Druhým významným vnitřním stylem je pa kua chang (dlaň osmi trigramů), který je možno po technické stránce charakterizovat jako různé pohyby rukama při chození po kruhu. Každý pohyb rukou odpovídá jednomu z trigramů starého klasického traktátu I-ťing. Vznik tohoto stylu je svázán se jménem Tung Hai Chuana (1796 - 1880), jenž se tento styl, podle svého tvrzení, naučil od taoistických mnichů, kteří jej prý vytvořili ve 4. století n.l.

Tung Hai Chuan pocházel z vesnice wen-an v provincii Che-pej. Věnoval se wu-šu od dětství, ale za opravdový začátek jeho učení je považováno jeho setkání s mnichem Bi Chen-sai, ten mu prý předal tajemství tradičního taoistického wu-šu. Tung obohatil tento styl technikami, které ho naučil další taoista Go Yuan-czi. Tím vznikl styl pa kua. V roce 1875 Tung přijel do Pekingu a vstoupil do služeb k příslušníku vládnoucí třídy. Současně začal zájemce učit svému umění, které se stalo velmi populární. Díky tomu, že Tung využíval individuální přístup k žákům, rozštěpil se původní styl na množství variant.

Dnes hovoříme o pěti základních: styl Cheng (podle Cheng Ting Hua), styl Yin (podle Yin Fua), styl Czin (podle Czin Chan Žuna), styl Liu (podle Liu Fen Žuna), styl Ma (podle Ma Bei Czi).

Podle legendy se Tung Hai Chuan jednou utkal v souboji s mistrem stylu Sing-i(hsing-i), Kuo Yun Shenem. Boj trval dva dny vždy od rána do večera a skončil nerozhodně. Oba mistři uznali výhody soupeřova stylu a dohodli se, že napříště se budou oba styly vyučovat společně.

Hsing-i quan v překladu znamená "usměrněná vůle" nebo i "zformovaný rozum". Znak hsing má význam "forma" a i je "vůle - rozum".

Legenda svazuje vznik stylu se jménem vojevůdce dynastie Sun - Jue Fejem, ale rozdíl mezi stylem Jue (Jue san-shou), jak se dochoval do současnosti, a hsing-i je tak velké, že je velice těžké hovořit o jejich společném původu.

První zmínky o hsing-i se vztahují k počátkům 17. stol., kdy Czi Lun-fen se setkal s taoistou, který ho naučil základům mistrovství. V "Úplné historii školy hsing-i quan" je řečeno: "V období konce dynastie Ming a nástupu Čching, na východ do řeky Bu, žil moudrý člověk jménem Czi Ci-ke, přezdívaný Lun-fen (drak - vichr), mistr v boji s dlouhým kopím. Cestoval po Podnebeské říši, navštěvujíc znamenité mistry bojových umění, dokud nedošel k hoře Čzunanň. Tam u jednoho mnicha našel traktát "Praxe v pěti stylech pěstního boje" od Jue Feje, jasný výrazem a drahocenný obsahem. Postupně Lun-fen svoje poznatky předával následujícím pokolením, a tak se dostaly až k současným mistrům školy hsing-i."

V současnosti je u vnitřních stylů, kromě jejich bojového významu, zdůrazňován a oceňován jejich kladný vliv na zlepšení zdraví a tělesné kondice. Jsou vhodné (především tai ji quan) pro cvičence v každém věku.