„Každý může kouzlit, každý může dosahovat svých cílů, jestliže umí myslet, jestliže umí dočkat, jestliže se umí očistit." Říká to ve svém díle "Siddhártha(Indická báseň)" německý spisovatel Hermann Hesse.

Žijeme v prostředí, které nás obklopuje a rádi poznáváme věci nekonečně vzdálené. Svět však není jen to, co vidíme a na co si sáhneme. Každý člověk přeci má mysl a duši…

Každý z nás žije souběžně ve dvou „rozměrech". Kromě vnějšího světa žijeme zároveň i ve svém vnitřním světě. Někteří lidé se zajímají pouze o vnější svět. Svou práci, svůj domov a rodinu, kam pojedou na dovolenou, co dávají dnes v televizi, jaký typ mobilního telefonu je v kurzu atd. Jsou ale i tací, kteří si uvědomují svůj svět vnitřní, duševní. Co cítí, když s někým jednají, jak vnímají sebe a svět kolem, jak myslí o svých problémech apod. Náš vnitřní svět přitom ovlivňuje vnější svět. Častou naší chybou je to, že problémy, které nás potkají a nebo přání, která nás pohánějí, se snažíme řešit pouze ve vnějším světě. Tak dosahujeme nanejvýš padesátiprocentního úspěchu. Někdy se nám daří, jindy ne. Abychom dosáhli stoprocentní úspěšnosti při řešení našich problémů či dosahování cílů, musíme je hledat jak ve vnějším, tak ve vnitřním rozměru naší existence.

Je důležité pochopit následující slova, která říkal Bodhidharma v Řeči probuzení:

„…To, co vidí smrtelníci, jsou klamy. Skutečné poznání je odloučené od vidění a pohledů. Mysl (subjekt) a svět (objekt) jsou protiklady a pohled vyvstává v okamžiku, kdy se střetnou mysl se světem. Pravdivý pohled existuje tehdy, když jsou svět a mysl navzájem prostoupeny… Když to chápete, skutečnost závisí na vás. Když nechápete, závisíte na skutečnosti. Když skutečnost závisí na vás, pak to, co není skutečné, se stává skutečným. Když závisíte na skutečnosti, pak to, co je skutečné, se stává falešným. Když závisíte na skutečnosti, pak vše je falešné. Když skutečnost závisí na vás, vše je pravdivé…"

Kdosi řekl, že mysl je jako oheň. Ovládneme-li ji, je nám nejlepším přítelem, ale pokud ji neovládneme, pak má moc nás zničit. To je dobré přirovnání. Pokud budeme např. „nesnášet policajty", těžko s nimi po dobrém vyjdeme a máme zaděláno na potíž. Nebo budou-li se nám nervozitou chvět ruce, jen těžko strefíme při soutěži kulkou střed terče. Nebudeme-li si dostatečně důvěřovat, nikdy nenajdeme dobré zaměstnání atd.

A skutečně. Jen se rozhlédněme kolem sebe, všude ve vnějším světě vidíme ne-li katastrofy, pak zajisté komplikace a zmatek. Podíváme-li se blíž do svého okolí, vidíme často narušené mezilidské vztahy a nesoulad. A ještě blíž? Co třeba nemocné tělo? Dnešní lékaři již vědí, že 90% všech nemocí je psychického původu. K tomu lze dodat, že nejen nemocí…

Problémy ve vnějším, objektivním, hmotném světě mají tedy původ ve vnitřním, subjektivním světě, v naší psychice. Abychom získali větší kontrolu nad svými životy, musíme více ovládat vlastní mysl. K tomu, abychom ovládli svou mysl, existuje několik cest. Tradiční učení, moderní školy psychoterapie, psychorientologie, různá odvětví jógy, meditace… Všechny ale musí, pokud mají být účinné, vést přirozeně k vlastní kontrole mysli. Protože není-li poznání opřeno o vlastní prožívání, pozbývá skutečné hodnoty.