Tibet, oblast, kterou na Západě zná každý, mystické místo, jež v sobě kumuluje mnoho NEJ. Na každém místě cítíte ono „tašendelik", které u nás díky své písni zpopularizovala Zuzana Navarrová. Ptáte se, co toto slůvko znamená? Jeho význam je stejně poetický jako jeho zvuk. V těchto několika slabikách se skrývá přání harmonie a míru v duši. Tibet si musíte zamilovat už jen proto, že „tašendelik" vám přejí místní obyvatelé na každém kroku.

Srdce se vám sevře, když pohlédnete na Střechu světa, ostré štíty, které se tyčí na jihu Tibetské autonomní oblasti. Pod nimi se pasou stáda ovcí, jaků i krav. Kolem posedávají náhončí. Občas na cestě potkáte malou osadu s barevným lemováním zárubní a oken, pobíhajícími dětmi kolem domků, ženami sedícími na zápraží se sousedkami.

Vrcholky hor jsou většinou pokryté sněhem, nad nimi modré nebe, občas nějaký bělavý mráček, který zakryje výhled na štíty. Pofukující větřík se s vyšší nadmořskou výškou mění ve štiplavý vichr a sluníčko svými nenápadnými kradmými paprsky umí pěkně pozlobit pokožku. A tak se není co divit, že místní obyvatelé mají snědé opálené tváře, neboť většinu života tráví venku.

Po silnicích a kamenitých cestách projíždějí povozy tažené koňmi s rodinami, traktůrky vezoucí děti ze školy a sem tam i nějaká ta motorka. Obvykle je to zajímavá podívaná, neboť na moderních, vyleštěných jednostopých strojích jezdí vesničané v tradičních oděvech, muži mají na hlavách kožené klobouky, na nohou vysoké holínky, barevné kamizoly, ženy spletené vlasy do copu s červenou pentlí, barevné šaty a tradiční tibetskou zástěru. Ta mimochodem symbolizuje, že je žena vdaná a tudíž nedostupná. Mimochodem, tibetské dívky jsou velmi krásné. Ovšem s přibývajícím věkem se do jejich tváří zapisují každodenní těžkosti a strastiplný život v podobě vrásek.

Když dorazíte do větší vesnice nebo městečka, nic vás nenechá na pochybách, že region je velmi nábožensky založený. Na každém kroku narazíte na nějaký tel oltářík nebo chrám. Chrámy jsou v porovnání se svatostánky čínského buddhismu poněkud jiné. Samozřejmě mají svou vlastní posvátnou atmosféru. Duchovno cítíte v chrámových komplexech na každém kroku, když potkáváte mnichy v tógách procházející nádvořím, věřící, kteří se hlasitě modlí, meditující mnichy uvnitř chrámů nebo ty, kteří odříkávají texty ze svatých knih.

Jistě pochopíte, že na tak malém prostoru se nedají popsat pocity, které zažíváte. Tibet vás prostě chytne za srdce a i při všech nešvarech, které zde naleznete, na něj budete navždy vzpomínat.