Tchaj-ťi je v čínském a západním lékařství známé jako jemná, ale účinná metoda, pomocí níž lze stabilizovat krevní oběh a posílit vnitřní orgány. Uvolnění těla následuje při koncentraci na cvičení. Základními cíli tchaj-ťi jsou: zachování zdraví, sebeobrana a meditace. Aspekt bojového umění má u tchaj-ťi pořádný význam, lze jej však vypozorovat v některých útočných a obranných pohybech. Namísto tvrdosti přichází ke slovu klidná opatrnost, která má vést k uvolnění a trpělivosti. Při tchaj-ťi čchüan by měl cvičící stát zpříma a uvolněně. Pohyby vycházejí z "tan tchien" (korejsky tan jen, japonsky tanden), což znamená centrum energie v břišní oblasti. Pažemi a dolními končetinami se za otáčení trupu provádějí pohyby. Každá jednotlivá akce následuje jako pohyb celého těla. K provádění pohybů se nepoužívá síly, projevují se jako harmonicky plynoucí pohybové průběhy s pomalým rytmem.

Tchaj-ťi čchüan staví na principech jin a jang (spolupůsobících a vzájemně se potírajících sil). Tvrdé a poddajné pohyby a klidové fáze na sebe měly harmonicky navazovat. Účelné pohyby rukou, předloktí, ramen, boků a dolních končetin připomínají pomalý tanec. Cvičit lze samostatně, ve dvojicích (trénink s partnerem) nebo ve skupinách. Síla a tvrdost nehrají žádnou roli, naopak svou důležitost má sled pohybů a přesnost jejich provedení. V tcahj-ťi se rozlišuje 18 učebních stupňů, které na sebe navazují. Cvičící proto mají před sebou učební látku na mnoho let. Z množství možných postavení ovládá trénovaný jedinec zhruba několik stovek. Při realizaci rozličných pohybových struktur jsou namáhány všechny svaly, šlachy a klouby v těle. Tím tchaj-ťi zlepšuje, respektive zachovává ohebnost trupu. Jednota dýchání a pohybu způsobuje nepřetržitý tok "čchi" tělem. Tato vyváženost mírných a vyvážených akcí je základem k zachování zdraví a ke zvyšování životní energie.

Tchaj-ťi čchüan zdokonaluje člověka podle rčení: Ohebný jako dítě, silný jako dřevorubec a klidný jako mudrc. Při problémech s páteří a bolestí v týlu a oblasti ramen přispívá tchaj-ťi s úspěchem k prevenci a rehabilitaci. Tchaj-ťi příznivě působí na klouby a vazy, jeho zdravotní účinky jsou nesporné. V Číně se této zdravotní gymnastice věnují miliony lidí, staří i mladí, ženy i muži, a s cvičícími se lze setkat vždy po ránu v parcích, podnicích, na ulicích, náměstích i nádražích. Tchaj-ťi čchüan se lze naučit v každém věku, přičemž žádný jiný sport nepěstuje tolik starších lidí jako právě tento.

Jak je možné ovládnout cvičení Tchaj-ťi-čchüan? Nejprve se oprostit od spěchu a neklidu, při studiu Tchaj-ťi-čchüan nelze spěchat. Dále je třeba naučit se správným postojům. Tělo se dělí na tři zóny: hlavu, trup a nohy. Hlava je přirozeně vzpřímená. V pohybu dominuje ruka, oči sledují její prostředník, ústa jsou zavřena a zuby u sebe, jazyk spočívá na bodu uprostřed horního patra, dýcháme nosem. Uši naslouchají pohybu za zády, šíje je uvolněná, nikoli strnulá. Při pohybu se nesmíme klátit, naklánět, mít neuspořádané myšlenky. Pas je důležitý, protože je osou pohybu. Hýždě jsou uvolněné, nohy střídají prázdnotu a plnost v postojích luku, jezdce a prázdného postoje.