Tradiční tibetská opera je oblíbeným divadelním uměním v autonomní oblasti Tibetu v jihozápadní Číně. Má za sebou více než šesti set letou historii. Je jedním z nejstarších druhů oper, které patří národnostním menšinovým skupinám v Číně. Tibetská opera byla v roce 2006 zařazena na Seznam čínského nehmotného kulturního dědictví.

Tibetská opera se jmenuje v tibetštině „A-čchi-la-mu", což znamená „Sesterské víly". Je tomu tak proto, že podle pověsti v tibetské opeře nejprve účinkovalo 7 sester. Opera je založena na příbězích z buddhistických mýtů. Tibetská opera pramení z náboženského umění osmého století našeho letopočtu. V dalším období, v 17. století, se oddělila od náboženských ceremoniálů a postupně se rozvíjela v operu, která je charakterizována zpěvem, vyprávěním a tancem.

Já osobně jsem shlédl tradiční tibetskou operu vloni na tibetském venkově. Letos jsem navštívil Katedru tibetské opery Tibetské univerzity. Katedra tibetské opery byla v roce 2008 otevřena na Fakultě výtvarného umění této univerzity v zájmu vytváření podmínek pro dědictví a propagaci tohoto tradičního umění.

Děkan Fakulty výtvarného umění, pan Luosang Čchini, mi řekl, že vzdělávání v tradiční opeře na univerzitě má standardní charakter. Díky tomu budeme mít v Tibetu stále více operních umělců. V minulém období se účinkující tibetské opery vzdělávali jenom tradiční metodou, tedy způsobem, kdy mistři ústně učí žáky. Přitom doba této edukace byla příliš dlouhá. V současnosti mohou umělci společně a pravidelně vzdělávat studenty v rámci vysokoškolského studia.

Tradiční tibetská opera je zvláštní tím, že každý účinkující hraje téměř jedinou roli své umělecké kariéry, protože každá role vyžaduje odlišný druh hlasu. Každá operní věta se zpívá nebo vypraví s doprovodem lidského hlasu. Hudebními nástroji při tibetské opeře jsou jenom buben a činely. Na seznamu tradiční tibetské opery je 13 scénářů.

Představení tibetské opery je pro účinkující náročné. Podle pana Luosang Čchiniho, „účinkující musí mít profesionální hlas a taneční nadání. Kromě toho se vyžaduje podobná způsobilost k iterpretaci různých rolí jako je tomu v činohře".

Suolang Jončchong je studentkou v oboru tibetské opery. Studovala již na univerzitě dva roky. „Čím dále tím více miluji naši tibetskou operu", řekla Suolang, „Mám každý týden 6 hodin zpěvu, 4 hodiny tance a jiných kurzů. Studium je sice intenzívní, ale mám z něho radost".

Tibetská opera byla již od doby svého vzniku mezi Tibeťany opravdu populární. Ale ústní předávání z generace na generaci rozšiřovalo kouzlo tradiční opery jen obtížně. Myslím si proto, že standardní studium tibetské opery pomůže rozvoji tohoto umění.