V historii kláštera má významné místo mnich Jue Yuan, který původní styl Shaolin quan rozšířil na 72 a postupně na 170 technik. Později se společně s Li Čenem a Bai Yui Fenem, rozhodl obnovit a doplnit tradici zvířecích stylů. Ze všech známých zvířecích stylů vybrali styl Tygra, Draka, Leoparda, Hada a Jeřába a rozpracovali je na základě 170 technik shaolinského wu-šu.

Styl Tygra je založen na nízkých postojích (především ma bu) a silných a rychlých úderech rukou i nohou. Bloky jsou zde velice tvrdé. Od bojovníka je požadována vysoká fyzická připravenost a otužilost úderových ploch. Údery rukou jsou prováděny buď pěstí nebo drápy tygra. Tento styl je ze všech pěti stylů nejtvrdší a je na něm nejsnáze rozpoznatelné spojení s tradičním Shaolin quan. Čchi aktivně cirkuluje po celém těle.

Styl Draka je zaměřen na probuzení a rozvoj životní energie, síla zde nehraje takovou roli. Čchi je zkoncentrována v tan-tchienu (centrální energetický bod, těsně pod úrovní pupku). Pohyby připomínají mávání křídel, údery tlap a švihy ocasem bájného zvířete, ať už létajícího ve vzduchu či bojujícího na zemi. Základní je přirozené, vysoké postavení s rukama v základní poloze před hrudí na šířku ramen. Bojovník se pohybuje na mírně pokrčených nohách kruhovými pohyby, které dávají impuls celému tělu. to umožňuje nabrat potřebný švih pro rozhodující úder rukou či nohou, především ve výskoku. Údery jsou doprovázeny hlasitým výkřikem. Po adeptovi tohoto stylu je požadována výborná koordinace pohybů.

Styl Leoparda využívá sílu, vycházející z pružnosti bojovníka. Ten zaujímá vysoký postoj s rukama v pěst (resp. drápy leoparda). Často jsou zde využívány jednak podmety, ale i skoky s pády směrem k protivníku. říká se, že tento styl je nejnebezpečnější ze stylů zvířat, pohybujících se po čtyřech.

Pro styl Hada je charakteristický nepřetržitý, "přelévající se" pohyb v nízkých postojích s rytmickým a klidným dechem. Přemisťování je plavné a rychlé, i když ne natolik kruhové a měkké jako ve vnitřních stylech. (Tento styl bývá považován za přechod mezi vnějšími a vnitřními školami). Lehký pohyb beder a trupu dává pohybům graciéznost a pružnost. Měkké, odvádějící bloky zápěstím nebo vnitřní stranou chodidla jsou zaměřeny k tomu, svést protivníkův útok mimo své tělo a využít tento moment k překvapivému útoku. Údery jsou silné a směřují na citlivé body.

Pro styl jeřába je charakteristická technika nohou. Základní postoje je na jedné noze, s druhou zvednutou ke koleni stojné nohy. Často je využíváno odstoupení z linie útoku a současný úder druhou nohou. Pro styl jeřába je nezbytné umění balancování na jedné noze. Častěji nežli v jiných stylech jsou využívány opakované údery jednou nohou bez jejího postavení na zem.

Postupem času se začínají v rodině shaolinských styků rozvíjet i mnohé další - Opice (Hou quan), Opilce (Zui quan), Kudlanky nábožné (Tang lang quan)...

Klášter Shaolin byl v historii několikrát zničen (vypálen), naposledy v roce 1928. Roku 1957 začala rekonstrukce kláštera a v roce 1980 zde proběhl šampionát v čínských národních bojových uměních.