Pro mnoho Číňanů, kteří se narodili v 70. a 80. letech minulého století, jméno Zheng Yuanjie není cizí. Od roku 1978 se začal zabývat vytvářením pohádek. Po roce 1982 postupně vytvořil sérii populárních pohádkových rolí, např. Pi Pilu, Lu Xixi, Su Ke a Bei Da.

 V roce 1985 Zheng Yuanjie oficiálně začal vydávat měsíčník „Král pohádky“. Až do současné doby v něm stále samostatně vytváří všechny články. Tento měsíčník téměř doprovázel vyrůstání dvou generací lidí.

Asi nevíte, že tento úspěšný pohádkář dokonce ani neabsolvoval základní školu. Stejný jako on, je jeho 27 letý syn Zheng Yaqi, který také pouze začal nižší střední školu. Zheng Yuanjie synovi řekl, že nejvzácnější vlastností je svéráznost a tvrdil, že je třeba rozšířit takovéto netradiční vlastnosti.

Ale v průběhu školní docházky syn objevil, že škola se právě snaží o omezení takovýchto odlišností. Zheng Yuanjie byl však proti těmto školním způsobům. Požádal nejprve svého syna, aby mu na to sdělil názor, a pak vynesl odvážné rozhodnutí: Tj. syn ze školy odejde! Nato sestavil učební látku a osobně se stal učitelem. Jeho činnost vyvolala ovšem ve společnosti velké spory.

Když bylo synovi 18 let, Zheng Yuanjie mu daroval drahý dárek. Bylo jím auto značky Audi. Následně prohlásil, že od této chvíle syn musí začít být samostatný ve svém hospodaření. O loňských narozeninách Zheng Yuanjie dostal od svého syna auto v hodnotě 500 tisíc yuanů.

Nyní je Zheng Yaqi velmi úspěšným v práci a v životě. Má vlastní firmu. Když bylo jeho synovi 26 let, Zheng Yuanjie uveřejnil blog na internetu: „Moje 26 leté poznatky z otcovské role.“ Napsal tam, že v uplynulých 26 letech jako otec učinil nejhlubší poznatky v tom smyslu, že se nemá mluvit, ale má se ukazovat dítěti správná cesta v životě prostřednictvím vlastního chování. Přitom umožnit dítěti veselý a lehký život, nejenom veselé dětství. Je třeba, aby dítě mělo radostný život celkově. Nekvalifikovaní rodiče však často na své děti vyvíjejí zbytečný nátlak.

V současnosti, kromě tvorby pohádek, o každém víkendu, na pozvání synovy společnosti, Zheng Yuanjie uskutečňuje sérii vyprávění pro děti. Jeho hodinová mzda je jenom je 70 yuanů, což je daleko méně, než má mnoho vynikajících učitelů na základních a středních školách.

Jeho však žáci očekávají o víkendech. Protože jeho působení není stejné, jako vyučování na školách, je vždy celá třída naplněna radostí a svobodnou atmosférou. Zheng Yuanjie se snaží, aby každá jeho věta mohla být pro tyto děti užitečná.

Zheng Yuanjie dětem řekl, že se mohou pokusit smát samy sobě. Protože to je projev sebedůvěry. Naopak, sebechvála je někdy příznakem pocitů méněcennosti.

Zheng Yuanjie vůbec neučí děti poslušnosti. Domnívá se, že úspěch výchovy není v tom, aby student dostal dobrou známku. Skutečný úspěch je v tom, že student může mít čím dál tím více zájmů a znalostí. Každé dítě je roztomilé a dobré.

Když mluvil o největších výsledcích ve svém životě, Zheng Yuanjie řekl, že v důsledku pohádek získal některé ceny. Ale pocity úspěchu nemusí spolu zároveň přinášet pocity štěstí. Až když roku 2008 získal Čínskou cenu dobročinnosti, tehdy skutečně poznal pocity štěstí. Pochopil, že to může nastat v procesu pomoci ostatním lidem. Proto se Zheng Yuanjie rozhodl zabývat dobročinností. Syn ho v tom podporuje a řekl mu, že nepotřebuje po něm zdědit žádné peníze.