Wing Chun je jihočínské bojové umění. O jeho celosvětové rozšíření se postaral zřejmě mediálně nejznámější představitel tohoto stylu, Yip Man. Doba vzniku se datuje zhruba do druhé poloviny 17. století, do doby konce vlády dynastie Ming a nástupu dynastie Čching. Nástup nové dynastie si vyžádal mimo jiné i změny starých nařízení a zákonů. Tyto změny daly podnět ke vzniku mnoha odbojových skupin, které požadovaly návrat k původním zaběhnutým zvykům a pořádkům.
Těmto skupinám pomáhali a nejednou je i vedli mnichové - mistři různých bojových stylů. Historie Wing Chun je bezprostředně spjata se jmény: Shi Shin, Fun To Tak, Min Hin, Pai Mei a legendární ženy Ng Mui, které se přisuzuje zásluha při tvorbě více stylů. Protože nácvik a zvládnutí celého dosavadního systému boje zvaného Š'-pa luo-chan-šou, /Osmnáct rukou žáků Buddhových/ trvalo přibližně 18 let, rozhodla se skupina 5 jmenovaných mistrů vypracovat nový, účinnější styl boje, současně s tím, aby doba výuky a zvládnutí technik byla zkrácena na polovinu. Kolem roku 1674 byla práce na vzniku nového stylu přerušena vypálením kláštera Shaolin. Mezi těmi, kteří se zachránili, byla také mniška Ng Mui, která později rozvinula nový styl na základě svého pozorování boje mezi liškou a jeřábem. Navíc styl obohatila o cvičení se zbraněmi, které se později začaly nazývat motýlí meče Bart Cham Dao. Jednoho dne se objevil v blízkosti jejího domu kupec jménem Yim Jee a jeho dcera Yim Wing Chun. Ng Mui jim poskytla přístřeší a zakrátko si dívku velmi oblíbila. Rozhodla se, že ji naučí umění Ko Siu Yao (metoda boje Ng Mui). Později Yim Wing Chun tento styl ještě zdokonalila na základě celé řady vítězných konfrontací.
Nicméně své umění nikomu nepředávala. Teprve po mnoha letech se rozhodla zasvětit do tohoto bojového umění svého manžela Leung Bok Chana, který nadšen dynamikou a důsledností technik pojmenoval toto bojové umění Pěst Wing Chun. Zanedlouho naučil toto umění svého přítele Leung Lon Kwae a ten před svou smrtí jej předal vedoucímu kočovné skupiny umělců Wong Vah Boovi. Umělci se přemísťovali na svých cestách za obživou na džunkách, proto rozšířili cvičení o zbraň jim nejpřirozenější - dlouhé bidlo Luk Dim Bom Kwun, kterým se odráželi od břehů a dna řek. Wong Vah Bo a Leung Zee Tai, kteří vynikali v ovládání této dlouhé tyče, cvičení obohatili a zdokonalili. Leung Zee Tai naučil tento styl i Leung Jana žijícího v provincii Guangdong, který se stal později velkým mistrem Wing Chun kung fu a byl to on, kdo vůbec jako první přijal několik žáků.
Po smrti Leung Jana došlo k rozvětvení stylu, neboť nastaly velké neshody mezi pozůstalými a žákem mistra Chan Wah Shunem, který vybojoval mnoho vítězných utkání a stal se tím stejně slavným jako jeho učitel. V době, kdy přijal několik žáků, ho kontaktovala bohatá rodina Yip, která mu pronajala prostory k výcviku stylu Wing Chun. Z této doby pochází první zmínka o mladém Yip Manovi, který už jako desetiletý projevoval talent a mimořádný zájem o styl Wing Chun. Po několika letech mistr Chan zemřel a mladý Yip Man odjel na studia do Hongkongu, kde se seznámil se starším synem mistra Leung Jana, Leung Bikem, a stal se jeho žákem. Po ukončení studia se zaměřil pouze na zdokonalení ve stylu Wing Chun. Tento způsob života přerušil konec druhé světové války, se kterým nastaly v Číně velké společenské změny. Protože byl Yip Man velmi bohatý, musel uprchnout do Hongkongu, kde v roce 1950 otevřel první veřejnou školu stylu Wing Chun.
Mezi jeho poslední žáky patřili legendární Bruce Lee, Leung Ting, ale především William Cheung, který je nejvyšším představitelem Světové asociace Wing Chun kung fu. Uvádí se, že také mistr Yip Man začal experimentovat se stylem a tím dal základy ke vzniku několika modifikací. Po smrti Velkého mistra se jeho žáci rozhodli, že styl dosud předávaný pouze Číňanům, umožní cvičit všem zájemcům bez ohledu na národnost.
V současné době existuje mnoho směrů a podob stylu, neboť většina učitelů přizpůsobila cvičení svým dispozicím.
