantně - lidé v této oblasti dávají přednost jeho přímému použití. Vycházejí z širokého postavení a prostorové techniky dolních končetin. Číňané z jihu země se zase chovají zdrženlivěji a útokům se raději vyhýbají. Bojují v nízkém postavení a užívají silových technik paží z „čínského boxu", jimiž se snaží zasáhnout vitální body protivníka. Někteří příznivci kung-fu k nacvičování svých technik používali tréninkových dřevěných figurín nebo trénovali ve stoji na kůlech.

Sing-i je jedním z populárních vnitřních stylů čínského boxu, přičemž k zasahování protivníka dochází po nejkratší možné dráze a jsou při něm napodobovány pohyby 12 zvířat. Pa-kua, další z vnitřních stylů, má svůj základ v osmi cestách I-ťing.