Čínská filosofie má dlouhou historickou tradici. Její prvopočátky sahají až k začátkům prvního tisíciletí př. n. l. Již v 8. - 5. stol. př. n. l. bylo značně rozšířeno učení o pěti "živlech" neboli praprvcích přírody. Starověcí čínští myslitelé určili, že spojení pěti "prvotních základů" (vody, ohně, kovu, dřeva a země.) vede ke vzniku celé rozmanitosti jevů a věcí, a na tomto základě se, mimo jiné, dají vyložit všechny styly a jednotlivé techniky wu-šu.
Charakteristika stylů podle tohoto systému je následující:
oheň - tvrdý, bojový styl - yongchun(wing tsun)
voda - měkký, uhýbavý styl - had, taiji(tchaj-ťi)
země - pevný, stabilní postoj – nanquan(Jižní pěst), hung gar(pěst rodiny Hung)
dřevo - ohebnost a z toho vznikající tvrdost - pěst draka
kov - při zemi, rychlé údery - wu hu pai (styl pěti tygrů)
Existoval však i jiný systém určování "prvotních základů" reálného světa. V "knize proměn" (I-Ťing) je uvedeno již osm takových základů, jejichž vzájemné působení vytváří různé situace skutečnosti. Zároveň probíhalo utváření hlavních principů učení o protikladných a vzájemně ovlivňujících se silách yin a yang, jejichž působení bylo chápáno jako příčina pohybu a proměnlivosti v přírodě. Osm základů (osm trigramů) podle legendy sestavil jeden z prvních mytologických císařů - Fu Hsi (2953 - 2838 př. n. l.). Každý trigram sestává ze tří přerušovaných nebo nepřerušovaných čar. Nepřerušovaná čára znamená yang (mužský prvek), přerušovaná yin (ženksý prvek). Osm trigramů obrazně vyjadřuje vývoj přírody a její cyklické změny. Na učení o trigramech je založen především styl pa kua chang, tedy Dlaň osmi trigramů.
Filosofickými učeními, které nejvýrazněji ovlivnili chod čínské společnosti a s tím, samozřejmě, i formování stylů wu-šu, jsou taoismus, konfucionismu a buddhismus.
Taoismus - je učení, za jehož autora je považován Lao-c´ (asi 604 - poč. 5. st. př. n. l.) - což v překladu znamená "starý mistr". Tvrdil, že život lidí i přírody probíhá přirozenou cestou, která se nazývá Tao. Tao je přirozený zákon samých věcí, který spolu s čchi – energií v těle, tvoří základ světa. Všechno na světě je v pohybu a změně, proto všechny věci zákonitě přecházejí ve svůj protiklad. Lao-c´ říká: "Z toho, co je pod nebem měkké a slabé, nic nepřevyšuje vodu, při tom nic není mezi tím, co na tvrdé útočí, co by ji mohlo překonat. Není nic, čím ji zaměnit. Že slabé vítězí nad silným, měkké nad tvrdým, pod nebem není, kdo by toho nevěděl, ale nikdo není s to, aby tak jednal."
Ovšem právě z této filosofie vychází vnitřní styly wu-šu: tchaj-ťi, pa-kua a další. Společně s taoismem jsou ovlivněny konfuciánstvím a jejich spojnicí - neokonfuciánstvím.
Konfucionismus, nazvaný podle svého zakladatele Konfucia (551 - 479 př. n. l.), je první čínský směr, který vede člověka k individuálnímu přemýšlení a osobnímu rozhodování o všech problémech, v nichž se jedinec a celá společnost ocitli - ovšem ve znamení lepšího pochopení a zachování tradic. Toto učení se stalo státní morálkou uznávanou po dva tisíce let za normu všeho lidského chování a jednání na celém Východě. To znamená, že se jím řídily i vztahy uvnitř škol wu-šu. Pro zájemce o bojová umění je důležitý názor, že každý člověk je vychovatelný, ale je k tomu potřeba pevnost, stálost a vytrvalost. V Konfuciově filosofii se člověk učil rozumět lidem, byla to jakási každodenní životní moudrost, která mu přinášela velké výhody. Znal obecné zásady lidského chování, odlišnost různých povah (jejich přednosti a nedostatky) a z toho mohl předem usoudit, co za určitých okolností lze od určité osoby očekávat. A tak, přestože konfucionismus neovlivnil přímo vznik některého bojového stylu, jeho znalost byla pro opravdové mistry nezbytností.
Nejpozději se v Číně objevuje buddhismus. Za otce čínské větve buddhismu je označován Bodhidharma, který do Číny přišel na začátku 6. st. n. l. z Indie. Postupně se dostal až do kláštera Shaolin(šao-lin) v Sungských horách, nedaleko města Luo-jang na čínském severozápadě (tehdejšího čínského území). Čínská větev buddhismu se nazývá čchan, neboli zen.
Cílem buddhismu je dosáhnout nirvány (vysvobodit se z řetězce znovuzrozování) a to buď jen pro sebe (hínajána - malá cesta) nebo i pro ostatní vnímající tvory (mahájána - velká cesta). Cesta k ní (nirváně) vede přes výcvik k vyšší mravnosti, vyšší meditaci a vyšší moudrosti. Ovšem důležité je "probudit se" (tun-wu) a je jedno, jakým způsobem přirozenosti(jak to učí jižní větev čchan-buddhismu) nebo splynutím s ideálním duchem (tedy "zvenčí" - což považuje za správnou cestu severní větev.).
Z buddhistické filosofie vychází vnější styly wu-šu(wai-jia). Již Bodhidharma je označován za tvůrce jednoho bojového stylu (18 pohybů rukou Osvíceného), z něhož se později vytvořil styl kláštera Shaolin.
Všichni, když se budou wu-šu věnovat opravdu plně, jistě časem pochopí nutnost seznámit se s východní filozofií blíže. Vždyť jakékoliv bojové umění je bez vnitřní, duchovní složky pouhou gymnastikou nebo show v západním stylu.
