Čchen Kchaj-ke se sice narodil v Pekingu, ale jeho rodina má kořeny nedaleko města Fu-čou v provincii Fu-ťien. Jeho otec, Čchen Chuaj-aj, byl známým čínským režisérem. Od počátku 50. let až do své smrti v roce 1994, s nucenou přestávkou během probíhající kulturní revoluce, natočil přes 30 filmů. Čchen Kchaj-ke tedy pokračuje v otcových profesionálních stopách. Po skončení kulturní revoluce a znovuotevření univerzit nastoupil v roce 1978 na Pekingskou filmovou akademii na katedru režie. Studia dokončil v roce 1982.

Čchen Kchaj-keho debutovým snímkem se stala ŽLUTÁ ZEMĚ z roku 1984. Jde o jeden z prvních a zároveň ustavujících snímků tzv. Páté generace čínských filmařů (dalšími významnými představiteli této generace jsou např. Čang I-mou, Tchien Čuang-čuang a další). Podobně jako řada filmů tehdy začínajících režisérů byl realizován v periferních filmových studiích (konkrétně pod hlavičkou ateliérů prov. Kuang-si). Vznikal sice v podmínkách uvolňujících se společenských poměrů a v kontextu 80. let v Číně, přesto bylo jeho uvedení do kin ministerstvem kultury zdržováno déle než rok. V roce 1985 způsobil senzaci na festivalu v Hong Kongu a dodnes patří k nejoceňovanějším filmům moderní čínské kinematografie. Žlutá země dobře ukazuje také jeden z charakterů Čchenovy tvorby, a sice mistrnou alegorii, kterou se Čchen Kchaj-ke i v dalších filmech snaží narážet na místní specifika moderních dějin a komunistické ideologie.

V dalších filmech, jmenovitě ve VELKÉ PŘEHLÍDCE (1986) a KRÁLI DĚTÍ (1987), se podobně jako jeho současníci potřeboval vyjádřit k událostem nedávno skončené kulturní revoluce. Větší mezinárodní pozornosti se ve vlně zájmu o čínský film na počátku 90. let ale dostalo až snímkům ŽIVOT NA STRUNĚ (1991), který byl úspěšně promítán v Cannes, a především SBOHEM, MÁ KONKUBÍNO (1993). Snímek zabývající se osudy členů operní společnosti v kontextu turbulentního prostředí čínských dějin 20. století získal Čchenovi širší mezinárodní věhlas, Zlatou palmu v Cannes a také nominace na Oskara v kategoriích nejlepší kamera a nejlepší cizojazyčný film. Přelomový je tento snímek také mj. v tom, že jako jeden z prvních čínských filmů řeší v Číně dodnes tabuizované téma, a sice problematiku homosexuality.

Debut v kategorii historických velkofilmů si Čchen Kchaj-ke odbyl v závěru 90. let, kdy uvedl alegorický film CÍSAŘ A VRAH (1999). Výpravně a kostýmově dokonale vyvedený snímek divákům přibližuje závěrečnou epizodu období Válčících států, kdy stát Čchin postupně pohlcoval zbylé státy v Podnebesí a hodlal jej celé sjednotit pod svou vládu. Příběh císaře státu Čchin a nájemného vraha Ťing Kcheho je jednou z nejznámějších pasáží čínských dějin a stejné téma zpracovával o pár let později i Čang I-mou ve filmu HRDINA (2002).

Film CÍSAŘ A VRAH byl však doposud posledním výrazným úspěchem Čchen Kchaj-keho. Roku 2002 uvedl svůj dosud jediný anglicky mluvený film ZABIJ MĚ NĚŽNĚ, který zcela propadl u kritiky (viz katastrofické skóre 0 % na RottenTomatoes) a ani u diváků nezaznamenal valný úspěch. O rok později si sice spravil chuť snímkem SPOLU S TEBOU, ale nákladný epický velkofilm za 40 miliónů dolarů s českým názvem ÚPIS (2005) skončil dalším neúspěchem a finanční ztrátou.