Tibetská autonomní oblast odstartovala v posledních letech rozsáhlý projekt sociálního bydlení. Jedná se o projekt, který se zaměřuje na rekonstrukci obytných domů pro rolníky a na výstavbu osad pro kočovné pastevce. Když jsem byl vloni v Tibetu, seznámil jsem s takovými tibetskými rolníky, kteří se přistěhovali do nových domů.

Na východním předměstí Lhasy leží nově vystavěná vesnice, nazvaná Kapa. Před vesnicí proudí řeka Lhasa a za vesnicí jsou hory. Je to starobylá vesnice, která už živí nesčetné generace několika desítek usedlostí. Je to zároveň mladá vesnice, protože všechny staré hliněné domy byly před třemi lety zbourány a teď mají vesničané prostorné a světlé domy.

Truhlář Tuodži, kterému je letos 48 let, musel po uzavření sňatku těžce pracovat, aby uživil rodinu. Za manželku si vzal rolnici starší o téměř tři roky. Žena pochází z velmi chudé rodiny ze sedmi dětí, jejichž rodiče dávno zemřeli. Novomanželé si postavili malý hliněný domek. Těžce žili desítky let. Ani ve snu je nenapadlo, že by jednou mohli vlastnit úplně nový dům.

„Náš nový dům byl vystavěn v roce 2006. Spolu s dvorkem zabírá plochu 500 metrů čtverečních. Máme k dispozici další nové věci: bioplyn na vaření, odpadní kanál a také silnici ve vesnici", mi řekl Tuodži.

Při prezentaci svého domu Tuodži opakovaně zdůraznil slovo nové. A jak vypadala dřívější situace? Jeho manželka si ji živě pamatuje, „Více než 30 let jsme bydleli v onom starém hliněném domku, který měl rozlohu 30 metrů čtverečních. Navíc jsme museli žít spolu s hovězím a skopovým dobytkem. Dokonce nebylo místo ani na zemědělské náčiní a nástroje."

Situace byla podobná i u ostatních usedlostí ve vesnici Kapa. Před desítkami let byl každý dům hliněná konstrukce. V létě do takových domků pršelo a v zimě foukal mrazivý vítr. Kromě toho bylo společné bydlení s dobytkem nezdravé.

Dnešní vesnice Kapa už vlastní čisté a prostorné cihlové domy. Nejvíce překvapivé je nové vodovodní vedení. 64letý starosta vesnice Tuopudži, řekl, „vesničané dříve museli brát vodu z řeky. Situace ve vesnici Kapa byla lepší ve srovnání s některými jinými vesnicemi v okolí Lhasy, kde koncentrace kovů ve vodě nevyhovovala hygienickým předpisům. Mnozí rolníci a pastevci pak v důsledku konzumace takové vody trpěli nemocemi kostí a kloubů a někteří dokonce ztratili schopnost pracovat". Projekt sociálního bydlení přispěl i k řešení těchto problémů. V rámci tohoto projektu začala rozsáhlá výstavba či rekonstrukce obytných domů, financovaná z dotací místních úřadů, z kapes rolníků či pastevců a z bankovních úvěrů. Umístění a provedení stavby probíhá na základě plného respektování životních návyků rolníků a pastevců. Jako první z tohoto projektu benefitovala vesnice Kapa.

„Je třeba říct, že vesničané se zpočátku zřejmě něčeho obávali. Co budou dělat, když budou jejich domy, kde bydleli desítky let zbourány, a nové domy se nepodaří postavit? Budou moci v tomto případě získat zpět těžce ušetřené peníze?", starosta vesnice Tuopudži vzpomínal na tehdejší situaci, „Vesničané tehdy nechtěli věřit, že by jim vláda mohla finančně pomoci vystavět nové domy. Osobně jsem o tom také pochyboval. Místní úřady později svolaly setkání vesničanů a chtěli s nimi podepsat smlouvu, podle které budou peníze rolníků a pastevců pohlídány a vládní dotace přijde přímo do jejich rukou. Já jsem smlouvu podepsal jako první, abych šel příkladem ostatním vesničanům. Nakonec se všichni spolehli."

Jak starosta dále informoval, jeho nový dům má 12 pokojů s dvorkem o rozloze 520 metrů čtverečních. Za domem je ještě postaven chlév.

Také Tuodži vlastní nový dům s osmi pokoji. Celkové výdaje na stavbu jeho domu činily něco přes 80 tisíc jüanů. „Vláda poskytla dotaci 25 tisíc jüanů. Já jsem zaplatil 40 tisíc jüanů přímo z vlastní kapsy. Zbylých 25 tisíc jsem zajistil cestou bankovního úvěru", řekl Tuodži.

Vláda určila výši dotace podle finančního stavu jednotlivým rolníků či pastevců. Navíc vláda platí úroky z úvěrů. Ve vesnici Kapa získalo od vlády mnoho usedlostí, stejně jako Tuodži, dotaci 25 tisíc jüanů. Koncem roku 2006 byla postavena nedaleko starých hliněných domů úplně nová vesnice s 23 usedlostmi, která se rozkládá na ploše 12 tisíc metrů čtverečních. V r. 2007 vláda opět vyčlenila 1 milion 250 tisíc jüanů na výstavbu infrastruktury, jako je vodovodní a elektrické vedení, stavba silnice, ozelenění vesnice a odpadní kanalizace. Starosta vesnice Tuopudži a jeho manželka Pajma s radostí vzpomínali, jak se vesničané v doprovodu tance a zpěvu přestěhovali do nových domů a zavěsili nad vchody Khadagy –hedvábné stuhy symbolizující štěstí.

Projekt sociálního bydlení přináší šanci některým stavebním týmům rolnického či pasteveckého původu. Jejich příjmy se značně zvyšují díky podílu na stavbě bydlení. Členové stavebních týmů, kteří vyhovují politice sociálního bydlení, zas dostávají další vládní dotaci na stavební práce.

Od přestěhování do nových domů již uplynuly více než dva roky. Starosta vesnice Duobuji se svou rodinou se už nemusí živit prací v zemědělství. Jeho synové odešli za prací do Lhasy. 18letý vnuk také pobývá v Lhase, kde se učí dělat náboženské malby Thangka. Na svou budoucnost už začal myslet. „Učím se pouze půlroku. Bude to trvat dva tři roky, než to nějak zvládnu. Chtěl bych se snažit rozvíjet tibetskou národní kulturu. Tibet láká stále více turistů, takže si chci zřídit svůj obchod s Thangkami", řekl jeho vnuk.

Ve srovnání se starostou vesnice má sice Tuodži horší rodinné podmínky, ale stejně není závislý jen na práci v zemědělství. Ve volných chvílích pracuje externě. Kvůli nové silnici koupil traktor, se kterým se zabývá nákladní přepravou. O splacení úvěru se neobává. „Externí prací si ročně vydělávám přes pět tisíc jüanů. Počítám-li nákladní přepravu, bude to celkem 10 tisíc jüanů. Takže nebude problém splatit úvěr", uvedl Tuodži.

Za zmínku stojí ještě jedna věc. Na pozemku starých hliněných domů byla postavena farma pro chov prasat. Tuodžiova manželka informovala, „Pro využití pozemku jsme postavili farmu. Její stavbu financovali všichni členové naší vesnice. V letošním roce tam chci chovat dvacet až třicet kusů prasat. Až vyrostou, pojedu je prodat do města."