San Shou je čínský termín složený ze dvou části. První část san znamená „volnost", druhá shou označuje „ruce". San Da je synonymum ke slovu San Shou, kde da je výraz pro „úder" a „útok". Ať použijeme slovo San Shou nebo starší výraz San Da, v obou případech to znamená, že mluvíme o flexibilní aplikaci bojových znalostí nebo volném boji.

Je to plnokontaktní bojový sport vycházející z tradičního čínského wušu a čerpá z jeho nezměrného bohatství. Od roku 1991, kdy se konal světový šampionát ve wušu, je pravidelnou součástí všech následujících soutěží. V současné době je provozován ve více než 70 státech světa.

San Shou přesahuje hranice a spojuje různé styly bojových umění, zdůrazňuje praktičnost, všestrannost a komplexnost použitelných technik. Primárně je zde zastoupena celá škála úderů, kopů, shozů, podmetů a možnosti zachycení a strhnutí na zem. To vše dává boji vysokou míru reálnosti. Je chybou si myslet, že San Shou je jen další Kickbox, protože strategie boje je daleko rozmanitější a rozsah použitelných technik mnohem větší.

Trénink San Shou je zaměřen převážně na tyto 4 bojové zručnosti:

„Da" – (Údery) pěst, dlaň, loket, prsty a hlava

„Ti" – (Kopy) kopy, podmety, kolena a přískoky

„Shuai" – (Hody, vržení) zachycení, vržení a shozy

„Na" – (Uchopení, zajištění) páky na klouby, kontrola soupeře

San Shou je kontaktní souboj dvou jedinců, při kterém se bodově hodnotí účinně provedené bojové techniky na soupeře.

Realizovatelný je za podmínek: předepsaných pravidel, dozoru rozhodčích a stanovené výstroje na specifickém zápasišti. Dle pravidel Mezinárodní federace wušu jsou stanoveny tyto váhové kategorie: do 48 kg, 52 kg, 56 kg, 60kg, 65kg, 70kg, 75kg, 80kg a 90kg a nad 90 kg.

Pro mezinárodní soutěže juniorů jsou také vypsány zkrácené (upravené) váhové kategorie.

Je pochopitelné, že ne všichni cvičenci mají zájem účastnit se soutěží a ani to není podmínka pro cvičení. Samotný trénink zaměřený na praktičnost, taktiku, rychlost a fyzickou kondici je výbornou možností jak se naučit účinně bránit a každý si může ze cvičení odnést to co potřebuje.

V Číně se říká: „San Shou shi Wushu de Jinghua" — San Shou je jádro (podstata) wušu.

V čínských bojových uměních má sanshou poměrně dlouhou historii a nalezneme jej pod rozličnými názvy, např. xiangbo, shoubo, qiangshou…

Již v minulém století se pořádaly turnaje na zápasišti „lei tai", ovšem bez chráničů, se zbraněmi a bez pravidel. Docházelo k těžkým zraněním a někdy i k úmrtí. V r. 1928 byly zápasy na „lei tai" v Nankinu tak brutální, že 12 závodníkům nebylo připuštěno k závodu, z obavy, že by mohli být zabiti jedním z mistrů své doby. Vyvstala potřeba změnit systém závodů.

V březnu roku 1979 proběhl první experiment na třech výukových institucích se zavedením sanshou jako úpolového sportu. Tento pokus však ztroskotal na nedostatku podpory ze strany státu a problémech s nestandardizovanými technikami, tréninkovými metody a pravidly. Tři vybrané instituce si tedy daly za cíl propagovat široké veřejnosti v Číně sanshou, sjednotit pravidla, tréninkové metody a postupy rozhodčích. V květnu roku 1972 bylo sanshou poprvé představeno na závodech wušu v Nanningu. V této době projevila zájem i některé města o trénování sanshou na lokálních úrovních.

První veřejná ukázka se konala ve stejném roce, ale v říjnu, závodníci byli vybráni ze tří experimentálních institucí. Od roku 1980 se začaly formovat i další týmy zabývající se sanshou. Nadále pokračování utváření pravidel a tréninkového systému sanshou, a až v roce 1982 byla vydána oficiální zkompletovaná pravidla. V tomto roce se také pořádalo první mistrovství Číny s účasti 6 škol. Oproti dnešním pravidlům se závodilo na otevřeném kruhovém zápasišti lei tai 9 metrů v průměru.(Dnešní zápasiště má tvar čtverce). Pravidla sanshou se v průběhu let ještě částečně měnila - upřesňovaly se detaily.