Otec, který se snaží sblížit s autistickým synem, vězeň utíkající domů k dětem, kluk utlačovaný agresivním otčímem a žena na cestě k moři se starým a nemocným otcem. Hlavní postavy čtyř povídek filmu Jaroslava Vojtka Děti jsou inspirované lidmi, se kterými se Vojtek a scenárista Marek Leščák potkali při natáčení předchozích filmů, nebo scénami, které sami zažili. S režisérem jednoho z nejlepších slovenských filmů poslední doby jsme mluvili o konkrétních inspiracích i o nešvarech sociálně kritických snímků.

„Marek Leščák, scenárista, viděl v novinách zprávu o tom, že muž z vězení utekl ke svojí rodině, tolik nás to inspirovalo, že jsme to rozepsali," komentuje Vojtek vznik jedné z povídek. Podobně jako Juraj Lehotský, autor dokumentu Slepé lásky oceněného v Cannes, který loni natočil Zázrak, se Jaro Vojtek rozhodl natočit svůj první hraný snímek, protože mu dokument začal být těsný. Oba režiséři po zkušenostech z několika dokumentárních natáčení začali uvažovat nad příběhy, které lze dokumentárně zpracovat jen velmi těžko. 

Děti se spolu s loňským Zázrakem, snímky Až do města Aš nebo Můj pes Killer řadí do vlny sociálně kritických slovenských filmů. „Je dobře, že takové filmy vznikají, na Slovensku by ale mohlo vznikat i víc žánrových filmů, které by zvedaly návštěvnost kin," myslí si Vojtek. V rozhovoru mluvil i o výběru neherců do několika hlavních rolí a vizuálním stylu jednotlivých povídek. V poslední části rozhovoru Vojtek mluvil o kýči a falešné zábavě, kterou jsou lidé účelově tlačeni k apatii. „Nejdůležitější je odvaha, snažím se točit filmy o ní, sociálně kritický film by měl zobrazovat emoce, které dávají smysl, musí být emočně zdatný a pravdivý."