V počátcích historie bojového umění záhy došlo, díky potřebě zefektivnit tréninkový proces, k vytváření sekvence pohybů, které šlo cvičit individuálně. K sestavování několika takových sekvencí do delších forem vedl už jenom malý krůček. Takovéto sestavy začaly sloužit jako knihy - učebnice nebo encyklopedie oblíbených technik a principu toho kterého mistra. Velkou výhodou byla snadnost předávání z pokolení na pokolení. Časem se ze sestav stal jeden z klíčových prvku bojových umění. Sestavy přijaly funkci symbolické páteře určující směr a vedoucí k vyššímu chápání technik. V posledních stoletích se začal velký důraz klást i na zdravotní (popřípadně rituální) stránku forem. Účinky cvičeních forem se dají shrnout do následujících bodů.

1. Výuka metod boje

Je ze samé podstaty forem asi nejdůležitějším aspektem. V první fázi seznamují žáka se základními pohyby a umožňují mu "vyložit" techniky. V další fázi pak formou vizualizace aplikací dochází k zlepšování sebeobranných schopností. Toto zlepšování není omezeno nijakým limitem.

Umět nějakou sestavu dokonale, znamená umět použít dotyčné aplikace v boji (popřípadě v reálném boji). Tím se liší bojový mistr od rváče. Jeho techniky se vyvíjejí a vylepšují, takže je si neustále vědom co dělá a je schopen své techniky plně kontrolovat.

2. Posílení těla, vybudování obranných reflexu, stability a koordinace.

Při cvičení je namáhána velká část svalu, zvláště pak nohy, ramena a paže. Stálé cvičení udržuje tělo pružné a silné do vysokého věku. Kosti získávají větší pevnost a odolnost proti zlomení. Tělo se stává celkově odolnější proti nemocem, což se často využívalo a využívá u slabých nebo stále nemocných dětí. Stálé opakování pohybu vytváří v mozku reflexní stopu, takže je člověk schopen bezmyšlenkovité účinné reakce.

3. Rozvoj vnitřní energie a koncentrace

Při cvičení sestav dochází postupně k zamiřování pozornosti dovnitř těla. Tím je věnována pozornost koordinaci mezi vnitřním a vnějším, dechem a pohybem, mysl umožnuje proudění energie čchi. Pohyby získávají větší plynulost a uvolněnost aniž by ztratily něco ze své síly.

Dalo by se říci, že cvičení sestav je koncentrační cvičení, které časem přechází do meditace. Mysl tak časem získává schopnost být klidná i ve víru boje.

4. Udržování tradiční linie poznatku v principiální nezměněné formě.

Sestavy umožňují udržovat a rozvíjet kontinuálně poznatky předešlých generací.

Cvičení sestav má tyto etapy:

1.fáze - je učení se a zapamatování si pohybu. Důležité je mít jasno v přechodech a v přesných detailech jednotlivých pozic. Dobrá metoda je statické stání v pozicích. Při cvičení je třeba po zaujmutí každé pozice projet myslí celé tělo a opravit sebemenší nepřesnost.

2.fáze - když jsou pohyby zautomatizované a mysl se začne při cvičení toulat, je čas začít se plně koncentrovat na aplikaci pohybu. Aplikace se vyvíjejí a jsou vesměs individuální. Důležité je postupovat - od složitější k jednodušší, od nereálné k reálnější, od nepřesné (nereflektující poesni pozici) k přesné. Vizualizace se postupně prohlubuje až na extrémní hranici - cítění dotyku, přesné vidění soupeře atd..

3.fáze - začne-li se vám stávat, že najednou použijete některou z technik obsažených v sestavě v boji, je čas vstoupit do třetí fáze. Zde se mysl přesouvá na dokonalé propojení vnitrních a vnějších prvku - chodidla s dlaněmi, lokty s koleny, ramena s bokami, dech s pohybem, pohyb s úmyslem, mysl a dech s prouděním energie atd.

4.fáze - je nutné určit si nejprve přesný cíl, kterého chcete cvičením dosáhnout. Pak si představíte , že vaše tělo je složeno jako bánbusy ze tří různých těl, které jsou na sebe navlečené. Duchovní, astrální a hrubohmotné - a tyto tři těla vykonávají každý pohyb najednou. Důležité je uvědomovat si při pohybu každé tělo zvlášť. Toto je nejvyšší rituální fáze, která je velmi obtížná.

Nejdůležitější ze všeho je však každodennost a dlouhodobost.