Básník Libai (Li Po)--china radio international

Básník Libai (Li Po) Dynastie Tang (618-907) byla vyvrcholením rozvoje čínské klasické básně. V té době vynikla celá řada známých básníků a vzniklo velké množství vynikajících básnických děl. Tyto básně se staly nesmrtelným kulturním dědictvím Číny, a také nádhernou perlou ve světové literární pokladnici. Ačkoliv dynastie Tang existovala už před tisícem let, dnešní čtenáři stále čtou známé básně mnoha básníků z této doby. Li Bai, který měl krásné jméno „Bůh básní," byl bezpochyby nejskvělejší hvězdou z této rozsáhlé mléčné řeky básníků.
	Li Bai (701-762) četl už v dětství mnoho knih z různých škol a projevil neobyčejný literární talent. Rád se přátelil s jinými, měl statečnou povahu a neplatil pro něj žádný zákaz. Drtivou většinu svého života strávil cestováním. Tehdejší císař ho považoval za významnou osobnost a povolal ho do hlavního města Changan a přidělil mu funkci literárního poradce. Ale Li Bai byl pyšný. Různá jednání byrokratů mu byla cizí, proto se zanedlouho funkce zřekl a žil stále jako dřív, tedy pokračoval v cestování a putování. Potom došlo k válce a nepokojům, do kterých se Li Bai zapletl, protože se rozhořčil nad tehdejšími zly. Kvůli účasti na nepokojích byl potrestán a odsouzen k vyhnanství. Na jeho cestě do vyhnanství mu byl jeho trest sice prominut, ale Li Bai nepřestal putovat z místa na místo. Zemřel v 61 letech. Básně Li Baie jsou různorodé. Čerpají inspiraci z tehdejšího lidového umění a písní. Po jeho mistrovském propracování a vytříbení této látky si básník vytvořil svůj vlastní básnický styl.
Li Bai měl vynikající umělecký talent. Jeho básně jsou naplněny báječným romantickým duchem a mají také mohutnou uměleckou dojímavost. Proto byl největším romantickým básníkem v Číně. Tvorba jeho básní je neoddělitelná od jeho zvláštní povahy a zkušeností z cestování. Li Bai neměl zájem o úřednickou kariéru a tím dosažení hmotných výhod, celé své nadšení vléval do básní, které pak měly silně subjektivní ráz, důrazně popisovaly zmužilost a vzrušující cítění a velmi zřídka detailně popisovaly objektivní předměty a konkrétní události. Takový velkodušný temperament a nezávislá pyšná povaha snadno vyvolávaly patos. Li Bai ve svých básních velmi zřídka vyjadřoval jemné pocity jako mírná tekoucí voda, jeho básně jsou spíše lyrické tryskání osobních pocitů. Ve spojitosti s tím měly jeho básně proměnlivé představy, které byly často mimo očekávání čtenářů. Jsou velmi nádherné. Jazykový základ jeho básní je jasný a otevřený, což se projevuje u mnoha jeho básní, které buď vyslovují jeho ideály anebo obžalovávají nespravedlnosti v tehdejší politické aréně. V té najednou vytvořené a neořezané poezii se vyskytuje čistota a průzračnost a na druhé straně i pestrobarevná nádhera, což nepřímo vyjadřuje jeho vznešenou povahu, která nesouhlasí s obyčejnými společenskými jevy.
Kdyby vroucí cítění a bohatý život tvořily kost a krev básní Li Baie, morkem kosti by byl alkohol. Li Bai popisuje ve svých básních nejpravdivější cítění v případech, kdy je alkohol námětem básně anebo po pití alkoholu komentoval události a vyjadřoval cítění. V tomto ohledu je reprezentativním dílem báseň „Píseň o urgování hostů k pití alkoholu." Li Bai napsal tuto báseň v situaci, kdy nemohl v životě rozvíjet svou schopnost. Proto vyslovil své cítění při pití alkoholu. Na počátku básně se píše: „Nevidíte, že voda Žluté řeky teče shora dolů, prudce teče nevratně do moře. Nevidíte, že ve velkém sále člověk stojí před zrcadlem a vidí celé šedivé vlasy na hlavě. Ještě ráno jsem měl vlasy černé, které se ale večer staly šedivými." Autor v těchto dvou verších vyjádřil údiv na tím, že čas plynuje jako mohutná řeka, která teče do moře a nikdy se nevrátí. Život je krátký. Za krátkou dobu se černé vlasy změnily v bílé. To probouzí smutek. Takový smutek je skoro nevyhnutelný, ale autor Li Bai nebyl pesimistický. „Když má člověk v životě radostnou věc, musí ji v plné míře oslavovat a je třeba vyvarovat se toho, aby večer pod jasným měsícem stály pouze prázdné poháry." Li Bai se v těchto verších na oko stavěl za to, aby člověk užíval života včas. Ve skutečnosti básník, který prožil v životě různé vzestupy a pády, uznal život i sebe, a pak řekl statečná slova: „Moje vrozené nadání určitě najde uplatnění." Na konci básně se autor znovu vrátil k alkoholu, „Pití alkoholu spolu s vámi ničí veškeré starosti." Takové starosti na konci básně jsou spojené se smutkem na jejím počátku, což znovu projevuje prudký citový proud autora. Samozřejmě nemůžeme komentovat tuto báseň jako celou básnickou tvorbu Li Baie. Jeho básně jsou neobyčejné, přirozené a dojímaly čtenáře tehdejší doby i pozdějších generací. Jeho básně se šířily v tak rozsáhlém měřítku, že můžeme říci, že Li Bai byl největší básník v Číně.