Pokračujeme ve vyprávění jak měřit rozdílné úrovně kung-fu v tchaj-ťi-čchuan. Trénink ve čtvrté až šesté úrovni kung-fu spočívá na spojení všech pohyblivých částí těla a začínají se formovat pevné části. Od krátkých fa-jing technik se přechází k niterným technikám fa-jing. Běžní lidé normálně své ruce stahují 30 až 60 cm, aby akumulovali sílu a potom udeří dopředu. Tomu se říká dlouhý fa-jing. Ten kdo dosáhne čtvrté úrovně nepotřebuje stahovat ruce. Na této úrovni použití techniky fa-jing pošle protivníka do vzduchu. Toto je znamení, že cvičenec otevřel dveře a vstupuje do místnosti. Nyní cvičenec cítí, že jeho ruce a nohy jsou silnější a zakořeněné.

Po dosažení čtvrté a vyšší úrovně se cvičenec ocitá v citlivém bodě. Klasické texty říkají, že jeden den praxe znamená jeden den zkušeností. Taky je to období kdy cvičenec otevřel dveře a vešel do místnosti. Klasické texty uvádějí, že se jedná o období „neodpočívej a cvič". Aby bylo učení správné uvádí se v klasických textech, že musíme začít se cvičením za pomoci ústního předávání zkušeností. Po dosažení čtvrté úrovně student završil ústní předávání. I když teď nebude student cvičit tui-shou, muže zlepšovat své tchaj-ťi-čchuan kung-fu cvičením sestavy. Samozřejmě, že s vedením instruktora je studentův pokrok o to větší.

Po dosažení šesté úrovně student vstoupil do místnosti a rozumí tomu, co ví. A nyní začíná rozumět jak nechat druhého jít a následovat energii protivníka a používat energii způsobem jakým chce. Tato úroveň je ta klíčová, od které se pokračuje od středního k vyššímu přechodnému stadiu kung-fu. Je to stadium, kdy pro řízení všech pohybů využíváme mysl, a to jakýmkoliv způsobem chceme. S dokončením tohoto stupně student zároveň dokončil dopřední kruh. Dalším krokem je žádný kruh. Student propracovává krátký fa-jing na techniku fa-jing malých částí. Nyní zjišťujeme, že tělo je vláčné a každá část těla je pevná. V každé části těla můžeme provést přijetí a využití a každá část může udělat fa-jing. Tudíž nezáleží na tom, kterou částí těla jsme v kontaktu s protivníkem, zrovna ta udeří protivníka.

Z hlediska tui-sho, první tři úrovně se zabývají vnějším kruhem přijetí a využití energie zatímco čtvrtá a pátá úroveň vnitřním kruhem. V šesté úrovni se využívá k přijetí a využití i tělo. To znamená, že usměrňujeme protivníkovu energii blízko k tělu a pak využijeme. Této technice říkáme „přebírání zrna".

V sedmé úrovni není kruhový úder. Namísto tří způsobů přijetí a využití energie jak byly popsány výše, můžeme vést protivníkovu energii blízko k tělu a odpovědět úderem bez stažení. Této technice se říká „bodový úder". Teď už nelze sledovat pohyby rukou, protože když se ruce jen dotknou je z toho úder. Když ruce k sobě ulpí, je to také úder. V místě kontaktu je současně úder a fa-jing a může být současně měkký a pevný nebo tam může být přijetí a využití nebo fa-jing. Lze říct že je to měkké ale také pevné.

V osmé až desáté úrovni se jedná o pokročilé kung-fu v tchaj-ťi-čchuan. Po dosažení této úrovně každý může provádět podivuhodné věci. V klasických textech se o tomto zmiňují když říkají „protivník mě nezná, ale já ho znám". Tělo je tak citlivé, že nemůžete na něj položit pírko, moucha nebo komár nemůže na něm dosednout. Když protivník jeho tělo zasáhne je už zraněný a letí zpátky. Ale změna není znatelná. Jakýkoliv pohyb může způsobit protivníkovi zranění a krvácení. Samozřejmě, že v tréninku bojových umění není taková věc jako konečný stav. Čím více cvičení tím lepší úroveň dovedností. Tato úroveň je nekonečná. Bojovníci tchaj-ťi-čchuan minulosti i současnosti dosáhli takových dovedností, o kterých si většina lidí myslí, že to není v lidských silách.