Emejské styly kung-fu, vycházejí (mnohdy pouze podle pověstí) z klášterního komplexu v horách Emei(E-mej-šan). Jde o buddhistické centrum západních provincií Číny. Někteří autoři uvádějí Emei (někdy též Ermei nebo Omei) jako třetí hlavní větev bojových stylů, vedle Wu-tangu a Šao-linu.

Obecně se tak však řadí všechny styly západních provincií, hlavně ze Sečuanu. Nebo i varianty klasických stylů, které byly v Sečuanu časem lehce změněny (např. Emei Pakua)

Dá se říct, že díky pozdějšímu vzniku těchto stylů, jde většinou o kombinaci šaolinského a wutangského přístupu. Většinou tyto styly rozvíjejí bojové schopnosti ruku v ruce s kultivací zdraví.

Hory Emei buddhisté nazývají také Guangming shan - Hory Jasného svitu. Již v kronikách dynastie Ming (1368 - 1644) se objevují zmínky o pěstování stylů wu-šu v této oblasti.

Podle legendy se dcera posledního císaře dynastie Ming, který spáchala sebevraždu v roce 1644, setkala v horách Emej s buddhistickým mnichem Gu Tinglinem. Ten, nehledíc na fakt, že v Číně už začala nadvláda Mandžuů, zůstával přívržencem dynastie Ming, a proto s radostí dívku přijal. Společně se jim podařilo skloubit taoistické a buddhistické metody psychotréningu, dechových cvičení a bojových umění s bojovými technikami vojáků císařského dvora. Tak vznikl styl Huo long pai (Styl Ohnivého draka) - jeden z prvních popsaných stylů hor Emej.

Podle druhé legendy byl styl Ohnivého draka vytvořen mistrem wu-šu poté, co v horách uviděl souboj opic. Třetí verze říká, že za dynastie Čching (1644 - 1911) osmdesátiletý stařec z emejských hor předvedl tento styl v boji proti vojákům čchingské armády.

Geneticky jsou tyto styly (Emei pai) stejného rodu jako styly shaolinské. Nejdříve se vyučovaly jen mezi mnichy, a teprve na konci 18. stol se dostávají mezi místní obyvatele. V letech 1796 - 1821 mnich Chuan Lin začal učit jeden ze stylů Emei pai obyvatele provincie Sečchuan. V současnosti bývá Emei pai někdy přiřazován k jižním stylům.

Mezi nejrozšířenější styly Emeiské větve patří výše uvedený Styl ohnivého draka (Huo Long Pai). Říká se, že ho vymyslela dcera posledního Mingského císaře ve spolupráci s Gu Tinglinem, který byl stále věrný svržené dynastii. Vycházeli z pozorování bojujících opic. Později se díky tomuto stylu ubránili staří mnichové z Emei vojsku Mandžuů, čímž se tento styl stal slavným široko daleko.

Sestava Ohnivého draka obsahuje 160 forem. Vyznačuje se rychlým otáčením pasu při současné svižné práci nohou. K vyvinutí síly se využívá vnitřní energie, po tom co je zkoncentrována.

V aktuálním boji je snaha o využívání protivníkovi síly proti němu samotnému. K útokům se často využívá úder "tajného meče" (ukazovák a prostředník, ostatní prsty jsou sevřené). Útoky směřují na citlivé body.