Čínská bojová umění wušu mají dlouholetou tradici a hluboké kořeny. Kolébkou čínského wušu byl klášter Šao-lin, nacházející se v provincii Che-nan. Zde vzniklo velké množství stylů Kung-fu, které se později rozšířily do celé Číny.

Staří Číňané se zdokonalovali ve wušu pro službu v armádě a používali je v boji. Čínské wu-šu prošlo tisíciletým vývojem, překonalo hranice mnoha vládnoucích dynastií a bylo neustále zdokonalováno. Postupem času se dotvořil cvičební systém, který v sobě nese rozvíjení zdraví, sebeobranu, předváděcí, soutěžní i další funkce.

Čínské wušu je bojovou technikou i teoretickým systémem, je jedinečným produktem tvořivosti čínského národa. Je prastarou částí čínské kultury a dobylo si věhlas a uznání po celém světě.

Styly jako Šao-lin čchuan a Tchaj-t'i-čchuan se dnes rozšířily již do celého světa a všude jsou perlou mezi tělesnými aktivitami.

Vědecky je dokázáno, že cvičenci wušu mají celkově lepší duševní a fyzickou kondici než ostatní a jsou odolnější proti nemocem, a že cvičení wu-šu má pozitivní vliv na fyzické i psychické zdraví, rozvíjí sílu, pohyblivost a poučnost cvičenců.

Dnes wušu představuje jak tradiční bojové umění tzv. rodinných stylů předávaných z generace na generaci, tak moderní sportovní disciplínu otevřenou všem.

Soutěží se jak v kontaktním boji "Sanshou" tak v bezkontaktních sestavách "Taolu".

Taolu, neboli "sestava" - je cvičení jedince či skupiny jedinců představující soubor motorických pohybů s prvky gymnastiky, akrobacie a především stínových bojových technik. Sestavy mohou být různého provedení od tzv. silových po tzv. létací a mohou být cvičeny bez či se zbraněmi (cvičné zbraně určené k tomuto cvičení).

Dle dnešního vývoje wušu lze Taolu rozdělit na dvě velké skupiny.

Ta první vznikla poměrně nedávno a jedná se o skupinu představující tzv. Moderní wušu, tato skupina je upravená pro objektivní hodnocení a posuzování cvičenců. Vznikla proto, aby bylo umožněno soutěžit co možná nejvíce sportovcům z celého světa. Nejdříve to bylo pomocí předepsaných sestav, které se soutěžící musel přesně naučit, ale od roku 2004 se rozjel vylepšený systém, který pouze předepisuje škálu volitelných prvků, z kterých si soutěžící může vybrat a vložit je do své vlastní sestavy.

Ta druhá skupina má pro změnu nejstarší historii a tradici a jedná se o tzv. Tradiční wušu, zde převažují určité shodné rysy daných pohybů, prvků, technik a především se vychází z rodinného předávání stylu způsobem z Mistra na Žáka a tak dále.

Nicméně obě skupiny mají své kouzlo a obě skupiny lze vzájemně provázat.