Na stepi Guo-er-lo-si na západě čínské provincie Ji-lin se zrodila pestrá národnostní kultura a umění. Z tráv a květů ozývá tu libozvučná hudba a vydává se příjemná vůně. Pastevci mongolské národnosti, kteří zde žijí z pokolení na pokolení, vytvořili se svým umem a moudrostí umění vyprávění se zpěvy Wuligeer. Toto lidové umění bylo zařazeno na seznam čínského státního nemateriálního kulturního dědictví.

Wuligeer v mongolštině znamená smysl vyprávění příběhů. Protože toto vyprávění se uvádí ve mluvení mongolského jazyka a v doprovodu houslového nástroje Si-xian-qin, tudíž se mu říká „ Vyprávění se zpěvy mongolské národnosti". Jde o jednu ze starých tradičních lidových uměleckých forem vyprávění se zpěvy od mongolské národnonosti. Při představení účinkující jednak hraje na houslový nástroj, jednak vypráví příběh. Může se také zúčastnit velkého představení či předvádět sám na poli a stepi.

Pokud jde o umění vyprávění se zpěvy Wuligeer, nesporně mluvíme o jeho zpěvácích. Širý step vypěstoval otevřenou a romantickou povahu zpěváků. Tito zpěváci jsou podobní recitačním básníkům na Západě v období středověku.Vyprávěči s houslovým nástrojem Si-xian-qin kočovali na stepi. Jeden vyprávěč sám hraje a zpívá , často také improvizuje program. Pokud dá mu námět, rychle vymyslí příběh.

Lidové umění Wuligeer má hluboký umělecký základ a jeho programy se týkaly vyprávění krátkých, středních a dlouhých příběhů, zvlášť vyprávění dlouhých příběhů se nejvíce těší oblíbě diváků. Nejznámnější z těchto programů jsou „Příběh o zdolání netvoru Manggusi", „Pět příběhů v dynastii Tang", „Kublai khan", „Vyprávění historie dynastie Yuan", „Sen v rudém paláci" a další. Zdroje námětů umění Wuligeer jsou nesmírně široké ,některé z lidových příběhů, některé z tvorby literátů a umělců , některé ještě z legend šířených mezi lidmi v Číně.

Po vstupu do 50. let 20. století spolu s růstem jevů , že obyvatelé mongolské národnosti a národa Chan žijí společně v jednom místě a usedlosti mongolské národnosti bydlí rozptýleně, tak bylo omezeno představení vyprávění se zpěvy Wuligeer, tím ubývalo diváků a drtivá většina lidových umělců vystoupila z jeviště. Staré lidové umění Wuligeer kdysi stalo před nebezpečím zániku.

Tváří v tvář této neúprosné situaci zdejší lidé začali v r. 1958 rozvíjet činnost namířenou na záchanu a ochranu umění Wuligeer. Folklorista Wang Xun, který se tehdy zúčastnil této práce, řekl :

„Po 50 letech usilovné práce jsme sebrali lidové literální a umělecké dokumenty s přes deseti miliony čínských znaků, rovněž objevili, sestavili a vydali skoro zmizelé hrdinské epopeje a příběhy. Tyto příběhy se tradovaly mezi lidmi dlouhá léta a jsou populární a oblíbené u lidí.

Po vstupu do 21. století Kulturní dům stepi Guo-er-lo-si prováděl reformy tradičního lidového umění Wuligeer a dodal mu charaktery nové epochy. Staré umění Wuligeer se znovu vrátilo mezi obyvateli mongolské národosti. Tento krásný květ v národnostním uměleckém moři znovu ukazuje svou obrovskou sílu a vitalitu.