Toto rčení se v přeneseném smyslu slova užívá k označení někoho, kdo mrštný řečník a jeho slova tedy plynou z úst jako řeka, která teče prudce z kopce. Původ tohoto rčení se spojuje s učencem Guo Siangem, který žil v Číně za dynastie Ťin asi před 16-sty lety.

Od mládí velmi pilně studoval a často, když setkal s nějakým neznámým jevem nebo člověkem, objasňoval si jej sám rozsáhlými odpověďmi, většinou na jedinou otázku, proč? Když dospěl a dostal se k učení velkých filosofů Lao C' a Čuang C', velmi si je oblíbil a zabýval se dopodrobna jejich studiem.

Lidé si ho velmi vážili a nabízeli mu velmi výhodná zaměstnání, Guo je však odmítal a zůstal věrný studiu a filosofii. Nejraději ze všeho o svém učení hovořil a když se tak stalo, ponořil se celý do své barevné představivosti a kolem něj se seběhlo mnoho desítek lidí, kteří svého učence a jeho řečnícké umění tak rádi poslouchali.

Jeho vzdělanost a řečnická vybroušenost se brzy rozkřikla široko daleko a jiný učenec o Guovi řekl: „Velmi se obdivuji jeho umění a vytříbeným myšlenkam. Jakmile Guo začne mluvit, jeho hlas, nápady a názory jsou jako silný proud řeky, který pádí dolů ze skalných útesů a který nikdy nevyschne.

Tolik tedy o moudrém učenci Guovi, který zavdal příčinu pro vznik populárního čínského přísloví, které v překladu znamená, že NĚČÍ VŹMLUVNOST SE PODOBÁ RYCHLE TEKOUCÍ ŘECE a užívá se, když chceme někomu říc, že je mrštný a chytrý řečník.