Ve všeobecném rozdělení stylů čínského bojového umění se vyskytují obecné pojmy "Severní noha" a "Jižní pěst". V jižním stylu tedy převládají ruční techniky.

Existuje mnoho směrů jižního kung-fu. Rozdělují se například podle územního umístění. Jedním z nejvýznamnějších stylů je snad Nan Quan (čti nan čchuen).Všechny jižní styly jsou stejně naplněny ocelovou silou, stabilními postoji a obsahují velké množství ručních technik i vrchních pohybů. Použití úderové síly by musí mít zvukový efekt a imitace věrně napodobuje skutečnost. Kryty a údery spojují myšlenku se silou a prudké výdechy koncentrují energii Qi/čchi. Orientovat se v nepřeberném množství jižních stylů je velmi těžké.

Čínská asociace wu-šu vytvořila kombinací nejpoužívanějších technik Nan Quanu nové sestavy pro soutěže, aby byla možnost bodového ohodnocení pro soutěže v sestavách. V každém případě je možné studium doporučit zejména mladým a vytrvalým studentům.

Styl Shaolin je nejstarším a nesmírně bohatým stylem wu-šu. Vznikal v klášteře Shaolin v provincii Che-nan. Styl Shaolin je specifický, pohyby jsou tvrdé a plné síly, útok i obrana jsou propracované. Prakticky je velmi dobře aplikovatelný. Techniky se vyznačují přímočarostí a rychlým rytmem, střídaní tenze a uvolnění je výrazné. V sestavách dominuje tvrdost, energie qi je řízena myslí. Sestav stylu Shaolin je mnoho a rovněž rejstřík zbraní je bohatý: krátké zbraně jako šavle, meč, dýka,..., dlouhé zbraně jako např. kopí, hůl, sudlice, halapartna, srpovitá sudlice,... dále z párových zbraní je to pár mečů, pár šavlí, pár bičů, pár háků, pár sudlic, kopí se dvěma hroty, šavle s bičem atd. K měkkým zbraním naleží třídílný cep, devíti-článkový bič, čepel na provaze, měkká hůl. Cvičení ve dvojicí zahrnuje boj beze zbraní a se zbraněmi. Sestavy Shaolin se již rozšířily do celého světa. Shaolin je typický svými kopy, údery a shozy, jeho cvičením se upevňuje síla, získává zručnost a učí zvládat bojové situace.

Co je vlastne Tai ji? Je to sjednocení sil Yin a Yang, harmonizaci nebe a země. Tai ji quan je pohybem v klidu, v pohybu se usiluje o klid, prostřednictvím dýchání klesá qi do bodu dan tian (tan-tchien), myslí se vede qi, dále vede pohyb těla. Síla qi, o kterém hovoříme v Taiji quan, je odlišné od qi, o kterém hovoříme v qigong (čchi-kung). U qigongu rozlisujeme tvrdý a měkký qigong. Qi v Tai ji quan je usilováním o klid v pohybu a o pohyb v klidu. V shaolinskem kung-fu se používá tvrdý qigong, např. drcení kamene dlaní nebo přeražení kamene hlavou, a statický qigong, např. qigong v sedu. Tai ji quan nemá přímé pohyby, je v něm hebká pružnost, pohyby nahoru a dolů, vně a dovnitř jsou prováděny rotací, v pohybu se střídá prázdnota a plnost, celé tělo, každý kloub, je propojené.

Tai ji quan nejenom léčí, ale je především způsobem boje. Pro svoji proměnlivost, tvrdost v měkkosti, vypěstování schopností v boji ihned po doteku soupeře správně reagovat, je oblíbeným stylem na celém světě.