Milí posluchači, respektive surfaři,

Po delší době k vám promlouvám, tentokrát ne po rozhlasových vlnách, ale prostřednictvím svého blogu. Na něm vám každé pondělí budu sdělovat své postřehy a dojmy, které mi přináší život v Číně každý den.

Nebudou to sice tak silné zážitky, jaké jsem zažívala před dvěma a půl rokem, když jsem přijela do Pekingu, ale pokusím se vám představit Čínu z jiné strany, z jiného pohledu. Bude to pohled můj tedy subjektivní. Nečekejte tedy na sto procent objektivní obraz Číny. Bude to spíše taková realita v mých očích.

O čem vám bude dnes psát? Tématem číslo jedna v těchto dnech je nová kantýna CRI. Tu starou zavřeli před více než rokem. Nesplňovala hygienické ani kapacitní standardy. Jejímu uzavření předcházeli protesty zaměstnanců i odborů. Lidé byli nespokojení s tím, že levná jídelna zavře a oni se budou muset stravovat v blízkých restauracích, které jsou dražší. V porovnání s českým prostředím se ale stále jedná o velmi levnou záležitost.

Jak tedy probíhala celá stavba? Nejprve dělníci s těžkou technikou budovu srovnali se zemí a následně začali hloubit velkou díru. Postupně na původním místě rostla stavba, která nakonec čítá 4 nadzemní patra.

Informace o tom, že by se měla otevírat v tomto týdnu, se šířila už nějakou dobu. Všichni moji kolegové o této události mluvili s nadšením a entusiasmem.

Já na celou záležitost zapomněla a dnes jsem se, jako každé poledne, vydala do rozhlasové kavárny ve druhém patře CRI, kde se také vaří a kde se scházíme s jinými kolegy. Jaké ovšem bylo mé překvapení, když jsem narazila na setmělé prostory, stoly bez ubrusů a bar bez zaměstnanců. I tu jsem si všimla, že na jednom sloupu visí jakási zpráva. Ač jsem nedokázala rozluštit celý text, poselství bylo jasné: „V pondělí 18. ledna 2010 kavárna končí."

Kolem procházely davy radostných zaměstnanců CRI, směřujících do nové moderní kantýny hned za rohem. Jak poznamenala jedna moje kolegyně, bylo tam lidí jako na nádraží, když si kupují v předstihu lístky na vlak.

Mě v tu chvíli trochu zamrzelo, že místo, které se stalo bodem, v němž se každý den setkávají na oběd nebo večeři jinak velmi zaneprázdnění přátelé, už nebude fungovat.

I když … teď právě nás sezvala na večeři Dorina z rumunské sekce na svůj domácí salát. Prý se sejdeme v druhém patře v bývalé kavárně.

Z Pekingu zdraví Ivana.